Benzen pod Bečvou: Havárie světových rozměrů děsí místní a láme hlavu expertům. Co bude dál?

Dřív odtud mířili lidé denně vlakem do Hranic, Valašského Meziříčí nebo Vsetína. Teď už je nádraží v Hustopečích nad Bečvou několik týdnů uzavřenou zónou. Ke kolejím nikdo nesmí. Na místě stále pracují hasiči, v dáli je vidět vodní mlha odpařovaného benzenu, ještě dál části takzvaných larsenových stěn – ocelových zábran v zemi proti šíření kontaminace podzemní vodou. „Odčerpává se benzen z podzemní vody, pomocí hlubinných sond probíhá provzdušňování jezera číslo šest a odpařování benzenu. A dál i stavba larsenových stěn. To všechno dělají soukromé subjekty. My u toho asistujeme jako jednotky požární ochrany,“ říká velitel zásahu Filip Večeřa z Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, se kterým se potkáváme na místě. „Problém je spodní voda, ale to je kontinuálně, zlepšuje se to díky tomu, že máme larsenovou stěnu. Když to zjednoduším, tak tvoří nádrž podzemní vody, která nemá kam odtékat,“ pokračuje velitel zasahujících hasičů. 

Sám tu v den nehody, kdy po vykolejení nákladního vlaku s cisternami benzenu došlo k úniku látky a požáru patnácti z nich, osobně nebyl. V následujících dnech už ano a potvrzuje, že přestože hasiči jsou zvyklí na mimořádné události a na vše mají jasně dané postupy, jde i pro ně v mnohém o mimořádný zásah svou délkou i toxicitou látky. Zejména na počátku proto museli pracovat v protichemické ochraně.

„Benzen je mnohem karcinogennější než například benzín. Takže dýchací přístroj, protichemický přetlakový oblek, to je samozřejmě náročné z hlediska nějaké fyzické zátěže. Hasič v něm vydrží pracovat tak 30 až 35 minut, potom už nemůže. Hrozí přehřátí organismu, takže se musíme střídat a doplňovat tekutiny. Dneska už je ochrana snížená, protože nepracujeme s čistou kapalnou látkou,“ říká Filip Večeřa a po chvíli se vrací ke svému týmu do uzavřené oblasti. Hodinu nato se na místo sjíždějí i zástupci dalších klíčových institucí k pravidelné poradě krizového štábu, a to včetně starostky městyse. „Scházíme se tady pravidelně, byly odebrané nějaké vzorky, prozatím  jsou v normě. Ale pořád je tu spousta otázek,“ říká starostka Hustopečí nad Bečvou Júlia Vozáková. 

U UZAVŘENÉ ZÓNY

A otázky mají i místní. Zvlášť ti poblíž nádraží. Vybraným v rizikovém perimetru pravidelně testují vodu ve studnách i půdu. „Chodí nám sem brát vzorky ze studny každý týden. A prý budou chodit dál,“ říká majitelka domu stojícího jen pár metrů od nádraží. Ale ne ke všem. To vadí například podnikatelce Kláře Zapletalové, která má doslova na dohled od nádraží zahradní centrum. Teď má obavy, jestli může, nebo nemůže začít sázet. S havárií se podle ní vše zásadně změnilo. „Ten den jsme s kolegou už při příjezdu do Hustopečí viděli dým. Když jsme přijeli, byl tady poprask. Pracovníci, kteří tady zrovna svačili, všechno slyšeli a viděli. My jsme přijeli asi 10 minut poté, v první chvíli jsme vůbec nevěděli, co to hoří, bylo to hrozné,“ říká Klára Zapletalová. Teď má obavu o svou půdu a podnikání.

„Mám tady živnost, pěstuji jak sadbu, tak zeleninu, kterou potom prodávám, mám tady asi tisíc metrů čtverečních, kde jsme minulý rok vysadili všechno možné na prodej a celkem se nám dařilo. A letos vůbec nevím, jestli budu moct něco zasadit, protože u nás nikdo nebyl,“ popisuje. Kritický je i její společník, Stanislav Stavárek.

„Několikrát jsem odebrání vzorků inicioval, ale jediné, co nám bylo řečeno, bylo: Zaplaťte si to. Myslím, že při takovém rozsahu havárie by testování mělo být plošné. Já mám jediné štěstí, že jsem se vloni napojil na vodovodní řad, takže studnu neřeším. Ale tady kdekoliv kopnete, třeba metr, je nějaká hladina vody,“ říká Stanislav Stavárek. A má obavy z toho, že havárie zkomplikuje podnikání. „Teď nám sem vůbec nechodí lidi. Dřív tu bylo rušno, lidi chodili na vlak nebo z vlaku a zastavovali se tu, kupovali. Já si myslím, že už ty rostliny a sazenice ani nikdo nebude chtít. Ani ryby z Husto­pečí,“ míní.

I ryby Česká inspekce životního prostředí monitoruje a podle ní ani v době nejvyšších koncentrací ­benzenu nedošlo k masívnímu úhynu.