Bizarní etiopská slavnost Meskel: Tancování v pachu krve

Bizarní etiopská slavnost Meskel: Tancování v pachu krve Zdroj: Jarmila Kovaříková

Bizarní etiopská slavnost Meskel: Tancování v pachu krve
Bizarní etiopská slavnost Meskel: Tancování v pachu krve
Bizarní etiopská slavnost Meskel: Tancování v pachu krve
Bizarní etiopská slavnost Meskel: Tancování v pachu krve
Po Meskelu zůstávají na trávě u vesnice desítky těl. Ale každý kousek bude zpracován a využit.
8
Fotogalerie

Krvavá etiopská slavnost Meskel: Nic pro slabé nátury a milovníky zvířat

V etiopském městečku Arba Minch to doslova vře. Vyšňoření obyvatelé pochodují ulicemi a radostně halekají: „Yo, maskala, yo!“ Rozpustilejší z nich doprovázejí výkřiky svižným rituálním tancem. Restaurace i kavárničky praskají ve švech a všichni čekají na západ slunce. Právě tehdy má být zapálen posvátný oheň u příležitosti oslav svátku Meskel.

Etiopané slaví Meskel opravdu grandiózně, je to jejich nejvýznamnější svátek. Slaví se 14. či 15. den po Novém roku, který připadá na 11. září, a váže se k legendě o nalezení tzv. pravého kříže za biblických časů. Legenda vypráví, že Ježíšův kříž byl sbit ze tří druhů dřeva a jedno patřilo etiopskému stromu. Po ukřižování kdosi rozdělil kříž na čtyři kusy, které putovaly po celém světě. O místech, kde se nakonec nacházely, nikdo nevěděl. Jedna část kříže byla podle vyprávění Etiopanů nalezena v římském království, kde ji tamější obyvatelé střežili po dlouhá léta. Až král David přinesl do africké země onen hledaný kus. Od té doby slaví Etiopané svátek hromadně u obrovitých hranic.

Nejprve najdou vhodný plácek na městských periferiích či v blízkosti vesnic, naskládají dřevo do hranice a už zbývá jen řádná veselice. Kolem gigantických plamenů vždy tančí skupina kněžích a tanečníků v barevných i bílých krojích (bílé oblečení nosí při této příležitosti hlavně obyvatelé hlavního města Addis Abeby, jelikož v něm chodí do kostela) a do toho se společně zpívají písně a chorály. Následuje duchovní akt společné modlitby se svíčkami v rukou. Sentimentální rozpoložení však u nás druhý den vystřídal pocit udivení, protože jsme se ocitli v kraji, kde má oslava Meskelu nejen duchovní, ale i dost bizarní část. V Dorze je totiž nejdůležitější svátek roku spojen s obrovskou zabijačkou dobytka.

Na návsi v Dorze

Malebná víska Dorze stejnojmenného kmene se rozkládá v kopcích vzdálených od Arba Minch asi pětadvacet kilometrů. Rodinné usedlosti rozprostřené mezi banánovníkovými plantážemi tvoří až dvanáctimetrové domy připomínající obrovské úly nebo, jak říkají sami příslušníci kmene, veliké slony. Obří stavení drží pohromadě bambusová konstrukce pokrytá banánovníkovými listy a místní pevnou travinou, aby do domu neproklouzla ani kapka vody. Vesnici, která čítá okolo osmi tisíc obyvatel, obklopují terasovitá políčka s bavlnou a dalšími plodinami. Lidé žijí společně s domácími zvířaty ve stejném příbytku.

Vydáváme se na místo, kde se normálně konají každý týden trhy, ale dnes je určeno pro diskutovanou slavnost. Místní se s výzdobou dost vyšvihli. Všude na domech a stromech visí nejrůznější fáborky a dlouhé nápisy, lidé se promenádují ve svátečních šatech a celé je to prostě po africku vychytané.

Etiopská zabijačka

Na obrovské mýtině, ještě ráno travnaté a zelené, teď už však nasáklé kravskou krví, to docela vře. Mezi stovkami pořvávajících a hemžících se lidí leží na zemi desítky mrtvých krav. Svůj pohled zaostřuji na neustále se opakující výjev. Strachy pološílená kráva neochotně našlapuje ve změti vnitřností, kůže a krve. Postaršího muže v barevném klobouku její hrůza nechává chladným a stará se jen o to, aby ji dovlekl na správné místo. Provaz pevně přivázaný okolo jejího vyzáblého krku táhne tak silně, že se mu na pažích rýsují žíly.

Po několika desítkách metrů dochází tato smutná dvojka na volnější plácek, kde už čekají muži s noži a mačetami. Bez otálení se vrhají na roztřesené tělo zvířete a nejschopnější z nich podřezává krávě krk. Dav, který se mezitím seběhl na místo a utvořil divácký kruh, radostně pokřikuje: „Yo, maskala, yo!“ A trhavými pohyby naznačuje lovecký rituál.

Skrze hledáček fotoaparátu pozoruji neuvěřitelnou mezigenerační symbiózu, která tady perfektně funguje. Ti nejsilnější chytnou a podříznou krávu, pak přichází majitel, který v pár větách vysvětlí svým ratolestem, jaký kus mají zpracovat, a nakonec přicházejí starci opírající se o hole a zkušeně radí, jak by celé porcování mělo vypadat. Ženy prodávají vnitřnosti. Nevábné kusy vnitřních orgánů skládají na zelené větvičky a předhánějí se v tom, která zákazníka lépe přesvědčí ke koupi. Pak jsou tady korzující návštěvníci, kteří přešlapují kraví hlavy s vyplazenými jazyky a kaluže krve, jako by se nechumelilo.

Mně už ten zážitek stačí. Mačkám spoušť u posledního záběru a prchám z krvavého marasmu a pořvávání dětí přidřeplých u mrtvých těl. Já i můj přítel míříme neomylně do místní provizorní hospody. Obracíme do sebe tej (legendární etiopské víno) a areke (místní vodka), protože takový zážitek se musí řádně zapít.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: