nahoru

Vánoční tradice: Kde pálí slámovou kozu a proč musíte na Islandu dostat jako dárek nové oblečení?

Adéla Nekvasilová 19. prosince 2022 • 17:00
Vánoční tradice: Kde pálí slámovou kozu a proč musíte na Islandu dostat jako dárek nové oblečení?
foto: Profimedia.cz

Vánoce se dnes slaví téměř po celém světě. Ačkoli na počátku byly výhradně křesťanským svátkem, v průběhu let je přijali lidé ze všech koutů světa a přidali k nim své vlastní, mnohdy kuriózní tradice.

Pozor na dravou šelmu na Islandu!

Islanďané se musí mít během vánočních svátku na pozoru – krajem totiž obchází děsivá šelma Jólakötturinn, jež žere lidi, kteří před Štědrým dnem nedostali nové oblečení. Zatímco někteří přítomnost nebezpečné kočky označují za prastarou vánoční tradici, podle jiných tento zvyk zakořenil až během 19. století. Tak či tak, hrozbu sežrání šelmou využívali statkáři jako pobídku pro dělníky, aby před Vánocemi dokončili zpracování podzimní vlny. Ti, kteří se práce zúčastnili, měli být odměněni novými šaty, ale ti, kdo tak neučinili, neměli dostat nic, a měli se tudíž stát kořistí obludného tvora.

Nevábné katalánské polínko

V mnoha katalánských domácnostech se během svátků objevuje dutý špalek Tió de Nadal, doplněný menší červenou ponožkovou čepicí (zmenšeninou tradiční katalánské pokrývky hlavy barretiny). Na začátku prosince se polínko položí k ohni a přikryje se dekou. Každou noc ho děti „krmí“ čokoládou a ořechy v naději, že se bude stále zvětšovat. Na Vánoce, když je poleno celé „vykrmené“, pak „odhalí“ své dárky a vysype je na zem. Děti vše podporují klackem, jímž z polínka dárky dostávají. Tradičně jsou těmito dárky sladkosti, drobné hračky a peníze.

Ohnivá koza ve Švédsku

O původu používání kozy jako symbolu vánočních svátků se vedou diskuse, mnozí se však domnívají, že má kořeny v pohanských tradicích. Nejinak je tomu i ve švédském městě Gävle, které leží asi 160 kilometrů severně od Stockholmu a kde se na počátku vánočních svátků staví na tržišti třináctimetrová třítunová koza ze dřeva a slámy. Tato akce je známá jako Gävlebocken (Gävleský kozel) a město ji pořádá od roku 1966. Navzdory času a úsilí, které bylo vynaloženo na stavbu této konstrukce, nemá koza velkou šanci přežít do nového roku. V rámci tradice se obyvatelé každý rok totiž pokoušejí stvoření spálit, zatímco zbytek přihlížejících jim fandí a čeká, zda se jim to podaří.

Japonské „Vánoce“ s KFC!

Vánoce jsou svátkem pohody a štěstí v rodinném kruhu, oslavy vždy doprovází mnoho jídla a každá země připravuje tradiční pochoutky. Totéž platí pro Japonsko, kde klasické křesťanské Vánoce sice neslaví, ale i tak si je Japonci koncem roku vždy připomínají. Na čem si během štědrovečerní večeře pochutnávají? Na smaženém kuřeti z amerického fastfoodového řetězce KFC! V 70. letech minulého století totiž KFC rozjelo speciální kampaň nazvanou Vánoce s Kentucky, a protože z ní lidé byli nadšeni a jídlo jim ohromně zachutnalo, spojují si od té doby „vánoční“ čas právě s pochoutkou z tohoto amerického podniku. Odhaduje se, že tento druh rychlého občerstvení si na Štědrý den dopřává až 3,6 milionu japonských rodin!

