Panda

Panda Zdroj: Shutterstock

Panda je tak sympatická, protože oblými tvary a neohrabaností  připomíná dítě
Osmnácti-měsíční mládě cvičí chůzi, aby si budovalo svaly na nohou
Pandí mimino je oproti matce nesmírně malé. V lidských mírách by to znamenalo, že by matka oproti novorozeněti vážila tři tuny.
Panda
Tiergarten Schönbrunn Vídeň
11
Fotogalerie

Medvídci panda: Černobílé hvězdy každé zoo, které návštěvníci milují

Denně spořádají patnáct kilo bambusu, a kdekoli se objeví, spolehlivě zvednou návštěvnost místní zoo o desítky procent. Těžko byste hledali živočichy s menším milostným apetytem, než mají pandy velké, kolem jejich hrátek však přesto panuje celosvětové šílenství. Existují dokonce i místa, kde se do práce chodí v převleku za pandy!

Puberta může mít různé, mnohdy podivné formy a někdy se v tom nevyznáme ani u příslušníků našeho vlastního druhu. Natož u pand velkých. Přesto – modifikace proslulé chůze „moonwalk“, kterou se proslavil Michael Jackson, byla u čtyřleté samičky Meng Meng trochu silnou kávou i pro ošetřovatele v berlínské zoo.

Samičky pand pohlavně dospívají v pěti letech věku a jejich pomalejší samčí nápadníci asi o dva roky později, takže hypotéza o hormonálních bouřích není až tak mimo mísu. Další odborníci se domnívají, že Meng Meng svým couváním protestuje proti něčemu, co se jí nelíbí – ať už je to kvalita bambusu k obědu, nebo třeba uspořádání výběhu.

Nedávno se objevilo ještě jedno, pro nás mnohem překvapivější, ale také jednodušší vysvětlení celého varietního čísla. Pandí samička se možná jen snaží v lidech vyvolat pozitivní reakce. Všimla si totiž, že jakmile začne chodit pozpátku, rychle se objeví někdo z ošetřovatelů a návštěvníci u výběhu projevují nelíčené nadšení. Je dost možné, že ji bonusová pozornost prostě baví.

Při pohledu na lidi u expozic lidoopů nebo právě pand v zoologických zahradách po celém světě je leckdy těžké rozsoudit, která ze stran se víc baví směšnými kousky tvorů na druhé straně skla. A živočichové se často rychle naučí, jak situace využít ke svému prospěchu a získat trochu povyražení nebo třeba pamlsků navíc. Meng Meng si každopádně vysloužila tu nejlepší léčbu, jakou si mohla přát. Příští rok jí ošetřovatelé hodlají představit o tři roky staršího pandího samce jménem Jiao Qing (Ťiao-čching), který na ni čeká v sousedním výběhu. A doufají, že jí pokušení dospělých vyžene potrhlé zpátečnické nápady z hlavy.

Výzkum v převleku

Být počuraný a pokakaný je tady v popisu práce. A co že je to za prazvláštní pracoviště? Výzkumná a záchranná stanice pro pandy v rezervaci Wo-lung v čínské provincii Sečuán.

Záchranný program pro pandy, který probíhá zde i v nedaleké stanici Pi-feng-sia (Bifengxia), zahrnuje i vypouštění odchovaných mláďat zpět do volné přírody. K tomu jsou potřeba dvě základní věci – důkladný mnohaměsíční trénink základních schopností, jak v divočině přežít, a také to, aby mladé pandy nepřilnuly ke svým lidským opatrovníkům.

A právě tady přicházejí na scénu detailně vyvedené černobílé pandí kostýmy. Než se ošetřovatelé vydají nabídnout chlupatému dorostu čerstvý bambus nebo zkontrolovat jeho zdravotní stav, postříkají si převlek pandí močí a potřou výkaly stejného původu. Kamufláž prostě musí být dokonalá a k citlivému pandímu nosu se nesmí dostat ani závan lidského pachu. Jediné, co by snad převlečení ošetřovatelé mohli dopilovat, je chůze po čtyřech a drcení dřevnatých bambusových stébel o průměru čtyř centimetrů pouhými čelistmi, jak to dovedou skutečné pandy.

Vymóděným vědcům může být aspoň útěchou, že svůj úděl zvířecího maškarního bálu pro každý pracovní den sdílejí s kolegy po celém světě. Na ostrůvku severně od ostrova Vancouver v Kanadě žije zvláštní populace světlých medvědů baribalů, kteří jsou normálně téměř černí. Vědci chtěli zjistit, jestli jim neobvyklé zbarvení pomáhá při chytání ryb, a tak chodili děsit obyvatele moře v bílých a černých převlecích. Nebohé ryby skutečně utíkaly míň před bílými maškarami.

