Vybíráte dovolenou? Cestovatelka Lucie Radová vytipovala 10 destinací pro sezonu 2019 | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Vybíráte dovolenou? Cestovatelka Lucie Radová vytipovala 10 destinací pro sezonu 2019

lucie radová3. června 2019 • 06:50
Vybíráte dovolenou? Cestovatelka Lucie Radová vytipovala 10 destinací pro sezonu 2019
foto: Shutterstock

Stále nemáte rozhodnuto, do jakých krajin se letos vypravíte? Profesionální cestovatelka Lucie Radová má deset horkých tipů na místa, která letos nesmějí chybět na vašem cestovatelském bucket listu.

1. Réunion: Francouzský Hobitín

O Réunionu ráda říkám, že je to dokonalá Francie. Ostrov leží ve vodách Indického oceánu více než 9000 km od Paříže. A protože je jedním ze zámořských regionů Francie, je to zároveň nejjižnější i nejvýchodnější část Evropské unie. Mluví se tu francouzsky, platí eury a za poštovní známku nebo roaming tu zaplatíte jako po Evropě. Krásných pláží tu ovšem najdete opravdu jen pár a koupání tu tak není díky žralokům bezpečné. Čím dostal Réunion mě, je výjimečně nedotčená příroda. Ta je od přílišné aktivity člověka chráněná sopkami. Jedna z nich je dokonce celkem činná, vlastně nejčinnější na světě. Místní na ni ovšem nedají dopustit. Když budete mít na její chrlení lávy štěstí i vy, tak pochopíte, proč se ostrovanům při jejím jméně Piton de la Fournaise rozsvítí oči. Střed ostrova je však bezpečný a díky tomu, že jím neprocházejí žádné silnice, ale jen stezky pro pěší, budete při svém treku jak na procházce hobitím lesem. Nejdelší trasa vede ze severu na jih ostrova a měří 135 km. Vyrazit můžete i nalehko. Po cestě je otevřeno přes deset chatek, jež za peníze nabízejí stravu a ubytování.

2. Šrí Lanka: Dobrodružství v tuktuku

Šrí Lanka je dnes pro Čechy stejně populární destinací jako před lety Thajsko nebo Bali. Ani my jsme před rokem neodolali a vyrazili na ostrov, na kterém už spousta našinců našla svůj druhý domov. Zakládají tu surf housy, malé hotely i kavárny. Zatímco v roce 2009 Šrí Lanku navštívilo na půl milionu turistů, v minulém roce to už bylo přes dva miliony cestovatelů. Ostrov se tak z poklidného ráje na zemi, jejž tu v šedesátých letech zažili Hanzelka se Zikmundem, stává baťůžkářskou kolonií. S manželem jsme ovšem našli parádní způsob, jak si ho užít velmi originálně a bez turistů. Na měsíc jsme si tu v jedné motopůjčovně vypůjčili motorizovanou tříkolku nebo, chcete-li, tuktuk. Průměrnou rychlostí 35 km/h jsme pak prozkoumávali zapadlé vesničky a prašné cesty ostrova. Za třicet dní se nám podařilo ujet 1700 km a dostat se třeba na oběd k mnichům, vidět slony jen tak u silnice a každý den si cvičit pusu na opravdu ostrém šrílanském jídle. Na jihu a východě ostrova najdete krásné pláže a skvělá místa pro surfování. V oblasti Kalpitie se zase výborně kituje. A když si pak budete chtít od moře odpočinout, můžete nastartovat váš tuktuk a zajet na pár dní do vnitrozemí. Právě tam najdete desítky buddhistických a hinduistických chrámů nebo vyhlášené plantáže čajových keřů s jejich stydlivými sběračkami lístků.

3. Kolumbie: Jihoamerická pohoda

Karibské pláže, až podezřele přátelští lidé, vydatné obědy za 45 Kč a nefalšovaná jihoamerická pohodová nálada. Jestli nějakou zemi v příštích letech čeká zvýšená popularita mezi cestovateli, tak to bude právě Kolumbie. Časy, kdy tu lidem šlo o život ze strany Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) nebo drogových mafiánů, jsou naštěstí pár let pryč. Alespoň tedy na většině území. Kolumbie je vyspělá a poměrně bohatá země. Místní tu mají cestovatele hodně v oblibě. Občas si tu budete připadat populárnější než Ester Ledecká. Což se projevuje například tak, že vás tu málokdy pustí z obchodu s potravinami dřív, než projdete důvěrným rozhovorem. Otázkám, odkud jste, jak se vám v Kolumbii líbí a kam míříte, se prostě nevyhnete. Kolumbie má od všeho trochu, proto je skvělá pro cestovatele, kteří si rádi dopřejí vyváženou kombinaci hor, pláží, pouště a malebných koloniálních měst. Jediná nevýhoda, na niž při vašem kolumbijském plánování narazíte, jsou drahé letenky. Takže, když se k vám příště dostanou nějaké v akci, neváhejte a skočte po nich!

