nahoru
Lidé a země | Zima v Salcbursku

Vánoce v Davosu. Mondénní alpský klenot nabídne vždy sníh, perfektní klima a atmosféru starých časů

Pavla Apostolaki11. prosince 2018 • 18:04
Vánoce v Davosu. Mondénní alpský klenot nabídne vždy sníh, perfektní klima a atmosféru starých časů
foto: Destination Davos Klosters

Na přelomu roku vypadá Davos jako vánoční stromeček. Je zářivý, líbivý a hraje všemi barvami. Láká spoustu lidí, kteří se scházejí, aby oslavili vánoční svátky, Silvestra a rozbalili si své dárky v podobě ozdravných, sportovních a gurmánských zážitků.

„Davos Plaaaatz“, vykřikuje průvodčí, když Rhétská dráha dojede na nádraží v centru města. Spolu se mnou vystupují turisté, místní a lyžaři v helmách. Ještě před chvílí brousili okolní sjezdovky a nyní se v přezkáčích vrací zpět. Vlaky jsou pro ně běžná doprava a staví přímo u lanovek v oblasti Davos – Klosters. Tentokrát však nechávám rychlá prkénka doma. Chci poznat horské středisko v Plessurských Alpách trochu jiným způsobem.

Návrat do časů Belle Epoque

Hned následující den nasedám na soukromou lanovku a nechávám se vyvézt na jedno z nejkrásnějších míst v Davosu. Po tři sta metrech a čtyřech minutách mě vítá rekreační oblast Schatzalp i se slavným sanatoriem. Luxusní budova ve stylu art deco poskytovala své služby až do roku 1953. Poté byla přeměněna na ubytovací zařízení a dostala se do skupiny švýcarských historických hotelů. Veškeré původní vybavení zůstalo zachováno a vy si tak při svém pobytu nebo prohlídce užijete návrat do historie. Pokoje krášlí masivní dřevěný nábytek, křišťálové lustry a litinové radiátory se speciálním „okýnkem“ pro nahřívání bylinkových polštářků. V koupelnách se leskne dobové sanitární zařízení a terasa s lehátky s výhledem na hory excelentně nahrazuje chybějící televize. V bývalé RTG vyšetřovně, kde lékaři dělali snímky pacientům, je nyní Röntgen café a v prostorné jídelně plné světla by filmaři klidně natočili film z minulého století. Genus loci zde působí naprosto dokonale. Zejména poté, co si přečtete knihu Kouzelný vrch německého spisovatele Thomase Manna. Inspiraci našel v Davosu, když navštěvoval svou nemocnou ženu Katie.

Z bezvýznamné obce světové město

Slavná historie Davosu se začala psát v polovině devatenáctého století, když byl Alexander Spengler jmenován místním lékařem. Absolvent lékařské fakulty v Curychu tehdy ani netušil, že se stane zakladatelem léčby tuberkulózy v zemi helvétského kříže. Zákeřné infekční onemocnění tehdy kosilo desítky tisíc lidí v Evropě, jež umírali bez rozdílu věku, pohlaví i sociálního postavení. Jen v malé zemědělské vesnici pod Alpami se nikdo tuberkulózou nenakazil. Doktor Spengler si uvědomil význam lokálního, jedinečného klimatu, jež pro mnoho nemocných znamenal naději na uzdravení. Založil první lázně a stanovil léčebné postupy pro osoby s onemocněním plic. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Do Davosu začali přijíždět první pacienti a obec v kantonu Graubünden se proměnila ve vyhlášené mezinárodní lázeňské centrum se spoustou sanatorií (v roce 1914 jejich počet dosáhl čtrnácti). Mezi nejslavnější patřil právě Schatzalp. I když léčba probíhala v přepychovém prostředí, život pacientů (převážně z Velké Británie a Německa) rozhodně nebyl jednoduchý. Tuberkulóza coby nebezpečná choroba podléhala hlášení a nemocní byli v sanatoriu zavření. Mohli chodit jen na procházky do okolí. Léčba trvala minimálně půl roku, byla velmi nákladná a rodiny se často zadlužovaly, aby mohly uhradit pobyt svým příbuzným. Terapii doktora Spenglera tvořily každodenní dvou až tří hodinové ležící kúry na terase pod dekou, kvalitní, pravidelná strava (mimo jiné až tři litry mléka denně), potírání hrudníku mastí ze svištího tuku a ledové sprchy. S příchodem antibiotik pak veškerá tuberkulózní sanatoria ztratila význam a byla zrušena. Davos však zůstal významným centrem zdravotní turistiky a lékařského výzkumu.

Uzdravující ovzduší

Vynikající účinky davoského vzduchu spočívají v jeho složení, tlaku, proudění a v nadmořské výšce tisíc pět set šedesát metrů nad mořem. Díky tomu dokáže léčit alergické a infekční choroby dýchacích cest (například astma, chronická bronchitida, záněty dutin, hrtanu), kůže a očí. Nejnovější výzkumy ukázaly, že vysoká nadmořská výška rovněž stabilizuje vegetativní nervový systém, který má mimo jiné na starosti srdeční a dýchací frekvenci. Zvyšuje také produkci hormonů v nadledvinkách (připravují organismus na výkon) a pohlavních hormonů. Četné sluneční záření pak produkuje v pokožce vitamín D, jež posiluje imunitní systém. Výsledkem je větší odolnost proti chřipkám a respiračním onemocněním.

Sněhové toulky

Koncem devatenáctého století se stal Davos kolébkou mezinárodního sáňkování. Jedna z prvních drah vznikla právě na Schatzalpu a byla dějištěm mnoha slavných závodů. Skoro tři kilometry dlouhá speciální sáňkařská dráha vám zvedne hladinu adrenalinu i dnes a je jedním ze způsobů, jak se dostanete ze Schatzalpu dolů zpět do Davosu (pominete-li lanovku). Ledovým tobogánem prosvištíte velkou rychlostí a projedete osmnáct zatáček klikatících se v zasněženém lese. Pokud patříte mezi vyznavače zimního walkingu, vydejte se ze Schatzalpu pěšky po naučných stezkách. Přinesou vám informace o davoské krajině, historii a kultuře. Jedna z tras dokonce vznikla na památku Thomase Manna. Na zhruba dva a půl kilometru dlouhé cestě naleznete deset tabulí, jež vás zasvětí do jeho díla a literárního spojení s Davosem. Jako cíl si můžete vybrat Davos Dorf, kde se nalézá Institut pro výzkum sněhu a lavin. Vzniknul v roce 1936 a pracuje v něm sto čtyřicet odborníků, kteří zkoumají sníh, atmosféru, permafrost (věčně zmrzlou půdu) a horské ekologické systémy. Získané poznatky pak slouží nejen pro vědecké účely, nýbrž i pro veřejnost. Institut tak pravidelně informuje o lavinových nebezpečích, o ochranných opatřeních a podílí se na vývoji varovných, záchranných systémů či lavinového vybavení. Svoje aktivity představuje institut ve vstupní hale pracoviště, kde najdete působivou interaktivní expozici. Prostřednictvím exponátů, modelů a počítačové simulace poznáte činnost výzkumných pracovníků, vznik, typy lavin a protilavinový výcvik.

