Na lyže do Indie aneb Relax, this is Kashmir

Na lyže do Indie aneb Relax, this is Kashmir Zdroj: Luboš Sušila a Petr Socha

Dlouhé lajny s možností vybrat si přehledné varianty stejně jako kamzíkování po skalkách a skoky z převějí, obrovská plocha s malou koncentrací lyžařů... To vše ve vás zanechá silný dojem, ovšem stejně jako místní kultura.
Kašmír už dávno není válečná zóna, do níž není radno se vydávat. Dnes tu vládne sport.
Cesta na místo určení byla lemována vojenskými stanovišti a hlídkami.
Kašmír je zkrátka jiný, a pokud se budete chovat jako rozumní návštěvníci, je krásný a přátelský.
Do kašmírských hor si vezměte jen takové vybavení, které s lehkým srdcem oželíte.
9
Fotogalerie

Na lyže do Indie aneb Relax, this is Kashmir

V posledních letech jako by lyžařům přestávaly stačit zavedené destinace v Alpách. Spousta lidí objevuje kouzlo lyžování mimo upravené sjezdovky a hledá stále nové možnosti a zážitky. Někteří se vydávají i do lyžařsky exotických destinací. Tak se do našeho hledáčku dostal resort Gulmarg v indickém Kašmíru.

Pravděpodobně jste o lyžování v Indii mnoho neslyšeli, ale zajisté vám neuniklo, že na severu této lidnaté země se tyčí nejvyšší pohoří světa - Himálaj. Právě v jednom z jeho výběžků, v pohoří Pír Pandžál, leží první indické lyžařské středisko Gulmarg. Leží asi 70 kilometrů od Šrínagaru, letního hlavního města indického svazového státu Džammú a Kašmír, u linie příměří („Line of Control“) jež odděluje indickou a pákistánskou část historického území Kašmír. Kašmír pojí s Indií historie a s Pákistánem náboženská spřízněnost. Historicky však jde o svébytný státní útvar, který byl v době kolonizace přičleněn k celé britské državě, tehdy zahrnující Pákistán i Indii.

Náboženský separatismus vedl k rozdělení bývalé Britské Indie (v roce 1947) na muslimský Pákistán (dnes 99 % muslimů) a převážně hinduistickou Indii (dnes 66 % hinduistů). Kašmír dostal tehdy na vybranou, ke které zemi se připojit, ale do země vtrhli muslimští ozbrojenci z Pákistánu a kašmírský mahárádža požádal indickou vládu o vojenskou pomoc, se kterou připojil Kašmír k Indii. Tím začala první z indicko-pákistánských válek... A od té doby se táhne kašmírský konflikt. Cesta na místo určení byla lemována vojenskými stanovišti a hlídkami. Až v posledních letech se situaci v Kašmíru podařilo stabilizovat, a tak sem mohli začít pronikat první lyžaři.

Z Šrínagaru do Gulmargu

Pokud se rozhodnete zalyžovat si v Gulmargu, čeká vás vskutku dlouhá cesta. Nejjednodušší spojení z Prahy do Šrínagaru je letecky přes Dillí. Menší problém může nastat při nákupu letenky na trase Dillí-Šrínagar. Na místě ji lze sehnat poměrně levně, ale v Česku za ni zaplatíte několikanásobně víc. Buďto tedy oželíte rozdíl v ceně, anebo si dobrodružství vychutnáte do poslední kapky, což znamená letět do Dillí naslepo a let do Šrínagaru splašit až tam. Jestliže zvolíte tento způsob, riskujete, že ztratíte čas, na druhou stranu získáte silné, byť nelyžařské zážitky.

My jsme si celou akci zpestřili tím, že jsme cestu absolvovali menší oklikou přes Bombaj. Letenku Bombaj-Šrínagar na další ráno jsme sehnali na místě během půlhodiny. Když jsme však po noci prožité na letišti nastupovali do letadla, zjistili jsme, že jsme s letenkou měli víc štěstí než rozumu - letadlo bylo natřískané až po strop.

Na cestu ze Šrínagaru do Gulmargu se pak vyplatí najmout si auto s řidičem (tedy samozřejmě se to vyplatí, jen pokud se předem dohodnete na ceně!!!). Půjčovnu aut byste totiž na šrínagarském letišti hledali těžko, a i kdybyste ji našli, pustit se do provozu na místních silnicích je čirým bláznovstvím. Pravidla jako by neexistovala, silnice jsou živým důkazem šedesáti let trvající neutěšené politické situace a k tomu všemu se jezdí vlevo. Sedmdesátikilometrová cesta z hlavního města zabere pár hodin. Vede šedou krajinou lemují ji vojenská stanoviště a hlídky, mezi nimiž se volně potulují kravky a psi.