4. Maroko: Digitální nomádství v Orientu

Bali, Thajsko, Kanárské ostrovy a Mexiko. To jsou nejoblíbenější destinace kočovníků s laptopy, co mohou pracovat odkudkoliv. Do našeho hledáčku se ale před lety dostalo Maroko a dlouho jsme mu odolat nedokázali. Úžasné treky, skvělé surf spoty, pohádkově dobré jídlo a přátelští místní spolu s dobrým internetovým připojením dělají z Maroka jednu z nejlepších destinací pro digitální nomády. Za nás pro kočovný život doporučujeme města as-Sawíra a Sídí Ifní. To první je trochu více evropské, to druhé se zastavilo v době, kdy nedaleko odsud na malém letišti pracoval Antoine de Saint-Exupéry. Když pak budete mít odpracováno, vyrazte do hor, mezi Berbery. Jejich vesnice se ukrývají v drsných horách pohoří Atlasu. Od jara až do listopadu se tam můžete pokusit o výstup na nejvyšší horu severní Afriky — Džebel Tubkal. Pokud jste lovci levných letenek, zaměřte své hledání na letecké spoje začínající v Německu.

5. Korsika: Pro akční páry i rodiny

Korsika je jedno z nejkrásnějších míst v Evropě, které jednou navštívíte. Nenápadný ostrov pár hodin trajektem od pevniny starého kontinentu. Najdete tu azurové moře, co připomíná Karibik. Barevná města postavená na úpatí skal. V létě tu můžete jít několik hodin dlouhý trek korytem vyschlé horské řeky. Budete šplhat po balvanech velkých jako vy sami. A když už nebudete moct, skočíte do jednoho z malých průzračných jezírek, jež jako zázrakem v tom vedru nastřádala vodu pro vaše potěšení. Když se na Korsice ocitnete, budete pochybovat, že jste v Evropě. A také vlastně nebudete. Korsika je svět sám pro sebe. Se svými serpentýnami, výbornou pistáciovou zmrzlinou a proděravěnými značkami od kulek temperamentních mafiánů. Nejlépe uděláte, když na ostrov dojedete vlastním dopravním prostředkem a pak na vlastní pěst, na divoko, budete objevovat ještě stále nezkrocenou Korsiku.

6. Kanárské ostrovy: Sedm bonbonů v Atlantiku

Už třetí rok jezdíme s manželem na některý z Kanárských ostrovů. Rádi si tam krátíme naši českou zimu. Na sedmičlenném archipelagu mě fascinuje, jak je každý z ostrovů úplně jiný. Fuerteventura připomíná měsíční krajinu, kam oko dohlédne, leží jen navátý písek ze Sahary nebo vulkanické kamení. Cestovatelé si sem jezdí užívat nekonečné pláže, které jsou perfektní pro surfing i kitesurfing. Gran Canaria má o poznání méně pláží, ale zato se tu, co se týče chození po okolních kopcích, nebudete nudit. Napříč ostrovem tu dokonce vede jediná Svatojakubská pouť na světě nacházející se mimo evropský kontinent! Všechny ostrovy na západ od Gran Canarie jsou úplným opakem Fuerteventury. Zelené s deštnými pralesy, sopkami a s nejlepšími podmínkami pro pozorování hvězd. Uprostřed Tenerife se tyčí nejvyšší hora Španělska, spící vulkán Pico del Teide. I když vás to bude lákat, odolejte a při každé návštěvě Kanárských ostrovů si vyberte jen jeden ostrov. Uvidíte, že vás každý z nich zabaví po celou dobu vašeho kanárského dobrodružství.

7. Panama: Královna Střední Ameriky

Mým favoritem Střední Ameriky je už dlouhou chvíli Panama. Prťavá republika, již před více než sto lety přeťal Panamský průplav a která poslední dobou prochází velkým ekonomickým rozvojem. Někdy je to i ke škodě. Tak třeba tu už tak často na silnicích nepotkáte legendární chicken busy, vysloužilé školní autobusy z USA, jež byly sice pomalé a o to více nepohodlné, ale zároveň zaručovaly přísun nevšedních cestovatelských zážitků. Skvělou příležitost seznámit se s místními tak alespoň přinášejí místní karnevaly a fiesty. Za mě můžu doporučit ten nejpopulárnější, co se pořádá v Las Tablas. Koná se každý rok v březnu a na těch pár dnů se do jinak poklidné vesnice sjede snad celá Panama. Veškeré hlavní ulice jsou zaplněné tancujícími lidmi, tribunami s dýdžeji a večer alegorickými vozy a krásnými tanečnicemi oblečenými v tradičních krojích. Na konec svého putování po Panamě vyrazte do Karibiku – na malé ostrůvky v oblasti Kuna Yala. Je to místo, kde se na první pohled zastavil čas, a vy tu tak v poklidu naberete energii na zpáteční cestu domů.

