Od pondělního rána nastoupily na hranice okresů tisíce policistů, kteří kontrolovali, zda lidé dodržují nařízené omezení pohybu

Od pondělního rána nastoupily na hranice okresů tisíce policistů, kteří kontrolovali, zda lidé dodržují nařízené omezení pohybu Zdroj: Martin Veselý / Mafra / Profimedia

Rozkaz zněl jasně: Nesmí projít! Život v Česku pod přísným dohledem policie a armády

Návštěva příbuzných v jiném okrese je od března zakázaná. Stejně tak jít se třeba proběhnout nebo projet na kole z jedné vesnice do druhé. Prý dočasně. V zemi, kde „dočasně“ si ještě většina lidí pamatuje jako „na věčné časy“, to může znamenat cokoliv. Proč by ne, když vláda vedená bývalým agentem StB už dřív ukázala, že klidně vyhlásí nouzový stav proti vůli sněmovny. Na hranice okresů nastoupila policie a armáda. Rozdělení země na 76 ostrovů působí lidem těžko řešitelné problémy. Tak jako každé násilné přetnutí přirozených cest. Reflex oslovil čtenáře, aby mu popsali své příběhy dokumentující nesmyslnost nových vládních opatření. Přinášíme vám alespoň některé z nich.

Nesmíme ani pro vlastní brambory

Bydlíme s rodinou na polosamotě v katastru obce Hrubá Skála, okres Semily, Liberecký hraj. Je odtud, co by kamenem dohodil do dalších dvou krajů: Královéhradeckého a Středočeského. To je za normálních okolností výhoda, která se ovšem teď změnila v napínavou bojovku.

Od pondělí třeba nesmím do banky, potřebuju-li vybrat peníze, protože Fio banka nemá pobočku na území semilského okresu. Pobočku v Jičíně, vzdálenou 17 kilometrů, podle všeho navštívit nemůžu. Kartu k účtu nemám, protože jsem ji nikdy předtím nepotřebovala.

Dále máme už tradičně uskladněné brambory ve sklepě na chalupě mých rodičů ve vedlejším okrese Jičín, 15 kilometrů od domova. Na chalupě rodičů nikdo není a za tu kratičkou cestu autem bezpečně nikoho nepotkám. Nechci ale riskovat pokutu, takže radši pojedu koupit brambory do Lidlu v Turnově, kde je skoro vždycky hlava na hlavě.

Zkoumám polohu veterinářky za kopcem, kam mám jít s kočkou na kontrolu. Je na hranici okresu. Radostně zjišťuji na mapě, že pro mě i pro naši kočku naštěstí na té „správné“ straně hranice. Ovšem kamarádka, která má veterinární lékařku tři kilometry od místa bydliště, takové štěstí nemá a bude muset vyhledat vzdálenější a úplně neznámou ošetřovnu ve svém okrese.

Ač na Hrubé Skále bydlíme léta i s rodinou, v občanském průkazu mám, stejně jako můj muž, trvalé bydliště v Praze. Děsím se situace, až mě voják tělem i duší, který plní stoprocentně rozkazy, zastaví a po kontrole dokladů odešle do Prahy. Už jsem se se sousedy domlouvala, že se postarají o naše děti, samozřejmě ilegálně.

Právě sousedé Krejčích vlastní Farmu pod Skalou. Ovšem pozemky, kde mají připraveny balíky s krmivem pro zvířata, leží v okrese Mladá Boleslav. Jsou připraveni kontrole předat traktor a požádat ji, aby jim krmivo na hranici okresů přivezla sama. Nebo snad mají být vybaveni stohy výpisů z katastrů a smlouvami o pronájmu?

Vendula Kubín, Hrubá Skála

Zavřou mne za péči o příbuzné?

Táta bydlí v Petrovicích, já v Hradci Králové, takže stejný okres, jen jiná obec. Zatím je v 81 letech soběstačný, denní drobné nákupy si obstará sám, ale třikrát v týdnu mu jezdím uklidit a přivezu větší nákup. Navařím vždy alespoň na dva dny. O 91letou tetu se starám společně se sestřenicí, která je matka samoživitelka, ale denně tetě nosí drobné nákupy. Já pomáhám spíš nárazově s úklidem, navařit nebo zajišťuji větší nákupy. Teta bydlí v Přešticích u Plzně, to je jiný okres i kraj. Kdyby s ní něco bylo, jedu tam, zákaz nezákaz. Nemůžou mě přece zavřít, že se starám o příbuzného, který je závislý na naší pomoci.

Kateřina Tomášová, Hradec Králové

Dále se dočtete:

- Jak se na nákup místo 200 metrů jezdí 20 kilometrů

- Žijeme bez školky, bez dovolené a bez naděje

- Pro maso musíme tajně jako pašeráci

 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!