Velmi silný první dojem umocňuje divoká situace přímo na vozovce, kde si Evropan není jistý, kolik pruhů asi má... Dvě auta se na silnici vejdou jakžtakž, třetí vyvolá nejistotu, a při čtyřech vozech, z nichž minimálně dva jsou náklaďáky, raději zavíráte oči. Zamlžená okna, nefungující stěrače a mžourající světlomety většiny vozů jen dokreslují atmosféru.

Panenské hřebínky

Dlouho to nevypadalo, že míříme do hor. Až na posledních patnácti kilometrech se cesta postupně zvedala o pořádnou porci výškových metrů a začal se objevovat sníh. Lanovku v Gulmargu dokončili teprve nedávno, ale resort má jako dovolenková destinace historii velmi dlouhou, nezadá si s některými tradičními alpskými středisky. A není to náhoda - stejně jako Alpy, otevřeli i Gulmarg komerčnímu turistickému ruchu Angličané.

Kdybyste dostali za úkol vytvarovat ideální kopec pro lyžování, stačilo by obkreslit hřeben nad Gulmargem. Lanovka končí těsně pod vrcholem (4220 m n. m.), odkud se dá bez námahy traverzovat snad po celé délce hřebene k některému z žeber, jež samo o sobě má dimenze slušného lyžařského střediska. Na čerstvě zasněženém svahu je navíc jen několik stop a mnoho hřebínků je panensky nedotčených!

Pokud ráno svítí slunce, máte šanci, že se dostanete až nahoru. Sraz si nedávejte dříve než v půl desáté ráno a i tak počítejte s tím, že na mezistanici budete muset vydržet ještě hodinu, než pustí horní úsek. Nikdo přitom neví, na co se čeká... Frontu netřeba stát, nedočkavost a touha po ranním prašanu je tu věc prozatím nepochopená a nereflektovaná. Není kam spěchat a s kým soutěžit.

Často se vám však může stát, že horu Afarvat halí mraky, z nichž se sype nová vrstva prašanu. V takovém případě vás nahoru skoro jistě nepustí. Pak se, stejně jako my, můžete vydat na freeridovou túru po okolí. Začali jsme sjezdem do Babaraši - nejprve na korbě džípu, pak dvě stě metrů po vrstevnicové cestě a následoval sjezd prudkými svahy ve vzrostlém lese. Dole nás čekal náš řidič, nahoru jsme cestovali v jedenácti lidech tím samým džípem, o kterém jsme si mysleli, že víc než šest nás nepobere. Dva z našich nových pasažérů cestovali na střeše, zavěšení na rezervu a za svezení se řidiči odměnili občasným utíráním sněhu z čelního skla.

Dalším rozptýlením v případě špatného počasí je lyžování na Monkey Hill. Můžete si tady vychutnat krátké sjezdy, za nimiž musíte vyšlapat po svých, ale které rozhodně stojí za to, protože svah je prudký a protkaný soustavou chodníků a odvodňovacích kanálů, což činí lyžování velmi zábavným.

Víc než lyže

Nerad bych však vyvolával dojem, že lyžování v Kašmíru překonává veškeré ostatní zážitky z této lokality. Gulmarg je skutečně jedním z nejlepších freeridových resortů světa. Dlouhé lajny s možností vybrat si přehledné varianty stejně jako kamzíkování po skalkách a skoky z převějí, obrovská plocha s malou koncentrací lyžařů... To vše ve vás zanechá silný dojem, ovšem stejně jako místní kultura.

Co stojí za podrobnější zmínku, je například kašmírská kuchyně. Rozhodně se nevyhnete nápoji kahva, což je zelený čaj ochucený skořicí, kardamomem a růžovým olejem. Do šálku se přidávají i strouhané mandle a hodně cukru nebo medu. Obvykle se pije po jídle místo moučníku. Hlavní složkou kašmírského jídelníčku pak jsou kuřata, skopové či jehněčí maso a ryby. Čistě vegetariánská jídla nejsou častá, ale zelenina je nezbytnou součástí masitých jídel. Famózní je kašmírský špenát, častý je květák a brokolice.

Jako příloha vede jednoznačně rýže. Stravování ve zdejších restauracích je přitom levné a kašmírské jídlo vynikající, přesto je třeba dodržovat základní pravidla pro stravování v exotických zemích. Jídlo je přece jen jiné, než na jaké jsme zvyklí. Mimořádnou událostí pro nás byla večeře u lyžařských průvodců, kteří bydlí v malém, čistém a útulném restaurantu Lala. Kapacita hospůdky odpovídala počtu nocležníků, přesto nás pozvali na pravou kašmírskou večeři. Ta se mimo jiné skládala z pečeného kuřete, masových koulí „rista“ ze skopového a dalších skopových variací.