8. Uzbekistán: Na konec světa

Uzbekistán se zrovna nepohybuje na špici cestovatelských hitparád. A asi díky tomu, že není zkažený manýrami cestovatelů, je tak úžasný a opravdový. Nemá moře ani pořádné hory, zato výborné jídlo a usměvavé Uzbeky. Říká se, že nejlepší čas pro návštěvu Uzbekistánu je září nebo květen, kdy jsme do této bývalé sovětské republiky ukryté ve Střední Asii vyrazili i my. Pokud to jen půjde, cestujte s místními po železničních tratích. V kupéčku od spolucestujících dostanete horký čaj, tradiční chleba, a když budete mít štěstí, tak i trochu suché ryby. Pokud se budete chtít trochu potrápit, tak dojeďte až na konec světa, jímž je pro mě vyschlé Aralské jezero. Cesta k němu je dlouhá. Tak dlouhá, že už v její čtvrtině začnete pochybovat o jejím smyslu. Přemlouvala jsem sama sebe dojet alespoň do přístavního města Mujnaku, jehož obyvatelé se tu v minulosti živili prosperujícím rybolovem. Dnes tu žijí jen staří lidé a hladinu jezera, které se scvrklo ze svých 90 %, odsud neuvidíte ani na horizontu.

9. Japonsko: Naprosto jiná země

Japonsko je rozhodně nejzvláštnější země, kterou jsem kdy navštívila. V ulicích Tokia, Kjóta i Hirošimy jsem si připadala jako postava z animovaného filmu. Nebo spíše počítačové hry. Nic tu nevypadá ani nefunguje tak, jak jsme zvyklí z evropského kontinentu. Ten pocit nového je fascinující a dodnes se mi nepodařilo na světě najít místo, jež by se Japonsku podobalo. Zatímco letenky do Japonska se dají pořídit za pár tisíc korun, cestování po ostrovech je velmi drahé. Samozřejmě můžete zemi vycházejícího slunce procestovat nízkorozpočtově, ale ty dobré věci tu prostě něco stojí – suši, japonské lázně onseny, rychlíky, a hlavně bydlení. Až budete v Tokiu, nezapomeňte si nařídit ranního budíka a vyrazte do jedné ze stájí sumistů, kteří vás nechají přihlížet svému tréninku. A v Kjótu se za pár stovek korun můžete nechat převléci do kostýmu gejši. Slibuji vám, že japonská jedinečnost se vám bude zarývat pod kůži každý den a z téhle energie pak budete čerpat ještě několik let po svém návratu domů.

10. Poutníkem na deset dní a 250 km

Svatojakubská pouť – dobrodružství začínající za dveřmi vašich domovů. Kdo má líné nohy jako já nebo krátkou dovolenou, nechť se k cíli přiblíží dopravním prostředkem a začne v portugalském Portu. Do Santiaga vedou desítky cest z různých koutů Evropy. Myslím těch více méně oficiálních a značených tras, podél nichž jsou i nějaká ubytování. Nazývají se tu „albergue“, vzdálené jsou od sebe 15–25 km. V Portugalsku spousta z nich funguje na principu dobrovolného příspěvku. Ve Španělsku se za ty státní platí všude stejná částka, šest eur. Na cestu se vybavte dobrými botami, dobrou náladou a špunty do uší. Doma nechte mapu i svačinu, jíst budete v malých bistrech po cestě nebo, když přijde štěstí, tak si ze stromu utrhnete čerstvé kiwi a pomeranč. Na portugalské cestě nesmíte zapomenout udělat zastávku, nejlépe s přespáním, u Fernandy. Většího anděla na Caminu nepotkáte. Čas s ní strávený je nezapomenutelný. Kromě čisté postele, teplé vody, kalíšku s vínem a dobré vody vám předá ještě spousty pozitivní energie!


Kam by jeli cestovatelé?

Lucka Radová oslovila své přátele, jejichž osudem je také cestování, a zeptala se jich, která místa na planetě jsou jejich srdcovky.

