nahoru
Lidé a země | Zima v Salcbursku

Great Coastal Walk: Trek kolem Sydney s vůní moře

Alexandra Synac21. ledna 2019 • 07:30
Great Coastal Walk: Trek kolem Sydney s vůní moře
foto: Alexandra Synac

Metropole Sydney nemusí být jen pro nadšené městské cestovatele. Když hodíte batoh na záda, můžete každý den vyrazit na skvělou túru po okolních krásách přírody. Oceán, vítr, pláže, útesy… Dokonalá romantika a relax.

K objevení Sydney, kde se doopravdy žije, není třeba nic víc. Sydney, které běžnému turistovi uniká. Sydney, jež se po chvilce zdráhání vyklube jako housenka do divukrásného motýla. Snad jen nezapomenout na mobilu zapnout letecký režim.

Den 1. S Operou za zády

Krásné teplé podzimní ráno a já vystupuju z trajektu z Circular Quays na Cremorne Point, nonšalantně házím bágl se svačinou a vodou na záda a vydávám se na cestu okolo pulzujícího Jacksonova přístavu. Po pár krocích se mi zdá, že moderní svět tak, jak jej znám, je staletí daleko. Jako zhypnotizovaná dokonale modrou oblohou koupající se ve vodě zátoky si na chvíli osvěžím nohy ve vodě v MacCallum – bazénu s mořskou vodou a dech beroucím výhledem přímo na Operu – a čerpám energii, která zde chutná jako štědrovečerní nálada u právě rozsvíceného stromečku. Je ale čas vyrazit.

Cesta se klidně vine skrze historické pobřeží Cremorne. Míjím maminky s kočárky, děti s aktovkami, pejskaře a zpocené ranní běžící nadšence. „G’day“ nejednou rozruší mé zasněné dumání o ničem. Asi po hodině opouštím asfaltovou cestičku a příležitostný stín z blahovičníků a na Little Sirius pláži si vychutnávám dotyky svěží mořské vody na bosých nohou. Vůbec nikdo tu není. Jen já, ticho mořské zátoky a desítky bílých jachet spící jako hrdličky na klidné hladině.

Odtud je to jen kousek na Bradleyho poloostrov. Procházím dál typickou australskou buší a jsem vděčná za blahodárný stín pod korunami kapradin, banksií, angofor a mnoha druhů eukalyptů. Po chvíli se na okamžik ocitám zpátky ve světě a prodírám se skrz davy turistů, co u Tarronga zoo zrovna vystoupili z trajektu a míří na den do světa zvířat. V Chowder Bay neodolávám a krátce se smočím ve zdejší průzračné vodě, která i neplavce jako mě laskavě obejme osvěžující náručí. Po obědě z batohu pokračuji dál národním parkem až na Middle Head k bývalé vojenské pevnosti, kde se mi poprvé naskytne neuvěřitelný pohled na útesy, co jako dvě sfingy chrání vstup z moře do Jacksonova přístavu.

Nehostinný střed Austrálie: Rudá poušť kolem Uluru skrývá mnohá bohatství

Dál cesta pokračuje po klidné silnici, ze které po pár stech metrech sejdu schody do Balmoralu. Během pár minut se ocitám na rušné plážové promenádě s kavárnami, smažírnami hranolek a obchody s tretkami. Bez váhání si vypůjčuju kajak a na hodinu se ztrácím v nepopsatelné kráse zdejší zátoky. Nadnášená vlnkami a odpočívající v bezvětří, nechávám mysl opět rozletět, kam chce. Nemá smysl pořád ji držet na uzdě. S každým výdechem umožňuji své mysli se pročistit a s každým nádechem přijímám neuvěřitelnou sílu oceánu. Všechno okolo mě se zpomalí. Alespoň na mihotavou chvíli. Alespoň na 60 dlouhých minut, než musím kajak vrátit a zamířit z Balmoralu autobusem domů.

Den 2. Očisťující lázeň

Druhý  den odvážím děti co nejdřív do školy a ještě před devátou znovu stojím s batohem na začátku své cesty. Oficiálně pobřežní túra pokračuje dál z Balmoralu přes Spit most, ale chci se co nejvíc vyhnout civilizaci a chození v obytné zástavbě, a tak radši pokračuji o něco výš až za mostem z Fisher Bay. První část asi 20km trasy na Long Reef vede skrz přerostlou buš s minimálním množstvím výhledů na moře. Neztrácím čas a brzy se napojuji na Scenic Manly Walk, lemující Národní park Sydney Harbour. Na Grotto vyhlídce se na chvíli zastavuji u jedinečných aboridžinských rytin ryb a klokanů, které zde na pískovcovém útesu po staletí úspěšně odolávají přírodním živlům. Dál se cesta proplétá různobarevnými ibišky, streliciemi a odkvétajícími kaméliemi okolo předzahrádek výstavních domků až za skály Kay-ye-my. Tady si dovolím trošku zmírnit krok a poskakuju z kamene na kámen. Manly je v dohledu. Do přístavu připlouvá jeden trajekt za druhým a lidí je všude dost.

Manly je svět sám o sobě. Žít takhle blízko otevřenému oceánu a kilometrům malebných pláží, to váš život od základů změní. Oceán proudí jako krev v žilách lidí, kteří zde žijí. Jižní část Sydney je plná turistů, a tak si to člověk ani neuvědomí, ale na severních plážích Sydney to člověku najednou dojde. Zdánlivě bezstarostný život točící se okolo grilování, surfování, projížděk na lodi, rybaření a potápění, jen pláže a bosé nohy od písku... To vše je tady realita. Pro suchozemského Evropana se to zdá jako utopická pohádka.

Australské městečko Lightning Ridge: Eldorado hledačů opálů
Jana Heřmánková 20. června 2018 • 10:32

Australské městečko Lightning Ridge: Eldorado hledačů opálů

Výšlap divokými ulicemi Manly na North Head je nepříjemný, ale nutný. Nahoře mi dává vítr sílu do plachet na další štreku k Shelley pláži. Jako vždy je přelidněná a plná potápěčů i šnorchlařů, Shelley mě nikdy nenadchla. Mířím po pláži keQueenscliff bazénu, vysekanému navrácenými vojáky z druhé světové války v útesu. Pohledy na oceán jsou od Manly úplně jiné. Pobřeží a pláže už nechrání idylické klidné zátoky. Pospávající jachty vystřídali hazardující surfaři. Brouzdám se dál na sever ke Curl Curlu. Voda zde tiše odpočívá a klikatí se mezi přirozenými kanálky kamenného labyrintu. V momentě, kdy se chodidly dotknu teplého písku, jako bych vstoupila do meditačního tichého transu. Mé nohy vítají příjemně chladnou vodu jako očisťující lázeň. Dech se mi zrychluje a slastně přivírám oči. Obrazy lidí se koupou v intenzivně oslňujícím světle, až nejsou nic víc než jen nedefinovatelné siluety.

Jdu víceméně poslepu. Nechávám se navádět šumem z tříštících se vln pod nohama. Koupu se ve slastném tichu, jež ruší rytmické rozbíjení vln o písečné pobřeží. Šum neklidného oceánu v nikdy neutuchajícím duetu s pobřežím mě ukolébává do hlubokého stavu příjemné relaxace, jak krok za krokem v písku odměřuji další metr ze své túry až k Dee Why, kde chvíli sedím ve stínu obřích borovic, než se vydám na autobusovou zastávku.

Den 3. Výhledy do prázdna

Ráno zvesela vítám zamračenou oblohu. Pro jistotu do báglu balím pláštěnku. Autobus mě vyplivne zase tam, kde jsem včera přestala. Klobouk mi několikrát ulítne a radši ho připevňuji k batohu. Vlny jsou dnes překvapivě skotačivé, jako by se jako malé děti radovaly z mého návratu. Mnohokrát jsem nezvládla před nimi utéct a netrvá to dlouho a jsem do pasu mokrá. Dee Why pláž je den co den plná praktikujících surfařů. Dnes ale, podpořeni silným větrem, tancují na vlnách šplhajících do závratných výšek v nezvykle hojném počtu. Jdu svižně. Dnešní úsek mám obzvlášť ráda. Ani nevím, zda mě víc lákají nedohledně dlouhé pláže, nebo strmé útesy, z nichž je často vidět až někam k Newcastlu či dolů za Bondi. Moře se hlasitě tříští na útesech pode mnou, kam si dnes netroufám sejít.

Blažený únik před zimou: Čtrnáctidenní trek přírodními parky Tasmánie

U Narrabeenu je konec už v dohledu. Skrývá se zamlžený v ocelově deštivých mračnech, co přehazují těžkou vodu jako míchačka maltu, ale vím, že tam je. Dívám se na přírodní divadlo nad hladinou jako na film. Metr za metrem ukusuju ze zbývajícího krajíce túry. Krátce po druhé jsem u cíle. V kavárně přímo na pláži vedle Mona Vale surfařského klubu spokojeně odkládám batoh. Než stačím vypít kafe a objednám si pozdní oběd, venku se otevře mokrá spoušť.

Den 4. Překupnickou stezkou až na konec

V sobotu se na poslední úsek treku nevydávám sama. Improvizujeme tedy, abychom vyhověli i malým nožičkám našich dětí. Přeskočím proto pár úseků přes malé pláže, rozsekané mezi různými čtvrtěmi. Ne že by za to tato sekce nestála. Naopak, tento úsek ukazuje bez servítků opravdovou tvář Sydney, ale dalších asi 15 km znám dost dobře a ráda si vychutnám jen třešničku na dortu. Parkujeme až na Palm Beach, poslední a snad nejkrásnější pláži severního Sydney. Na útesech jižní strany pláže se majestátně tyčí vily trpělivě vyhlížející do azurové prázdnoty a na severu přímo za nosem vysoko na skále, jako Hradní stráž, nehnutě stojí Barrenjoey maják. Moře dnes opět pod slunečními paprsky a šlehačkovými čepicemi hraje všemi odstíny modré. Azurová se pere s kobaltovou, ultramarínovou, smaragdovou i tyrkysovou.

Stoupáme na 91 m vysoký útes. Cesta si hryže hrubou obrubu do útesu a spolu s námi se jí oběma směry prodírají zpocení běžci, mladé zamilované páry i rodinky s dětmi. Na vrcholku vidíme, jak tady Sydney končí a s ním i Great Coastal Walk. Odtud to dál jinak než lodí nejde. Je to tu trochu jako na hranici mezi dvěma světy. Na jedné straně v poklidu odpočívá půvabná Pittwater jako sladká poleva na dortu, na straně druhé se třpytivý Tichý oceán neúprosně a hlasitě snaží zvítězit nad zákony gravitace. Kousek úzkého cípu pevniny, Palmový útes, se jako obrovský had plazí v písku mezi oběma, aby udržel vše v rovnováze. O hodinu později si dole na pláži půjčujeme kajaky a podstatný zbytek dne strávíme kroužením po hladině.

Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii
Marek Kožušník 13. února 2018 • 12:38

Na kole napříč pouští i pralesem aneb 160 nocí v Austrálii

Monstrum na kolech jménem „road train“ aneb Jak se řídí silniční vlak

Alexandra Synac




Starší články Lidé a Země