Převleky podobné duchům s rukávem ve tvaru hlavy jeřába amerického zase nosí do práce kanadští ochranáři ohrožených opeřených skvostů a vědci v Yellowstonském národním parku se převlékli za losy, aby mohli kolem pravých kopytníků nepozorovaně rozházet vlčí trus. Zjistili to, čeho se obávali. Největší z příbuzenstva jelenů zapomněli utíkat, když ucítí vlčí pach. Musí se to rychle znovu naučit, protože ochranáři tu dříve vyhubené šelmy vysadili zpět do přírody.

Tajemství černých skvrn

Když už se tedy ošetřovatelé převlékají do pandího šatu, možná by neškodilo, kdyby věděli, k čemu je typické černobílé zbarvení dekorativním příbuzným medvědů vlastně dobré. Do řešení zdánlivě jednoduché otázky se pustil stejný tým vědců, který odhalil tajemství pruhovaného šatu zeber. Tedy to, že jsou afričtí koně v pyžamu černobílí hlavně proto, aby odpudili bodavé mouchy, jež přenášejí spavou nemoc a nerady přistávají na kontrastním povrchu.

Úkol tedy nemohl skončit v povolanějších rukou. Zjistilo se, že tmavé oční skvrny a uši se podle všeho hodí, když chce jedna panda zastrašit druhou a dívá se jí upřeně do očí nebo když se dvě pandy chtějí navzájem poznat. Černobílé tělo zase pandám dovoluje, aby se skryly v zasněžené krajině i v bambusovém lese plném stínů.

Na cestě mezi horami a pralesy je přitom popohání jejich apetyt. Ačkoli se ikony ochranářských snah ládují celý den bambusem, a mají dokonce jícen pokrytý speciální sliznicí odolnou proti bambusovým třískám, jejich žaludek funguje jako ten u masožravců a střevní bakterie pand nedokážou celulózu z bambusu rozkládat. Výsledek je jednoduchý. Pandy žerou až šestnáct hodin denně a za tu dobu do sebe průměrně nasoukají skoro patnáct kilo bambusu, přes deset kilo z nich však zase bez užitku vypadne ven. Ačkoli jsou podle měření denního výdeje energie mnohem línější než třeba koaly a podobně „čilé“ jako lenochod tříprstý, nedokážou si při nejlepší vůli nastřádat tukové rezervy pro případný zimní spánek. Musejí tedy pokračovat v nekonečném obžerství, i když začne padat sníh. Jejich zbarvení se tak musí hodit pro zimní i letní túry současně.

Zabere černobílé porno?

Samci pand rozhodně nejsou žádní donchuáni. Často radši žvýkají bambus, než by vyrazili na námluvy. Ošetřovatelé v čínských záchranných centrech nebo třeba v thajské zoo ve městě Chiang Mai si proto řekli, že je čas sáhnout po nejmodernějších výukových prostředcích, aby se nakonec všechna pandí mláďata nemusela rodit po umělém oplodnění. Pandí samci proto do výběhu vyfasovali své soukromé televizory nabité dráždivým programem.

Chovatelé doufají, že to chlupaté pecivály vyburcuje aspoň k nějakému zájmu. A také, že si obhlídnou, jak na věc. Někteří pandí samci jsou totiž větší dřeva než stoletý bambus. Když nepomohlo ani lechtivé video, zašli chovatelé ještě dál. Začali s pandími nápadníky provádět kondiční cvičení, aby měli při aktu dostatečně silné zadní nohy. Dokonce naživo spískali jakousi černobílou švédskou trojku, aby mohli pandí moulové sledovat umění lásky osobně ve 3D. Prostě jim vytvořili něco jako mužský sex-sen.

K čemu je to však všechno dobré, když se pandy v zoo nemůžou při výběru partnera řídit vlastním vkusem? Je to, jako by nám lidem nějaký černobílý chlupatý odborník na sex říkal, že máme mít děti s kýmkoli, kdo chodí po dvou a je pro nás geneticky vhodný. Pandí psychologie je přitom učiněná věda. Vědci rozdělili chlupáče hned do několika povahových typů podle jejich míry zvědavosti, agresivity, bojácnosti, vzrušivosti nebo všeobecné aktivity.

V chovném zařízení Pi-feng-sia v čínském Sečuánu dokonce zařídili jakési sousedské komnaty lásky, ve kterých žily pandy obou pohlaví tak, že se mohly přes mříže vidět a cítit. Díky tomu vyšly najevo netušené zajímavosti ze soukromého života pand. Třeba to, že povahově živější samci si lépe rozuměli s klidnějšími samičkami a samice vedle sebe měly radši samce agresivnější než ty bojácné.

