Zemědělci se bouří, někteří sedláci kroutí nevěřícně hlavou a česká krajina je skoro v klinické smrti. Všichni tak nějak cítíme, že to s naší půdou není dobré. Když se spustí větší déšť nebo v únoru na horách taje sníh, tak krajinou voda projede jako po igelitu. Co se to vlastně děje? A co s tím? A opravdu je jediný problém Green Deal? Nebo bude jeho důsledkem ozdravení půdy, a tedy vyšší výnosy farmářů?
Demonstrace na špičkových miliónových traktorech dostaly do společenského fokusu zemědělství a některé jeho podivnosti. Běžný občan totiž do té doby mohl žít v představě, že zemědělství je do jisté míry prodělečný podnik a spíš než o ochraně přírody je to o nakrmení evropského obyvatelstva. Za což se z daní Evropanů posílají zemědělcům dotace. „Je to přesně naopak, zemědělci dostávají dotace především proto, aby pečovali o krajinu,“ říká k tomu agrární analytik Petr Havel.
A jak se tak během demonstrací a vyjednávání politiků dozvídáme o tomto sektoru podnikání víc a víc, najednou už běžný občan pořádně neví, na čí straně vlastně stát. Jestli třeba ta „obrovská byrokracie“ není jen snaha lépe kontrolovat projekty a zda peníze z dotací jdou tam, kam opravdu mají. „Když jim vadí byrokracie, tak ať nečerpají dotace, to je strašně jednoduché,“ oponuje Gabriela Městková z Farmy Vlkovec, která prodává „nedotovaná“ vajíčka slepic z volného výběhu.
S tím, že byrokracie skutečně slouží ke kontrole dodržování podmínek čerpání dotací, souhlasí i Petr Havel, ale dodává: „Značná její část je ale zbytečná a zemědělcům všech kategorií zvyšuje náklady. Což snižuje jejich konkurenceschopnost vůči kolegům mimo Evropu. Důraz na vyšší ochranu životního prostředí a s nimi spojené regulace však není jen věcí EU, ale uplatňuje se i v Americe, a dokonce i v Číně, kde ovšem není vyžadována tak složitým způsobem.“
Ale je tady krásně...
Příběh Gabriely je jak z čítanky o podnikání. A také novým pohledem na vydělávání peněz v zemědělství. Nebo možná návratem k jeho tradiční podobě? „Roky jsem dělala v marketingu velké korporace. Po letech už jsem jak zvíře trpěla při každé poradě, protože se nikdy nic nedohodlo. Každý chtěl mít na všechno názor. Tak jsem s tím jednou, v podstatě ze dne na den, sekla,“ vzpomíná Gabriela na svůj přerod z manažerky v kostýmku na pracovní sílu v montérkách a holinách. „Vždy jsem jako zákaznice měla zájem o biověci, tak jsem si říkala, že takových lidí je víc a bude o vajíčka od slepiček z volného výběhu zájem,“ říká Gabriela o startu nové životní dráhy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
