Nezapomenutelné chutě Izraele: Za gastronomickými zážitky do Tel Avivu a Jeruzaléma | Reflex.cz
nahoru

Nezapomenutelné chutě Izraele: Za gastronomickými zážitky do Tel Avivu a Jeruzaléma

Lenka Požárová31. července 2019 • 06:50
Nezapomenutelné chutě Izraele: Za gastronomickými zážitky do Tel Avivu a Jeruzaléma
foto: Lenka Požárová

Zajímavý kraj, přívětiví lidé a výtečné jídlo. Pokud se tyhle tři věci sejdou na jednom místě, je to destinace jak vyšitá pro mé výpravy. Hummus tu dělají tak dobře, že byste mohli být živi jen z něj. Šťáva z granátových jablíček vám bude kolovat v žilách ještě dlouho po návratu a na místní tahíni možná získáte závislost!

Už v taxíku z telavivského letiště mluvím s řidičem Abrahamem o jídle. A taky o Praze, kde byl před dvěma roky a nemůže si ji vynachválit. Důrazně mi opakuje slovo Abulafia. Prý je to pekárna, kterou nesmím v přístavní čtvrti Jaffa minout. Podnik, který objevím další den a má otevřeno nonstop, minout opravdu nejde. K dostání je tu pita na všechny způsoby. Já si ji nechám zapéct v peci se slaným sýrem a kořením zaatar, které je tu typické: směs divokého tymiánu, sezamu a sumahu. Zvědavá jsem i na podnik Dr. Shakshuka, vyhlášený pokrmem šakšuka, tedy v pánvi podušenou směsí rajčat a paprik s kořením a zapečenými vejci. I když je v pánvi dostatečná porce, stejně mi na stole přistávají další mističky s kuskusem, pálivými bramborami nebo naloženou zeleninou. Snídani, kterou si dopřávám v době oběda, tu rozhodně pojímají velkolepě.

Jídlo z ulice

Vyhlášený je tu bleší trh, kterému můžete propadnout na několik hodin. Možná díky tomu stihnete alespoň vytrávit, protože nápaditých barů či kaváren s rozmanitými bazarovými křesílky je tu hned několik. Na jednom z mnoha stánků obsypaným ovocem si dejte šťávu z čerstvě vymačkaných granátových jablíček a pak už pokračujte na písečnou pláž, kde budou nejspíš odpoledne dovádět děti při výuce surfování. Usaďte se tu na některý z balvanů a vychutnejte si nezapomenutelný západ slunce.

Za Ježíšem s batohem aneb Putování Izraelem za biblickými příběhy

Názvy ulic tu mají v hebrejštině, arabštině i angličtině, ale názvy restaurací často jen hebrejsky. Třeba jako v případě stánku Josmino na Allenbyho třídě, který mi místní doporučili pro grilované maso v pita chlebu. Že jsem na správném místě, jsem poznala podle vůně a dlouhé fronty. Pro dobré ovoce a zeleninu si zajděte na trh Carmel a koření, sušené ovoce a oříšky se nejlépe nakupují na trhu v ulici Levinsky. V čísle 43 mají ten nejlepší burek z filo těsta právě vytažený z trouby plněný špenátem a sypaný mákem.

Čas na rozmazlování

Vyžít v Izraeli by se dalo jen z pouličního občerstvení, které je tu rozmanité i geniálně dobré, ale nos se vyplatí strčit minimálně do restaurace Dallal. Padla mi do oka ve čtvrti Neve Cedek, kde sídlí spousta designových ateliérů. Dozvídám se, že dallal znamená v arabštině rozmazlovat, a svěřuju se do rukou šéfkuchaře Golana Gurfunkela. Ten tu v jídlech kombinuje tradici, talent a inspiraci ze světa. Ochutnala jsem tu geniální rybí šavarmu na jemném cizrnovém pyré s tenkými proužky červené cibule naložené v koření sumah. Sašimi z tuňáka v citrusové marinádě mi přinesli na kusech ledu a tortelliny plněné lanýžovou pastou usazené na krémovém kozím sýru byly posypané lískovými oříšky božské. Rozmazlovat tu tedy umí a za rohem najdete i jejich pekárnu s těmi nejúžasnějšími rohlíčky rugelach plněnými čokoládou.

Za monumentálním kaňonem nemusíte až do Ameriky. Navštivte Machteš Ramon na jihu Izraele

Sousední čtvrť Florentin je zase plná graffiti a platí za hipsterskou část města. Osvědčilo se mi tu ubytování ve Florentin House, odkud se skvěle dělaly pěší výpady do centra i na pobřeží. I když jsem se vracela domů notně po půlnoci, cítila jsem se v ulicích bezpečně. Zmíněný Florentin House si mě získal poměrem cena-výkon i svým hipsterským nábojem: třeba na mém pokoji visely jako dekorace pingpongové pálky. Přímo před domem můžete vplout do vyhlášené zmrzlinárny Anita, netradiční množstvím různých oříšků a posýpek, které vám k ledové delikatese nabídnou. V okolí jsem vyzkoušela i pivnici Beer bazaar, která se zaměřuje jen na izraelské minipivovary, a je tu i pár veganských bister, protože Tel Aviv si veganství neskutečně užívá.