Deset dní v Gulmargu zkrátka uteklo jako voda a my se vraceli domů s pocity, které nám z mysli nikdy nevymizí. Kašmír rozhodně není tím místem, které často popisují americké průvodce věhlasných vydavatelství jako „válečnou zónu, do níž není radno se vydávat“. I když na druhou stranu je třeba říct, že se vyplatí ostražitost, plánování a dobrá příprava. Je třeba respektovat místní kulturu a zvyklosti - přece jen to nejsou Alpy. Kašmír je zkrátka jiný, a pokud se budete chovat jako rozumní návštěvníci, je krásný a přátelský.


Cesta

Cestovní útrapy si můžete ušetřit tím, že se do Gulmargu vypravíte s některou z agentur, jež se na Gulmarg specializují. Jednou z prvních byla např. australská Ski Himalaya.

Sezona

Sezona začíná někdy v půlce prosince, kdy je prý v Gulmargu nejlepší ježdění. Sníh si drží kvalitu a je nejmenší riziko lavin. Na Vánoce přijíždí obvykle hodně turistů, ale leden zase stojí za to. S blížícím se jarem se otepluje a narůstá lavinové nebezpečí. My jsme Gulmarg navštívili „až“ v březnu, a bylo to výborné. Lyžuje se do dubna podle sněhu a počasí.

Jazyk

V Kašmíru se mluví vlastním jazykem (kašmírsky), který je uznán indickou ústavou, ale nemá status státního jazyka jako urdština a angličtina. Základy angličtiny ovládá téměř každý.

Vybavení

Pokud berete Gulmarg jako zastávku na delší cestě, můžete si vybavení vypůjčit, ale doporučuji mít alespoň vlastní boty. Půjčovny jsou tady dvě. Ta státní nabízí za 250 INR (asi 5,5 $) výbavu mizerné kvality a využívají ji většinou jen ti, kdo se s lyžováním teprve seznamují na začátečnických svazích pod hotelem Highlands Park. To Kashmiri Alpine Ski Shop má v nabídce i freeridové lyže (viděl jsem na skladě např. Salomon Pocket Rocket, Völkl Mantra, Fisher Big Stix a pár modelů K2) za 500 INR na den.

Pokud do Kašmíru míříte čistě za sněhem, je lepší vzít si svou vlastní výbavu i přes možnost určitých potíží s přepravou letadlem. Dost často sem míří filmařské týmy s profesionálními lyžaři a snowboardisty, kterým nečiní až takové potíže nechat zde při odjezdu své lyže. Pamatujte na to, pokud se sem vypravíte a máte možnost vzít si výbavu, vezměte si takovou, které vám nebude líto. Lyžování je nad finanční možnosti drtivé většiny místních obyvatel a i průvodci jsou zčásti odkázáni na výbavu, kterou jim darují jejich klienti.

Strava

Voda v Gulmargu je pitná, celou dobu jsme pili vodu z kohoutku a vše proběhlo bez známek narušení rovnováhy organismu. Základní potraviny lze nakoupit v Tangmargu (z Gulmargu 13 km autem nebo 4 km na lyžích či pěšky). V Gulmargu je také tržiště, ale s daleko menší nabídkou, ovoce a zelenina chybí úplně. Pivo není až tak špatné, ale půllitrová láhev stojí 200 rupií (zhruba 100 Kč), což je na místní poměry skutečně hodně. Alkohol není v Kašmíru obvyklý, ale probil se už i do muslimské obce.

Komunikace

V Kašmíru nefungují mobily s českou SIM kartou, nejlevnější variantou je půjčit si za rozumný bakšiš SIM kartu od místních (průvodce, řidič...), případně zakoupit kartu pro více lidí, ale aktivační poplatek je poměrně vysoký. Drahé může být i telefonování z hotelu, byť třeba ze zapůjčeného telefonu personálu. Civilizace a její vlivy zkrátka stihly ovlivnit podmínky a požadavky některých „byznysmenů“.

Spropitné

Je nezbytnou součástí sféry služeb a dost často si o ně (i nestydatě) říkají zejména různé pomocné síly, pro které je na druhou stranu spropitné jediným zdrojem příjmů. V restauracích vzali, co jsme jim dali. Hotelový personál má „tips“ rád, ale není nezbytné respektovat všechna jeho očekávání. Vtipné bylo, když si šéf našich průvodců, od kterého bychom vzhledem k jeho postavení nataženou ruku nečekali, nepokrytě řekl o lyžařský obleček... Nedostal ho. Nutno dodat, že ani to nemělo vliv na jeho chování k nám během posledního dne našeho pobytu. Prostě to je zřejmě druh sportu, který provozují se zahraničními návštěvníky.