Amazonský prales, Brazílie

Amazonský prales, Brazílie Zdroj: Profimedia.cz

Daintree, Austrálie
Kinabalu, Malajsie
Sapo, Libérie
Mlžný prales, Ekvádor
Monteverde, Kostarika
10
Fotogalerie

TOP 10: Deštné pralesy

Deštné pralesy jsou obrovská uzavřená území, na něž dopadá velké množství srážek, člověk přes hustý baldachýn korun stromů téměř nevidí oblohu. Obvykle se rozkládají v blízkosti rovníku nebo na jižní polokouli, jsou významným domovem mnoha exotických rostlin i živočichů a hrají nezastupitelnou roli v ekosystému planety.

Amazonský prales, Brazílie

Když se řekne deštný prales, lidem se nejspíš vybaví Amazonie. Amazonský deštný prales pokrývá šest procent povrchu zeměkoule a produkuje více než 20 procent kyslíku. Prales samotný sice zasahuje do několika jihoamerických zemí, ale víc než 60 procent jeho území leží v Brazílii. Žije v něm víc než třetina všech světových živočišných druhů, kromě obrovského množství rostlin tu můžete pozorovat dva a půl milionu druhů hmyzu, 3000 druhů ryb, 1200 druhů ptáků, 370 druhů plazů a 420 druhů savců. Více než 600 000 kilometrů čtverečních pralesa však bylo zničeno odlesňováním, které stále probíhá.

Daintree, Austrálie

Daintree je nejstarší tropický deštný les na světě, jeho stáří se odhaduje na víc než 180 milionů let. Najdete v něm tudíž několik pěkně prehistorických rostlin. Na jeho území se nacházejí také nádherné pláže s bílým pískem a žije tady řada druhů hmyzu, ptáků, plazů a savců. Mnohé z nich nenajdete ve volné přírodě nikde jinde. Deštný prales můžete prozkoumat na pěších stezkách, nebo ho dokonce objet autem a zastavit se u městeček a motýlích rezervací.

Kinabalu, Malajsie

Bornejský národní park Kinabalu leží jako hustá mlžná pokrývka na svazích stejnojmenného masivu, nejvyššího v jihovýchodní Asii. Díky různé nadmořské výšce, kdy se krajina mění z horských a deštných lesů kolem úpatí na vysokohorské louky v blízkosti vrcholu, je vynikajícím místem pro pozorování rozmanitých endemických rostlin a živočichů. Mezi unikátní patří několik masožravých druhů, například červená pijavice. Můžete navštívit orchidejovou zahradu a horké prameny Poring, které založili japonští vojáci během války.

Sapo, Libérie

Sapo je pravděpodobně jedním z posledních míst na světě, kde se setkáte s panenským deštným pralesem. Vzhledem k teplotě a vlhkosti je pohyb v něm nesmírně obtížný. Ztížené máte nejen nošení batohu, ale i běžné myšlenkové pochody. Pralesní vegetace přenáší choleru a míza stromů obsahuje také některé masožravé mikroorganismy. Džungle je však nesmírně krásná, při pohledu z výšky je vidět deštný prales od obzoru k obzoru. Žijí tu leopardi, sloni, krokodýli i jedovatí hadi. Vstup však doporučujeme jen odvážným cestovatelům.

Mlžný prales, Ekvádor

Ekvádor je země neuvěřitelných kontrastů. Při cestě od ekvádorského pobřeží přes Andy směrem k Amazonské pánvi procházíte řadou ekosystémů, včetně subalpínského systému Paramo. Mlžné pralesy se vyskytují na obou stranách And. Žijí tu pestré druhy ptáků a rostou bujné zelené lesy, na něž většina srážek přichází ve formě mlhy. A přestože leží blízko rovníku, panuje tu celoročně mírná teplota. A kromě ptáků tu můžete obdivovat fantastické orchideje.

Monteverde, Kostarika

Monteverde je jednou z nejzajímavějších lokalit Kostariky a také významným deštným pralesem. Žije tu víc než sto druhů savců, čtyři sta druhů ptáků, desítky tisíc druhů hmyzu a roste dva a půl tisíce rostlin, včetně 400 druhů orchidejí. Nejznámějším obyvatelem rezervace Monteverde je nádherný kvesal chocholatý, ale domov tu mají také například vřešťani, jaguáři, oceloti, tapíři, makakové, hadi či motýli.

Lacandon, Mexiko

Lacandonská džungle se táhne od Chiapasu na jihu Mexika až do Guatemaly a je symbolem tropické džungle. Roste tu bujná vegetace, panuje vlhké podnebí, můžete obdivovat úžasné pobřeží, zvířata a rostliny. V Lacandonu leží také nejúžasnější mayské památky ve Střední Americe. V husté džungli tak můžete prozkoumat ruiny Palenque, Yaxchilánu a Bonampaku. Možná uslyšíte, či dokonce spatříte jaguáry.

Sinharaja, Srí Lanka

Lesní rezervace Sinharaja sice neohromí rozlohou, ale vynahrazuje ji biodiverzitou a nedotčenou divočinou. Díky obtížně přístupnému terénu je ušetřena nadměrného kácení, takže místní žijí z výnosů polí a turistického ruchu. Odhaduje se, že 60 procent stromů v rezervaci je endemických, mnohé z nich jsou považovány za vzácné. Kromě stromů je Sinharaja domovem řady původních živočichů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě, například zmije zelené.

Bwindi, Uganda

Název Bwindi Impenetrable (tedy neprostupný) Forest je odvozen od zdejších hustých lesů s vysokým bambusem a hustým porostem kapradin, lián a dalších rostlin, do nichž je velmi obtížné vstoupit. Turisty tu nečekají vyznačené stezky, ale dobrodružné proplétání místní flórou. Neproniknutelnost lesů však s sebou přináší několik výhod. Jsou domovem více než poloviny ohrožených horských goril na planetě.

Národní park Kanha, Indie

Národní park Kanha inspiroval Rudyarda Kiplinga k napsání románu Kniha džunglí a díky bambusovým lesům i travnatým pláním snadno pochopíte, proč chtěl Mauglí v této džungli zůstat a nevrátit se do světa lidí. Největším lákadlem národního parku je tygr. V jeho centru se tyto nepolapitelné kočky potulují často, ovšem žijí tu i další vzácná zvířata, například jelen bahenní, kterého v rezervaci zachránili před vyhubením.