Tržiště s jarmulkami

Přejezd do Jeruzaléma může působit lehkým šokem, a to nejen teplotním. Po uvolněné náladě z přímořského Tel Avivu, plného výškáčů, jste v kopcovitém terénu s nižšími domky, kde se neobejdete bez tenké péřovky. Říká se, že zatím co se Tel Aviv baví, Jeruzalém se modlí. V páteční poledne ruch na místním tržišti Mahane Jehuda vzrůstá. Za chvíli bude těžké se mumrajem lidí protáhnout. Mám štěstí, že mě po trhu provádí kamarád a kuchař, který tu žije. Datle, olivy naložené s citrony, fermentovaná pasta z manga amba a spousta granátových jablíček nebo plodů kaki. Nevím, na co zaměřit svou pozornost dřív. Na roztodivné zboží nebo na fakt, že si můžu tak zblízka prohlédnout vousaté muže s pejzy plandajícími kolem spánků.

K nezapomenutelným zážitkům patří zakousnutí do sendviče sabich v bistru Aricha. I když se nedá jíst, aniž byste si pod sebe nenastlali a neměli umazané tváře, pohroužení do chutí, kde se mísí smažený lilek s pastou tahíni a spoustou zeleniny, vám učaruje. Kulinárním orgasmem byla i miska hummusu s piniovými semínky v jednoduché jídelně Lina ve Starém Městě nebo čerstvě smažený falafel od jednoho z tamních pouličních prodejců v uličce al-Wad.

Náboženská pouť do Meronu: Vesnici na severu Izraele každoročně navštíví statisíce Židů

I v tomto městě jsem nadšená z ubytování. Zajistila jsem si ho hned vedle tržiště. Uličky se stánky pro mě brzo přestávají být bludištěm. Jsem tu každý den a už se tu vyznám. Za rohem mám i další perlu. Vyhlášenou restauraci Machneyuda. Ta je známá otevřenou kuchyní, skvělými lahůdkami i barem přes ulici s hudbou hlasitější než kde jinde. Usadím se na barovou židličku a užívám si koncert. Můžu se dívat hbitému kuchaři s kloboučkem na hlavě přímo pod ruce. Jejich kebab se podává v mleté verzi z jehněčího a slastně u něj mhouřím oči. Vtom s výskokem dosedne na barový pult servírka a zeptá se, co kdo pije. Vzápětí každému hostu přistane panák na účet podniku. Uvolněná atmosféra, kde můžete na židli tančit, zpívat, hodovat nebo se snažit o hlasitou konverzaci se sousedy, nemá chybu a já do sebe kopu říznou anýzovou pálenku arak.

Sezamová hora

Tahíni je součástí snad každého zdejšího jídla. Minimálně jako příloha. Místní si dají tahíni na hranolky i těstoviny a podezřívám je, že si jím snad i čistí zuby. Vidět výrobu této pochoutky mě proto velmi zajímalo. Podnikla jsem výlet do kopců nad městečkem Náblus, které se nachází v palestinské oblasti. V osadě, kde žije samaritánská komunita, si beru návleky na boty, ochrannou síťku na vlasy a vplouvám do výroby tahíni ve fabričce Har Bracha.

Nehostinné a nebezpečné vádí Kelt aneb Procházka biblickým údolím stínu smrti

Manažerka kvality Rana je tu mou průvodkyní a vysvětluje mi proces několikanásobného máčení kvalitního sezamu, který sem putuje z Etiopie, jeho loupání a čištění. Nakukuju do želených van, ve kterých se sezam praží, a se zájmem pozoruju proud béžového krému, který vytéká z mlýnků. Nalévá mi do papírového kelímku k ochutnání. Horké tahíni ochucené solí je lepší než horká čokoláda a prosím nášup! Dole v městečku Náblus stihnu ještě před odjezdem ochutnat specialitu knafeh, což je krupičná sladkost pečená se sýrem na velkých pánvích zalévaná cukrovým sirupem.

Vinice s pávy

Nejen jídlo, ale i víno má Izrael skvělé. Při čtvrté sklence cabernetu sauvignon z vinařství Clos de Gat vím, že i tam bych měla zavítat, a tak vyrážím autobusem do Judských kopců. Vinice jsou obehnané živým plotem z kaktusů, prochází se v nich páv a u stolu na terase se právě podává oběd, ke kterému jsem okamžitě přizvána. Majitelem Ejal Rotem se vinařství rozhodl věnovat až po čtyřicítce. Má svérázné metody, víno dělá v duchu autentistů, tedy bez přidaných látek, a při fermentaci tu vínu hraje z reproduktorů vážná hudba 24 hodin denně. Frajeřinka, řeknete si, ale jen do chvíle, než jejich víno ochutnáte. Jejich chanson blanc chutná jako léto v lahvi a jejich chardonnay fermentované přímo v dubových sudech je nadpozemské. Že se ne vždy podaří bouřlivou fermentaci uhlídat, lze ověřit pohledem na strop sklepení, který schytal nejednu spršku.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Libanon: Starobylá země plná kontrastů, kde se žije tady a teď
Hedžázské nádraží: Jedna z nejkrásnějších staveb v syrském Damašku

Lenka Požárová




Články odjinud
Starší články Lidé a Země