V takových případech bylo mnohem pravděpodobnější, že samičky začnou svůdně zvedat svou zadní část, místo aby nasupeně dřepěly v koutě ohrady, a že obě zamilované pandy začnou vydávat vábivé zvuky podobné kozímu mečení. K větší reprodukční úspěšnosti přitom stačilo, když mezi partnery přeskočila jiskřička aspoň jedním směrem.

A to je dobře. Pandí rozmnožování je totiž ošemetná věc, i když jde všechno jako po másle. Samička je v říji sotva tři dny v roce, čímž se řadí mezi sexuálně nejchladnější savce světa. Novorozené mládě je přitom se svými asi sto gramy hmotnosti skoro tisíckrát menší než ona, takže se nezřídka stane, že nezkušená matka své mládě rozmáčkne jako malinu. Když se pandě v přírodě narodí dvojčata, většinou slabší z nich opustí.

V zoo však chovatelé na černobílé matky vymysleli mazaný fígl – druhé z mláďat drží v inkubátoru a vždy po několika hodinách je nepozorovaně vymění, když matka zrovna spí. Každé z nich tak dostane svůj díl mateřské péče i mléka. Protože v zajetí žije sotva tři sta pand a ve volné přírodě ani ne desetkrát tolik, je každý chovatelský úspěch světovou senzací.


Pandíkuriozity

Lidé v Číně věřili, že když vypijí pandí moč, rozpustí se jim v žaludku spolknutá jehla.

Spánek na pandí kožešině prý odhání duchy, pomáhá předvídat budoucnost, a dokonce i regulovat menstruaci.

Byl by to však spánek hodně drahý. Pandí kožešina na černém trhu stojí 60 až 100 tisíc amerických dolarů, za zabití pandy však hrozí až dvacet let žaláře. Dřív se trestalo i smrtí.

Pandy vydávají nejméně jedenáct různých zvuků, čtyři z toho při hledání partnera.

Kdyby mělo být lidské novorozeně v porovnání se svou mámou stejně malé jako mládě pandy, musela by matka vážit přes tři tuny.

Panda má zvláštní „šestý prst“ na přední noze, aby mohla snadněji zpracovávat bambus. Ve skutečnosti je to přeměněná zápěstní kůstka.


Budou mítnový domov?

Díky pokrokům ve výzkumu není dnes rozmnožování pand v lidské péči tak složité jako dřív. Proto už se rozbíhají i plány na jejich zpětné vysazování do přírody. Budou se však mít kam vrátit?

  • Pandy v současnosti obývají výše položené bambusové lesy v čínských provinciích Sečuán, Šen-si a Kan-su.
  • Jejich areál rozšíření je však rozpadlý (fragmentovaný) na mnoho menších oblastí, takže jsou od sebe jednotlivé populace izolované.
  • Existují projekty na založení bambusových koridorů, jakýchsi zelených dálnic, jež umožní propojení jednotlivých populací, a tím i výměnu genetického materiálu.
  • Kvůli malé možnosti přesouvat se na nová místa jsou pandy ohrožené i hromadným vymíráním bambusu, k němuž dochází asi tak jednou za sto let, a změnami klimatu.
  • Ochrana životního prostředí pand se teď stává důležitějším úkolem než jejich rozmnožování v zajetí, aby bylo v budoucnosti odchovaná mláďata kam vypouštět.
  • Díky ochraně prostředí jsou zároveň chráněné i další ohrožené druhy, které se nevyskytují nikde jinde než na území pevninské Číny.

Kam za pandamiuprostřed Evropy

Pandy chová hned několik evropských zoo, některé z nich navíc nejsou nijak daleko od České republiky:

  • Tiergarten Schönbrunn Vídeň (Rakousko): zdejšímu páru pand se celkem narodilo už pět mláďat.
  • Zoo Berlín (Německo): než se na jaře zdejší samice Meng Meng seznámí s partnerem, možná budete moct na vlastní oči pozorovat, jak chodí pozpátku.
  • ZooParc Beauval (Francie): v zoo ležící jižně od slavného Le Mansu chovají párek pand od roku 2012.
  • Pairi Daiza (Belgie): zoo na jihovýchodě Belgie odchovala mládě pandy v roce 2016.
  • Ouwehands Dierenpark (Nizozemsko): párek pand tu přivítali v dubnu 2017.
  • Zoo Aquarium Madrid (Španělsko): zdejší zoo má bohatou historii chovu pand. V roce 1982 se zde narodilo první mládě na západní polokouli a zároveň první po umělém oplodnění mimo Čínu.