Údolí Vinales je malebné z výšky i při procházce mezi vápencovými homolemi

Údolí Vinales je malebné z výšky i při procházce mezi vápencovými homolemi Zdroj: Honza Čermák

Havana: podobné výjevy se neomrzí ani po několika dnech
Playa Santa María je z Havany velmi dobře dostupná turistickým autobusem
Mimo samotné centrum Trinidadu ještě panuje poklidná atmosféra
Při brouzdání údolím Viñales vás místní zasvětí i do výroby doutníků
Kuba
7
Fotogalerie

Krásné pláže, milí lidé a přijatelné ceny. Taková je Kuba, svět mezi cucem a cupem

Před odletem na Kubu jsem četl a slýchal názory dvojího typu. Jedna skupina pěla ódy na úžasnou a příjemnou zemi, druhá nenechala na karibském ostrově nit suchou. Jako kdyby Kuby existovaly minimálně dvě. Byl jsem tedy zvědavý, k jakému táboru se po necelých třech týdnech přidám.

Dojem dvojakosti navozuje už to, že na Kubě kolují dvě různé měny. Konvertibilní peso (CUC, asi jedno euro), určené pro turisty, a kubánské peso (CUP, zhruba jedna koruna) pro místní. A tím se vlastně vytvářejí dva různé světy. V jednom žijí Kubánci svůj reálný život, v němž jsou potraviny na příděl, na všechno se čeká ve frontách a vzhledem k výši platů stojí například jízdenka na autobus pro nás naprosto směšné částky. A druhý svět tvoří turisté, kteří se mohou do syta najíst v restauracích, opít v barech nebo svézt celkem pohodlnými klimatizovanými autobusy. Zaplatí za to ale podstatně víc. Lidé, již Kubu velmi dobře znají, by se určitě dokázali obšírně rozepsat o nejrůznějších problémech, které ostrovany trápí. Já ale nabízím pohled běžného cestovatele nebo turisty, jehož největším problémem je to, že se balená voda shání v obchodech hůř než levný kubánský rum.

Omšelé kouzlo

Snažil jsem se přijít na to, v čem spočívá kouzlo Havany. Když vám ji popíšu jako město plné oprýskaných, omšelých a někdy až polorozpadlých domů, asi těžko v tom jakékoli kouzlo najdete. Možná spočívá v tom,že si člověk může představovat, jak to tu kdysi vypadalo, když barevné fasády zářily novotou. Snad je to atmosférou, jež v ulicích a uličkách pulzuje až do nočních hodin. Nesporně se na tom podílejí zážitky z restaurací a barů, kam si zajdete na večeři a ke sklence mojita nebo Cuba Libre vám najednou začne hrát kapela s okouzlující zpěvačkou, jejíž podmanivý hlas vás odnese do jiného světa a vy máte chuť tančit až do rozbřesku.

Ačkoli nejsem velký znalec nebo milovník aut, natož oldtimerů, zamiloval jsem se do starých „amerik“, které brázdí nejen havanské ulice. Ve velké míře se používají jako taxíky především pro turisty, ale to jim nic neubírá na jejich majestátní vznešenosti. Červené, tyrkysové, zelené, žluté, bílé, růžové – každý si vybere. Rozhodně doporučuji se aspoň jedním z nich nechat svézt. Určitě je to větší zážitek než cestování ve starých žigulících nebo moskvičích, jimiž se to na Kubě také jenom hemží.

Na Havaně je příjemná i poloha u moře. V horku určitě osvěží procházka po promenádě Malecón, ale my dali na doporučení znalců a vydali se autobusem na nedalekou Playa Santa María – pláž, kterou navštěvují spíš místní. Průjezd mezi honosnými vilami, jež dnes bohužel opuštěné chátrají, je spíš smutný zážitek, ale moře je krásně čisté a pláže takřka liduprázdné. Jen si dejte pozor na zdánlivě neškodnou medúzu měchýřovku portugalskou. Naštěstí se pohybuje na hladině, takže se jejím žahavým chapadlům můžete jednoduše vyhnout.

Vynález přírody

Rozhodně se ale nevyhýbejte údolí Viñales na západě ostrova, přestože ho mnozí považují za příliš turistické. Pro mě to bylo nejhezčí místo, které jsem na Kubě navštívil. A turisté se po údolí roztrousí, takže jich mimo městečko se stejným názvem jako údolí zase tolik nepotkáte. Do krajiny plné tzv. mogotů (krasových útvarů) se můžete vypravit buď na koni, nebo po svých. Proplétáte se mezi tabákovými plantážemi a stodolami na sušení tabáku, pasoucím se dobytkem, kolem vás se prohánějí kovbojové nebo farmáři na volských povozech. Jeden takový nám vytrhl trn z paty, když jsme se dostali na rozmáčený úsek, který bychom bez pomoci překonat nedokázali. Drkotavá jízda sice nebyla nijak pohodlná, ale rozhodně zábavná.

Nechali jsme se nalákat na prohlídku působivé jeskyně v údolí Ticha (Valle del Silencio), k níž jsme jako bonus získali i neformální přednášku o výrobě místního speciálního rumu z guáve (včetně ochutnávky), doutníků a kávy.

Cestou jsme narazili na několik vyhlídek, z nichž jednoznačně nejúchvatnější pohled nabízela příjemná restaurace Balcón del Valle. Navíc nám sympatická servírka nosila výtečné jídlo i koktejly za ceny, jež nás překvapily stejně mile jako rozhled do širé krajiny. Znalci seriálu 30 případů majora Zemana si pak jistě nenechají ujít ani přilehlý hotel Los Jazmines, v němž se odehrávaly dvě epizody.