Místo pušek hokejky

Carl Spengler (syn doktora Spenglera) byl nadšený fanouškem hokejového klubu HC Davos. Ve snaze podpořit svůj klub a kontakt mezi národy, které v první světové válce stály na protichůdných stranách, vyzval sportovce, aby na Vánoce 1923 změřili své síly přátelským způsobem prostřednictvím hokeje. Ušlechtilá myšlenka předčila očekávání a od té doby se každý rok od 26. do 31. prosince koná nejstarší hokejový turnaj na světě. Pět mužstev (včetně reprezentace Kanady) zve pořádající HC Davos a pozvánka na tuto akci je v hokejovém světě prestižní záležitostí. Rozpočet na druhou největší sportovní událost ve Švýcarsku činí jedenáct miliónů švýcarských franků, přičemž čtyřicet procent hradí sponzoři (v loni to byla rovněž česká automobilka Škoda) a zbytek klub. Na každý zápas je Vaillant Arena o kapacitě sedmi tisíc míst vyprodaná. Publikum s papírovými „tleskačkami“ náruživě fandí a jeho snažení podporuje maskot turnaje dovádivý kozoroh Hitsch. Venku před halou se pak ve velkém stanu schází fanoušci všech týmů. Družně mezi sebou konverzují, hodnotí výkony mužstev, popíjí pivo, zakusují klobásy a na velkých obrazovkách sledují ostatní zápasy. Vysílání probíhá ve švýcarské televizi a rozhlase, na Eurosportu a přenosy mohou sledovat příznivci ledního hokeje také v Rusku, Kanadě a Velké Británii. Spenglerova poháru se účastní rovněž české týmy (v loni to byl HC Mountfield Hradec Králové a v kotli jeho fanoušků se objevil i zpěvák Michal David), a některé z nich (LTC Praha, Spartak Praha Sokolovo, Rudá Hvězda Brno, Dukla Jihlava) dokonce turnaj vyhrály. Hned vedle zimního stadionu najdete Eistraum - největší švýcarské kluziště. Na vzájemně propojených ledových plochách na bruslích najezdíte nejen slušné kilometry, ale také si zatančíte na ledové diskotéce.

Český ostrov ve Švýcarsku

Třináctitisícový Davos je během Vánoc a Nového roku velmi populární destinací. Proudí do něj turisté z celého světa, aby si užili zimní sporty, zdravotní pobyty, bary, noční život a specifickou mondénní atmosféru. Pokud budete přesyceni davy, prchněte do čtrnáct kilometrů vzdáleného Monsteinu. V poklidné, horské vesničce se ocitnete o pár století zpět. Většinu historických dřevěných domů pokrývají modřínové šindele, z kamenných kašen prýští voda a věže starobylých kostelů se dotýkají mraků. V Monsteinu také leží ve výšce 1619 metrů nad mořem nejvýše položený pivovar ve Švýcarsku. Osmnáct let starý podnik vyrábí pšeničné a tmavé bio pivo, které společně s pivním sýrem, klobáskami a pralinkami můžete ochutnat při prohlídce provozu (z Davosu vás sem zaveze poštovní autobus). V obci s dvě stě obyvateli žije pět Čechů, včetně šéfkuchaře Michala Schmalze. V Monsteinu zakotvil před deseti lety a v místním hotelu Ducan vaří spoustu pokrmů, jejichž součástí je hořký mok. Pohostí vás vlastnoručně vyrobeným pivním likérem, raclettem, fondue nebo gulášem s karlovarskými knedlíky. Navíc připravuje vynikající sennou polévku, kterou vaří z alpského sena. „Začátek ve Švýcarsku byl tvrdý. Když však zaměstnavatel zjistí, že povolání umíte, dovede vás ocenit“, vzpomíná Michal na své začátky. I dnes jsem deset až dvanáct hodin v práci, ale nestěžuji si. Mám rád starý švýcarský styl. Některé rodiny zde žijí už čtyři sta let. V Monsteinu je také klidnější život než v Čechách a na vesnici panují bezvadné mezilidské vztahy. Auta necháváme odemčená i s klíčem v zámku. Potřebuje-li soused vyjet, třeba když napadne sníh, popojede s mým vozem a pak ho vrátí zase zpět na původní místo“ líčí své zkušenosti rodák ze severočeských Teplic.

Vánoce ve Španělsku: Sváteční loterie, slaďoučké turrónes a Papá Noel

Advent: Čekání na Štědrý den plný svátečních tradic a tajemných postav

Pavla Apostolaki


Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země