Kyselá ozdoba na stromečku, Německo a Spojené státy

Na vánoční stromeček se odnepaměti umisťují kdejaké ozdoby, zavěsit na něj okurku však není v Česku příliš obvyklé. Měla by se správně ukrýt do útrob stromečku a je třeba vyhlásit soutěž k jejímu nalezení. Nálezce dostane buď odměnu, nebo mu bude celý příští rok přát štěstí. Původně se věřilo, že domovem tohoto zvyku je Německo, tato teorie byla však později vyvrácena. Nyní se má za to, že jde o německo-americkou tradici, která vznikla koncem 19. století v souvislosti s dovozem skleněných ozdob na vánoční stromek z Německa do USA.

Pavoučí ozdoby na Ukrajině

Kromě okurek se jako ozdoby objevují na vánočních stromech i pavučiny, a to zejména v ukrajinských domácnostech. K tomuto zvyku se váže stará legenda o chudé, pracovité vdově, která žila v chaloupce se svými dětmi. Jednoho letního dne spadla na hliněnou podlahu chýše borová šiška a zakořenila. Vdoviny děti se o stromek staraly a těšily se, že do zimy budou mít vánoční stromek. Stromek rostl, ale když přišel Štědrý den, nemohly si dovolit ho ozdobit. Děti smutně ulehly do postele a usnuly. Brzy ráno se probudily a uviděly stromek pokrytý pavučinami. Když otevřely okna, první sluneční paprsky se pavučin dotkly a proměnily je ve zlato a stříbro. Vdova a její děti byly radostí bez sebe. Od té doby už nikdy nežili v chudobě a dodnes Ukrajinci věří, že pokud stromek ozdobí pavučinou, čeká je v příštím roce štěstí a bohatství.

Exotická květena coby symbol Vánoc na Novém Zélandu

Na Novém Zélandu nedávají lidé dárky pod jedli nebo borovici, ale pod Pohutukawu. Tento strom s nápadnými červenými květy je důležitým symbolem pro všechny Novozélanďany, protože v maorské mytologii jeho květy představují krev mladého bojovníka, který zahynul, když se snažil pomstít smrt svého otce. Strom navíc rozkvétá během prosince a ledna, takže když na souostroví dorazili první křesťanští osadníci se svými vánočními zvyky, stal se ideálním symbolem Vánoc. Pohutukawa se tak často objevuje na svátečních přáníčkách, v básních a příbězích. Kromě kulturního symbolu má tento druh i několik praktických využití. Jeho tvrdé a pevné dřevo se používalo na stavbu lodí a části stromu používali Maorové také v léčitelství.

Saunování v Estonsku

Vzhledem k tomu, že v Estonsku se během Vánoc pohybují průměrné teploty hluboko pod bodem mrazu, vzešla odtud jedna kuriózní vánoční tradice. Zatímco v Česku se rodiny po štědrovečerní večeři věnují rozbalování dárků a sledování pohádek, ty estonské se odeberou do vyhřátých saun k odpočinku a poté se vypraví na půlnoční mši. V sauně či parních lázních si pak vyprávějí veselé historky a užívají si společně strávený čas. Tato tradice se nicméně netýká jen Estonců. Dodržují ji i rodiny ve Finsku či dalších skandinávských zemích.

Ředkvičkové oslavy v Mexiku

Každý rok 23. prosince se v mexickém státě Oaxaca koná akce Noche de Rabanos, tedy Noc ředkviček. Účastní se jí lidé, kteří předvádějí svá umělecká díla z vyřezaných ředkviček. Počátky této tradice sahají až do 16. století, kdy se obchodníci na svátečních trzích snažili zvýšit atraktivitu své zeleniny tím, že z ní vyřezávali zajímavé útvary. V roce 1897 město vyhlásilo oficiální soutěž, akce se stala velmi populární a dnes láká tisíce návštěvníků.

Na venezuelskou mši s bruslemi

Ve venezuelském hlavním městě Caracasu se lidé každoročně na Štědrý den ráno vydávají na mši na kolečkových bruslích. Tato tradice je už natolik zavedená, že mnoho ulic je od osmi hodin ráno zavřeno pro dopravu, aby se bruslaři mohli bezpečně dostat do kostela. Děti dokonce spí s jednou tkaničkou od bruslí uvázanou kolem palce u nohy a druhá brusle jim visí z okna, aby je kamarádi mohli probudit přátelským zataháním.

Adéla Nekvasilová




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země