Mezi boromejky sestra Angelika vkročila ve 14 letech. Bůh jí nahrazuje partnera, vztah k němu přirovnává k partnerskému vztahu. Nikdy svého kroku nelitovala, i když zažila i slabší chvíle a zkoušky. V době komunismu musela svou víru skrývat a ani její rodné sestry nevěděly, co vlastně dělá.
Smrtí to nekončí, věřím v život po smrti, říká sestra Angelika. Smrt je jediná jistota, kterou máme, a vlastně nám pomáhá žít. Uvědomovat si hodnotu každého dalšího dne a žít ho naplno. Sestra Angelika na ni myslí a připravuje se. Své příbuzné, kteří zemřeli, cítí kolem sebe. I kdyby po smrti nic nebylo, tak stojí za to kvalitně žít, dodává.
Zároveň mluví o důležitosti urovnání sporů, o jakémsi smíření se smrtí. V rámci své práce se snaží s umírajícími hlavně mluvit a být tam pro ně. Popisuje, jak důležité je i těsně před smrtí setkání s blízkými, třeba i když je člověk v bezvědomí. Nejhorší je, když se o umírání bojí rodina i umírající mluvit.
Co sestru Angeliku přesvědčuje o tom, že po smrti něco je? Jak mění koronavirová pandemie náš pohled na život i smrt? Jak pracuje s drogově závislými? Proč dnes chybí ve společnosti láska a jak se mění role rodiny? A jak popisuje svou víru a cestu životem?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
