Tady pařez! Tady pařez! Československá „lidová“ armáda byla jedna velká přetvářka.

Tady pařez! Tady pařez! Československá „lidová“ armáda byla jedna velká přetvářka. Zdroj: ČTK / Vlach Jiří

Naučte, se kluci, signály. Tím porazíme americké imperialisty.
Technika komunistické armády byla často v nevyhovujícím stavu
Petr Pavel během výšlapu s podporovateli a příznivci na Lysou Horu
Petr Pavel během výšlapu s podporovateli a příznivci na Lysou Horu
Petr Pavel během výšlapu s podporovateli a příznivci na Lysou Horu
9
Fotogalerie

V roce 1985 většina mladých mužů armádu nenáviděla. Petr Pavel měl jiný názor a vstoupil do zločinecké KSČ

V únoru 1985 byla třeskutá zima. Proto se někteří vojáci ve vojenském útvaru 9378 v Českém Krumlově, kde jsem byl tehdy na vojně, pokusili simulovat nemoc, aby nemuseli na cvičení. Na jiném místě republiky ale jednoho vojáka, dnes prezidentského kandidáta generála Petra Pavla, hřála nová rudá legitimace Komunistické strany Československa, do níž vstoupil 13. února 1985.

Když jsem v pondělí 1. října 1984 pozdě večer dorazil na ­nádraží do Vimperku, měl jsem v sobě hodně alkoholu, který jsem celý předchozí víkend i část toho dne nasával s kamarády před nástupem na roční prezenční vojenskou službu (byl jsem absolvent vysoké školy a ti museli jenom na 12 měsíců). Na nádraží si mě pak vyzvedli vojáci z kasáren U Sloupů, jež se nacházely několik kilometrů od města. Tím začala moje vojna v předrevoluční armádě.

Ve Vimperku jsem absolvoval měsíční „přijímač“, který nás měl naučit určitým vojenským dovednostem. To se ovšem nestalo. Z celého měsíce mi dodnes zbyly jen tři vzpomínky. Jeden z kluků si tam usekl prst, protože chtěl z vojny domů, nemohl to vydržet. Pak neustále řvoucí důstojník, jenž nám velel a byl karikaturou toho nejhoršího, co jsem kdy v jakékoli práci potkal. A poslední vzpomínka je, že když nám tento blbeček jednou u lesíka zavelel, ať polními lopatkami vykopeme za dopoledne zákopy, tak jsme se na něj prostě „vysrali“. Zuřil, běhal, vyhrožoval, nic nepomohlo…

Šikana a buzerace

Pak jsem na 11 měsíců odjel do Českého Krumlova, kde kromě jiných byl i 3. prapor, který se věnoval kursům řidičů obrněných transportérů. Každý kurs trval pět měsíců, pak se hoši sesbíraní z celého Československa vystřídali. Byl jsem zde na 7. rotě, a proč mě dali právě sem, to nevím, neuměl jsem mladším „kolegům-řidičům“ poradit, protože jsem nevlastnil řidičák. Ale o takových drobnostech bylo na vojně zbytečné přemýšlet…

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!