Lázně po bulharsku

Lázně po bulharsku Zdroj: shutterstock

Zvěčněná Baba Vanga
Domek slavné nevidomé věštkyně
Mapa
3
Fotogalerie

Termální prameny v Rupite: Lázeňská svoboda na jihu Bulharska

V termálních pramenech v Rupite lze kromě těla potěšit i ducha. Sousedí totiž s chrámovým komplexem Baby Vangy, světoznámé vědmy, jež předpověděla vítězství Obamy či válku na Krymu a přesvědčila nejen Bulhary, že právě v Rupite lze čerpat mimořádnou energii.

Uprostřed rozlehlé planiny na jihu Bulharska se ze země zvedá pára a pod ní probublává žlutozelená kalná voda. Je brzy ráno a v tůních u vsi Rupite je rušno. Není tu vstupní brána ani plot, osvěžit se v sirné lázni může kdokoliv, zdarma a kdykoliv. A tak je tu naložená bulharská rodinka, opodál svléká propocený trikot vyrýsovaný cyklista a na pravidelnou ranní koupel míří i opálený děda s lahváčem.

Termály nadivoko

Vesnice Rupite má 1100 obyvatel a sama o sobě nijak zvlášť nezaujme. Hned za ní ale leží vyhaslá sopka, jež dala sílu zdejším pramenům. Vyhaslý kráter dnes porůstá krátká tráva a je chráněnou přírodní památkou, přesto se přímo v něm dá třeba cestou do Řecka bez problémů zaparkovat auto nebo karavan či postavit stan. Na výběr je z trojích pramenů: ty „nejcivilizovanější“ představují vybetonované kádě v komplexu polorozpadlých bungalovů, nejbližšího možného ubytování tady, v Rupite. Jsou poměrně velké a zastřešené, ale flekaté zdi porostlé mechem naznačují, že údržbu nezažily hezkou řádku let. Další betonové vany leží u oploceného občerstvení, platí se do nich vstup tři leva za den (asi 50 korun) a jsou oddělené pro muže a ženy.

Třetí kádě mi osobně přišly nejzajímavější. Jde o několik jam přímo v zemi, bez stříšky či betonu, plných teplého bahna a místy také zeleného slizu a řas. Chodí se mezi nimi po úzkých kluzkých pěšinkách a na výběr je asi deset jam s různě teplou vodou a různorodou hloubkou – teplota dosahuje až 70 stupňů Celsia, v té nejhlubší má člověk vodu lehce pod prsa a v těch mělkých se sotva ponoří. Naložit se do zelené, béžové nebo žluté horké vody a pozorovat, jak z ní stoupá pára, koukat na zasněžené hory v dáli a na přilehlou louku a poslouchat skřehotání čápů je prostě požitek. Mnozí ho ještě vylepšují plechovkou piva.

Dvě místní dámy mě ovšem varují, že na planině žije „strašně moc hadů“. Potvrzuje to i letmá exkurze na Googlu – specifické klima (střídá se tu středomořské a mírné podnebí) v kombinaci se sopečnou půdou sem prý skutečně láká řadu vzácných druhů zvířat, mj. i hadů – prý tu člověk najde úplně všechny druhy, které v Bulharsku mají, třeba vzácnou skvrnovku kočičí.

Sociální laboratoř

Od brzkého rána do pozdního večera je u tůní rušno, gratis a neomezený přístup způsobují, že se tu schází mimořádně pestrá škála lidí. Pečlivě nalakované nožky si tu koupe například průvodkyně po nedalekých vinařstvích. Irina vládne skvělou angličtinou a je velmi šik. Vedle ní se namáčejí staříci, co přijeli na kole, rodinky, cyklista s namakaným tělem, rozdováděné romské děti i dámičky se sexy plavkami. Všichni se tu ráchají ve stejných kádích a chtíce nechtíce nějak komunikují. Dávám se do řeči s průvodkyní Irinou – vysměje se mi, že jsme u silnice koupili barel červeného vína. Taky že bylo příšerně doslazované. Zato v nedalekém městečku Melniku mají prý výborné červené, v čemž jí později dávám za pravdu.

Potom vlezu do kádě k početné romské rodině a ocitám se ve scéně jako z filmu od Kusturici. Bezzubá babička v dlouhé podkasané sukni a triku, bez podprsenky, si ve vodě máchá nohy a střídavě se směje na vnuky a střídavě hezky zostra nadává, že je voda moc horká. Její vnuk s elegantní patkou, co prý žije ve Francii a prodává tam noviny, zkouší konverzovat solidní francouzštinou a do hovoru nám co chvíli lámanou španělštinou skáče jeho hubený potetovaný tatík s lennonkami, zatímco se jeho sexy žena popatlává po celém těle bahnem.

U tůní je živo až do setmění, kdy místní zemědělci začnou odčerpávat horkou vodu do svých skleníků. Ráno ji kolem osmé zase pustí zpět, takže tůně bývají zkraje dne chladnější.

Baba Vanga

Těžko říct, zda do Rupite táhnou více prameny, nebo přilehlý komplex Baby Vangy. Světoznámá vědma a léčitelka je už skoro 22 let po smrti, dokud ale žila, čekaly před jejími branami denně davy lidí s nadějí, že budou slepou ženou přijati. Baba Vanga, vlastním jménem Vangelija Pandeva Dimitrovová Gušterovová, údajně přišla o zrak v raném dětství během silné vichřice. Měla během ní ale také vidění a získala schopnost léčit lidi, zvířata i květiny, vidět, co jiní nevidí, a předpovídat budoucnost. V její schopnosti věří i průvodkyně Irina. „Já u ní osobně nikdy nebyla, ale tchyně hledala dlouhé roky ostatky svého muže, který zahynul za války — nevěděla, kde byl pochován,“ vzpomíná. „Baba Vanga ji poslala k nějaké stodole v Makedonii a ony tam skutečně byly.“

V termálních vodách v Rupite prý cítila Baba Vanga mimořádně silnou energii, právě zde se proto v malém domku usídlila. Dnes tu kromě jejího hrobu a domu stojí i moderní chrám věnovaný „všem náboženstvím a lidem všech národností“. Jeho průčelí a interiér zdobí fantastické fresky Svetlina Ruseva, připomínající styl Egona Schieleho. Zobrazují svaté i lidi, které Baba Vanga léčila. V chrámu je také dodnes možné odevzdat lístek s prosbou o konkrétní modlitbu z úst správců jejího odkazu. V sílu tohoto místa dodnes věří mnoho Bulharů, i v pracovní dny tu bývají stovky lidí.

Dnes například statný třicátník, co sem prý už několik let jezdí na odtučňovací a spirituální kúru. Spí na karimatce u auta, pije jen vodu a jí pouze med a celý den tráví tím, že krouží po planině. „Vloni jsem takhle chodil sedm dní a zhubl osm kilo,“ chválí si, „má to tady dobrou energii.“ Baba Vanga prý zdravotně pomohla jeho švagrové. „Poznala například, že je těhotná – nevěděla to ani ona sama, byla teprve v prvním měsíci. Ona byla opravdu výjimečná.“

Kromě hrobu Baby Vangy, jejího domku a kostela svaté Petky, jejž nechala postavit, si tu můžou návštěvníci prohlédnout její muzeum nebo se prostě jen pokochat nádhernou zahradou, které dělá zdejší síra očividně také dobře. I tady vyvěrá několik pramenů, v nichž je koupání zakázáno, ale žije v nich několik želv, které varovné tabule „Pozor, voda může mít až 70 stupňů“ nechávají klidnými. K dispozici je i čisťounký trávník, jejž místní hojně využívají k piknikům.

Ať už člověk na Babu Vangu věří, nebo ne, přírodní ráz zdejších koupelí člověka skutečně osvěží. A pokud se obrníte proti možné přítomnosti syčících obyvatel planiny a zůstanete tu přes noc, můžete přímo z horkého bahna sledovat, jak slunko pomalu mizí za hranou někdejšího kráteru, a k tomu upíjet výtečné víno z nedalekého Melniku — dobití energie je zaručeno!


Tipyautorky

Přímo v Rupite toho moc není, nejlepší je vzít s sebou karavan nebo stan a zásobit se jídlem i pitím. U stánků se sice prodává ovoce či nekvalitní víno, ceny jsou ale hodně nadsazené a obsah demižonů má s vínem asi tolik společného jako americké pivo s plzeňským ležákem. Pokud jste tu autem, je pohodlnou variantou ubytovat se v ani ne hodinu vzdáleném městečku Melnik. Je jedním z turistických uzlů Bulharska a nabízí široký výběr restauracía hotelů. Vyzkoušejte třeba bistro Melnik a místní fazolovou polévku, králíka pečeného s cibulí a rajčaty nebo místní víno Široka melniška loza. V restauraci Čavkova stojí za to domácí zmrzlina nebo sýr smažený s ořechy a medem. Jen malé varování – v Bulharsku jsou porce natolik vydatné, že se dost možná pak už nezmůžete na nic jiného než se na zbytek dne vrátit do Rupite a naložit se do tůní.