nahoru

Život na srázech Džebel harázu aneb Kde se rodí nejkrásnější ženy Jemenu

Majka Korabečná12. února 2018 • 09:00
Život na srázech Džebel harázu aneb Kde se rodí nejkrásnější ženy Jemenu
foto: Profimedia.cz

Jemenské pohoří Haráz se tyčí severozápadně od hlavního města Jemenu – San’á’ – do výšek přesahujících 2000 metrů nad mořem. Putování touto terasovitou krajinou vytvořenou tisíce let trvajícím úsilím lidských rukou je velkým zážitkem.

Zdejší hory charakterizuje poměrně husté osídlení. Kamenné domy vesnic se shlukují na vrcholcích kopců a terasovitá políčka se snaží vyšplhat, co nejvýše to jde. K obdělávání půdy slouží velice prosté nástroje, nezbytná je pomoc oslíků nebo klidných zebu s moudrýma očima. Před polednem vesnice obklopí dým z černých kuchyní. Ornamenty malované vápnem na kamenných zdech domů, zejména kolem oken, mají obyvatele těchto pevnostních staveb uchránit před nečistými silami.

Odpolední bouřky z mraků valících se z východní Afriky poskytují dostatek vláhy pro terasovitá políčka. Hlavními plodinami jsou zde čirok, kávovník a kata. Tento strom poskytuje Jemencům mnoho životní radosti díky svým listům obsahujícím povzbuzující látky. Není vzácností vidět muže šplhající ve větvích a sklízející mladé výhonky buď pro svou potřebu, nebo prodej. Lístky se žvýkají a hromadí na jedné straně úst většinou každé odpoledne po dobu několika hodin. Typický Jemenec má tedy vydutou tvář naplněnou lístky katy.

Drsní lidé v drsné zemi aneb Hostem u chorásánských Kurdů
Jiří Sladký 8. ledna 2018 • 14:10

Drsní lidé v drsné zemi aneb Hostem u chorásánských Kurdů

K obrazu Jemence patří stejně neodmyslitelně i zahnutá dýka – džambija – ve zdobné pochvě, nošená vpředu za vyšívaným opaskem. Ženy tu chodí pečlivě zahalené. Spatříte z nich jen oči a ruce zdobené henou. Podle tváří zdejších děvčátek ale lze uvěřit místním, kteří se pyšní tím, že v Harázu se rodí nejkrásnější ženy Jemenu…

Odměnou za šplhání po nepřístupných skalách a stezkách vám jsou růžové květy lahvovníku (Adenium obesum), bělostné zvonce křínu (Crinum jagus) nebo nádherně červené květenství rostliny Scadoxus multiflorus. Při odpočinku ve stínu akácií uslyšíte štěkot paviánů, jejichž tlupy obývají skalnaté rokle. Můžete také sledovat snovače, jak si ve větvích akácie splétá hnízdo, nebo modře zbarvené dominantní samce agamy osadní, kteří z vyvýšeného místa střeží své teritorium a skromně hnědě zbarvené příbuzné – podřízení samci a samice totiž svým zbarvením splývají s okolím.

Do jordánské Akaby, legendární Petry a do údolí Vádí Ramm aneb Mezi mořem, skálami a …

Život zde plyne klidným tempem určován polními pracemi a pravidly islámu. Ve větších vesnicích nikdy nechybí miniaturní obílená mešita. Stezky spojující jednotlivé vesnice vedou po opěrných zídkách políček, překonávají skalní útvary a vinou se přímo nad hlubokými srázy. Bez pomoci místního průvodce by nebylo možné je najít, podrobné mapy prostě nejsou.

Turecký světec Hacš Bektas Veli aneb Čtvery dveře k osvícení
Zdeněk Micka 16. října 2017 • 12:17

Turecký světec Hacš Bektas Veli aneb Čtvery dveře k osvícení

Derviši: Súfijský mystický řád, který se nevšedním rituálním tancem spojuje s Bohem

Majka Korabečná




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země