Československá lidová armáda (ČSLA) byla především hodně velká. ČSSR udržovala v roce 1989 ve zbrani 200 000 mužů. Naše republika tehdy patřila k vůbec nejmilitarizovanějším státům Evropy.
ČSLA měla v roce 1989 ve výzbroji 4585 tanků (298 na milión obyvatel) a 687 bojových letadel a vrtulníků (26,5 na milión obyvatel). To bylo na počet obyvatel státu nejvíce z Varšavské smlouvy. Armáda patřila k hlavním mocenským nástrojům režimu. Faktický držitel státní moci, Komunistická strana Československa, ji kontroloval pomocí aparátu Hlavní politické správy ČSLA, politických oddělení i politických zástupců velitelů. Dalším nástrojem vlivu byl systém personální nomenklatury, který umožňoval KSČ určovat výběr a kontrolovat obsazování klíčových funkcí v armádě.
Navíc základní rysy vojenské doktríny Varšavské smlouvy zůstaly stejné až do druhé poloviny osmdesátých let. ČSLA měla především zadržet a zaměstnat nepřítele i za použití taktických a operačně-taktických jaderných úderů. Posílit ji u toho mělo 75 000 sovětských vojáků rozmístěných „dočasně“ na našem území.
Udržovat tak početnou armádu na dostatečné technické úrovni bylo nesmírně finančně náročné. Nepřetržitě se proto bez veřejné kontroly realizovaly rozsáhlé nákupy výzbroje a další techniky z domova, a zejména ze Sovětského svazu. Snaha o modernizaci prakticky všech druhů výzbroje se ocitla až za hranicí ekonomických možností státu. Ale i přes vynaložené prostředky byla úroveň výzbroje koncem osmdesátých let problematická. V konfrontaci s mnohem ekonomicky silnějším a technologicky vyspělejším protivníkem by většinou již neobstála.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
