nahoru
Lidé a země | Zima v Salcbursku

The Wave neboli Vlna: Křehký geologický útvar v severní Arizoně si vás podmaní svojí krásou

Jiří Ondráček2. října 2018 • 08:37
The Wave neboli Vlna: Křehký geologický útvar v severní Arizoně si vás podmaní svojí krásou
foto: Jiří Ondráček

Hluboko uvnitř kamenné pouště v USA, na jižním okraji chráněné oblasti Vermilion Cliffs (Rumělkové skály), leží jedinečný pískovcový masiv s názvem Coyote Buttes (Kojotí homole), sestávající ze zkamenělých pískových dun. Skrývá místo, jež mnozí považují za jednu z nejzajímavějších geologických zvláštností na světě: The Wave, Vlna.

Fotografie z tohoto místa zdobí mnohé kalendáře a fotografické publikace, přesto až do poloviny devadesátých let minulého století o místě, kde ji hledat, věděl jen málokdo. Teprve s rozvojem internetu se tato informace stala dostupnější. Ale ani dnes není vůbec jednoduché se tam podívat. Člověk musí být nejenom fit, ale hlavně mít to štěstí, patřit mezi dvacet vyvolených každého dne, kterým je loterií umožněno skalní úkaz navštívit. Toto omezení se vztahuje na celou severní část masivu Coyote Buttes, odkud je jediný povolený přístup do Vlny. Toto jedinečné místo je totiž křehké a lehce náchylné k permanentnímu poškození.

Kaňon s Žumpou

Než se ale šťastný majitel povolení vydá přímo do Vlny, může prozkoumat přední část kaňonu Buckskin Gulch. Přístup k němu začíná ze stejného místa jako k Vlně. Patří mezi nejdelší (20 km) a nejhlubší (150 m) tzv. „slot“ kaňony na celém jihozápadě. Takové kaňony jsou typické tím, že mohou být v některých místech tak úzké, že se jimi protáhnete jenom bokem. Občas se tudy při prudkých letních bouřích divoce přežene voda – pak zůstanou kmeny a větve stromků i křoví, unášené vodou, zaklíněny mezi úzkými stěnami kaňonu v až desetimetrové výši.

Na treku Vancouverem: Za krásami největšího ostrova západního pobřeží Severní Ameriky
Vojtěch Čeřovský a Anežka Hrabánková 6. října 2017 • 10:59

Na treku Vancouverem: Za krásami největšího ostrova západního pobřeží Severní Ameriky

Rozumný člověk tak vstupuje do takových kaňonů až po náležitém ověření, zdali nehrozí nebezpečí deště, a to nejen v bezprostředním okolí, ale třeba i třicet kilometrů daleko. Ti, kteří takové nebezpečí ignorovali, by mohli vyprávět... Prvních šest kilometrů je dno kaňonu suché, jenom občas je třeba zdolat až třímetrové zlomy nebo závaly. Je také třeba věnovat pozornost bezprostřednímu okolí: vyskytují se tu chřestýši a tarantule, hledající úkryt před ostrým sluncem. Kdo se vydá ještě dál, uvidí prohlubně obsahující mazlavé bláto v zapáchající stojaté vodě. Ta nejhlubší, kde je bahno až po hrudník, má i příznačné jméno – Žumpa.

Klikatá cesta k Vlně

Příští den se vlastníci vytouženého povolení vydávají s baterkami k Vlně. Vycházejí ještě za tmy, což má své výhody: budou u cíle s prvními paprsky slunce, obdivovat měnící se barvy a stíny odrážené od skalních stěn se stoupajícím sluncem. Navíc, překonat desetikilometrovou vzdálenost v hlubokém písku, do kterého se vás žhavý sluneční kotouč snaží doslova připíchnout, není nijak příjemné.

Ruská Amerika na Aljašce: Co se dochovalo z doby, kdy mrazivý americký stát patřil Rusku?

Tato oblast je součástí Koloradské plošiny (Colorado Plateau), vyvýšené plošiny rozprostírající se od střední části Wyomingu až po jižní Nevadu, od Kalifornie po zápaiidní Colorado, s průměrnou výškou 1500–1600 metrů. Pískové duny se tu začaly tvořit před více než dvěma sty miliony let. Proces narůstání probíhal po dalších dvacet milionů let. Později byly i tyto obří duny pohřbeny pod dalšími mohutnými nánosy (zčásti z důvodu zvýšené sopečné činnosti), bývaly vystavovány velkým tlakům a nakonec zkameněly. Eroze větrem, vodou a teplotními výkyvy pak dotvořila dnešní prapodivnou podobu.

Stezka se zanedlouho odchyluje výstupem na pískovou plošinu směrem ke skalnímu masivu Kojotí homole, kde po překonání nejnižšího bodu hřebene pokračuje po zadní šikmé stěně jižním směrem. K cíli je nutno řídit se pouze podle přirozených orientačních bodů popsaných v mapce obdržené s povolením, žádné značky zde nejsou. Důvod je nasnadě: co nejvíce chránit nedotčenost původní přírody.

Do kostarických národních parků za největšími predátory Ameriky
Libor Kopečný 21. září 2018 • 12:59

Do kostarických národních parků za největšími predátory Ameriky

Vedlejším efektem je pak odradit ty, kteří by k Vlně chtěli jít bez povolení. Samotná cesta k Vlně je plná zajímavostí a zasluhuje celý den strávený průzkumem. Okolí je tak členité, že se můžete nacházet pouhých padesát metrů od Vlny, a nic netušíte. Kromě fantasticky tvarovaných formací neobvyklých barevných kombinací jsou tu k vidění i zkamenělé stopy dinosaurů.

Vlna leží již v Arizoně. První „setkání“ s ní je tak silný okamžik, až to vyráží dech. V němém úžasu hledíte na kamenné vlny přecházející ladně jedna do druhé. V barvách od rudé, rumělkové, růžové, oranžové, žluté až po krémovou. Čas ubíhá a vy se nemůžete nasytit té krásy. Absolutní ticho kolem vás. Dokonalá přírodní harmonie. Zkamenělé písečné duny tvarované přírodními elementy po miliony let do dokonalosti.

Když zavyje kojot...

Zajímavá je i jižní část masivu Coyote Buttes. Přístup tam je rovněž omezen jen na dvacet návštěvníků denně, přesto získat povolení je snazší. Na cestu je totiž zapotřebí terénní auto s pohonem na čtyři kola a vysokou světlostí. Přístupová cesta obsahuje hluboký písek známý jako quicksand, pod drobnohledem kulatý. Bizarně tvarované formace zde jsou ještě delikátnější povahy, a tak rozhodně stojí za pořádný průzkum. Časné ráno mě zde přivítalo do absolutního ticha, přerušovaného občas jen táhlým vytím neviditelných kojotů, přicházejícím z velké dálky...

Monarcha stěhovavý: Největší cestovatel z říše hmyzu
Petra Ježková 29. srpna 2018 • 12:18

Monarcha stěhovavý: Největší cestovatel z říše hmyzu

Pozor, grizzly! Poznejte strasti a slasti fotografů v medvědím království

Jiří Ondráček




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země