Matouš Vinš, digitální nomád

Thajský ráj nomádů

Chiang Mai v Thajsku je pro nomády jedna z téměř dokonalých destinací, hlavně v období mezi půlkou listopadu a půlkou března, kdy je tu nádherné počasí. Většinu času sluníčko a ani zima, ani příliš horko. Jako největší benefit tu vidím velkou mezinárodní komunitu dalších nomádů – i když člověk přiletí sám, velmi rychle a snadno si najde spoustu podobně naladěných kamarádů. Je tu také hodně míst, odkud pracovat, a skvělý internet. Za málo peněz tu člověk navíc dostane hodně muziky – ať už co se bydlení, tak i jídla týče. Thajské jídlo navíc patří mezi nejlepší na světě. Velká přidaná hodnota tu pro mě jsou možnosti výletů do nádherné okolní přírody a zapadlých vesniček v horách, ideálně na motorce.

Pavel Svoboda, geograf a fotograf

Nedoceněná Sibiř

Jako turisté často jezdíme na stále stejná místa, a tak si zkuste na příští cestě něco malého objevit sami pro sebe. Místo bez prodejců suvenýrů. Místo, které již všichni neznáme z fotografií. Za sebe mohu doporučit země, kde se mi líbilo natolik, že bych se tam rád brzy vrátil. Jsou to hlavně Omán, Rusko, Tádžikistán. Možná právě to Rusko je cestovatelsky nedoceněné. Podzim na Sibiři je jako exploze barev a nekonečné rozlohy sibiřských hor čekají na objevení i českými dobrodruhy.

Markéta Peggy Marvanová, extrémní cyklistka

Ve stopách závodníků

Všem nadšeným cyklistům bych doporučovala se vydat do Ameriky na trasu s názvem Tour Divide. Na této trati se každoročně jede závod, ale dá se na ni vyrazit i turisticky (mimozávodně). Celá trať měří 4500 km a přejíždí z Kanady k Mexiku, ale lidé na ni vyrážejí i opakovaně a vždy si projedou jen určitý úsek. Trať vede po úchvatných místech, jež nejsou turisticky profláklá a pro svou opuštěnost jsou ještě kouzelnější. Na věku ani výkonnosti nezáleží, na trať se vydávají cyklisté všech věkových i výkonnostních skupin. Stačí jen chtít a jet. Osobně si nedovedu představit lepší místo na strávení dovolené. Ve výsledku ovšem nezáleží na tom, kam člověk vyrazí, ale jak. Já osobně preferuju cestování, kdy nejsem skoro ničím omezena, cítím se svobodná a okolní přírodu a lidi poznávám detailněji. Na kole nabalím vše potřebné k cestě (většinou do šesti kilo — bez jídla a pití) a spím venku v přírodě.

Tomáš Poláček, novinář – časopis Reportér

Zůstaňte doma

Kterou destinaci letos navštívit, když je vám čtyřicet a skoro celý svůj dospělý život cestujete cik cak po světě? Jednoduchá odpověď — nejlépe vyrazit do Novohradských hor, České Kanady, na Pálavu a na Horňácko, do Beskyd, na Králický Sněžník, do Orlických a potom taky Krušných hor, no a přes Mariánskolázeňsko do Pošumaví. Se stanem, třemi knížkami a pěti tisíci korunami na slušné pivo a jídlo. Kdykoli od května do října — nic lepšího tahle planeta podle mě nenabízí.

Petr Jan Juračka, fotograf

Za nejlepšími sousedy

Za sebe bych doporučil jednoznačně Slovensko. Já vím, že to není daleko, ale exotika to rozhodně je. Malá Fatra či Vysoké Tatry jsou kopce, jež se svou krásou mohou rovnat Alpám, Slováci jsou nesmírně pohostinný národ a umějí připravit skvělé halušky.

Dan Přibáň, cestovatel, trabantista

Cestujte pomalu

Na našich cestách jsme si naplánovali spoustu zajímavých míst, aby se nakonec ve filmech objevila místa, která jsme nenaplánovali. Takže bych doporučil: nejezděte od destinace k destinaci, neteleportujte se mezi nimi letadly a dálkovými busy. Najděte si pomalý komplikovaný způsob dopravy, jenž vás donutí zastavovat a setkávat se s místními.

Miroslav Náplava, cestovatel, spisovatel a dokumentarista

Výšlap do Dračích hor

Pokud snad máte na seznamu zemí, které se chystáte jednou navštívit, i Jihoafrickou republiku, tak doporučuji odlet rozhodně neodkládat. V rámci natáčení seriálu Srdcaři v Africe jsem tam během uplynulých tří let strávil řadu měsíců a věřte, byl to skvělý čas. To své si tam najde každý, ať jste aktivní člověk, hledáte adrenalin, nebo máte chuť lenošit. Jeden den se můžete potápět se žraloky, druhý pozorovat leopardy a třetí se procházet po hřebeni třítisícových Dračích hor. Když Stvořitel vymýšlel ráj, vyzkoušel si to nejdříve na jihu Afriky.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

lucie radová




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země