Ani z Viñales to není daleko na pláž. Tedy aspoň podle mapy. Cesta na Cayo Jutías je ovšem dost strastiplná, připomíná tankodrom, takže ji radši nechte na místních zkušených řidičích. Odměnou je průzračně čistá voda, jemný písek a absence hotelových resortů.

Barevný koktejl

I před městem Trinidad ve středu země jsem byl varován. Pravdou je, že turismus už se v něm rozjel naplno, ale jednomu z nejstarších kubánských měst to zkrátka sluší i tak. Nejfotografovanějším místem je Hlavní náměstí (Plaza Mayor), ale nejlepší je brouzdat se jen tak ulicemi lemovanými sytě barevnými koloniálními domy, díky nimž je Trinidad zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. Takový popis může působit trochu strnulým a staromilským dojmem, ale na své si přijdou i mladí duchem, kteří se chtějí trochu pobavit. V hipsterském Cafe El Mago jsem si připadal jako v klubu v Praze na Krymské, a to díky prostředí, obsluze i playlistu přítomného dýdžeje. Ten hraje tak dobře, že se člověk neubrání nutkání zavítat na jeskynní diskotéku Disco Ayala.

Další den to pak chce odpočinek, k čemuž je jako stvořená Playa Ancón. Ze všech pláží, jež jsme na Kubě navštívili, byla jediná na karibské straně ostrova, ale, upřímně řečeno, to neznamená, že je podstatně hezčí než ty ostatní – spíš naopak. Je však vzdálená jen asi dvanáct kilometrů od města, takže třeba na půldenní výlet ideální. Druhou polovinu dne pak můžete věnovat projížďce údolím bývalých cukrovarů (Valle de los Ingenios) s několika zastávkami, které sice neohromí, ale společně se samotným Trinidadem a pláží vytvářejí pestrý koktejl zážitků na malém území.

Padesát odstínů tyrkysu

Dalším místem, od něhož mě řada lidí odrazovala, bylo vyhlášené přímořské letovisko Varadero. A ani v tomhle případě nemůžu dát našeptávačům za pravdu. Ať si říká kdo chce co chce, krásnější a čistší moře jsem na Kubě nezažil. Našli jsme si místo stranou velkých resortů, kde panovala pohoda, jež by se dala krájet. Přitom stačilo ujít pár desítek metrů a ocitli jsme se na hlavní ulici plné restaurací, obchodů a ubytovacích zařízení.

Je vlastně zajímavé, že právě místa, která lidé označují za příliš turistická, se mi líbila nejvíc, ačkoli se jim obvykle snažím vyhýbat. Zkrátka nejsou oblíbená jen tak pro nic za nic. Ačkoli jsem si užil například v podstatě neznámé město Morón, kde jsme na turistu nenarazili, takže jsme si mohli vychutnat naprosto přirozený kolorit běžného života, což mělo své nepopiratelné kouzlo, čtyři výše uvedené lokality můžu doporučit s naprosto čistým svědomím.

A Kubu jako takovou? Řadím se spíš k tomu táboru, jenž ji hodnotí pozitivně. Uvolněná atmosféra, milí lidé, zajímavá místa, dobré jídlo, přijatelné ceny, krásná auta, pozůstatky komunistického režimu, jež jsou pro nás naštěstí už jen takovou retrovzpomínkou. Podle zážitků přátel, kteří Kubu navštívili v posledních pár letech, soudím, že změny přicházejí poměrně rychle. Pokud se tedy chcete na Kubu vypravit, doporučuju tak učinit co možná nejdřív.


Dobrévědět

  • Víza: Ke vstupu na Kubu potřebujete tzv. turistickou kartu. Seženete ji na kubánské ambasádě, v Čedoku nebo bývá u některých aerolinek součástí letenky.
  • Výměna peněz: Neberte si s sebou americké dolary, ve směnárně vám zbytečně naúčtují 10% poplatek.
  • Internet: Mobilní datová síť je teprve v plenkách. Pořiďte si wi-fi kartu (jedno CUC za hodinu) a připojte se na některém z hotspotů, které jsou obvykle na náměstích a podobných rušných místech ve městech.
  • Ubytování: Nejlepší volbou je ubytování v soukromí, v tzv. casa particular.

Co ještě vidět

Santa Clara

Příjemné univerzitní město, v němž se v roce 1958 odehrála zásadní bitva pod vedením Ernesta Che Guevary. Na jeho počest byl nedaleko autobusového nádraží postaven velký památník s mauzoleem. V podstatě v centru města si také můžete prohlédnout továrnu na výrobu doutníků nebo si dopřát autentickou večeři v neformální a velmi oblíbené restauraci Saborearte. Zkuste třeba tradiční kubánský pokrm roja vieja („staré hadry“), jehož základem je trhané maso. Chutná rozhodně líp, než zní jeho český překlad.

Morón a Cayo Coco

Do úplně obyčejného Morónu turisté zavítají nejspíš jen tehdy, pokud ho chtějí využít jako výchozí bod výletu na ostrov Cayo Coco, který je s pevninou spojený tak trochu bizarní třicetikilometrovou hrází. Zajímavější než opěvovaná pláž na ostrově mi ale přišlo samotné město, v němž jsem měl možnost poznat kolorit kubánského života bez příkras a návalu turistů. Odzbrojující byla i vřelá pohostinnost manželů, v jejichž domě jsme strávili dvě noci.

Baracoa

Mně osobně na tohle město na samotném východě Kuby bohužel nezbyl čas, ale opakovaně se o něm místní i turisté zmiňovali jako o jednom z nejhezčích a nejzajímavějších na celém ostrově. Je obklopeno horami a deštnými pralesy a proslavené kakaem a čokoládou.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: