Mongolský Altaj

Mongolský Altaj Zdroj: Pavel Svoboda

Isla Navarino (Chile)
Hornstrandir (Island)
Finské Laponsko
Víkendové divočiny v Česku
5
Fotogalerie

Fotograf a publicista Pavel Svoboda: Moje pětka nej zážitků

Je uklidňující, že v našem světě stále existují rozlehlá nezničená místa. Panenská, surová, drsná. A to i přesto, že tam po staletí žijí místní lidé. Vybral jsem pět takových míst, která v mých vzpomínkách zanechala hlubokou stopu.

1) Mongolský Altaj

Mongolsko je divoká a drsná země, kde vládne neurvalý vítr, nespoutaná příroda a vodka. V západním Mongolsku na samém konci všeho se v pohoří Altaj nachází národní park Tavan Bogd. Z travnatých stepí se zvedají nezvykle zaoblené zaledněné hory. Takhle nevypadají žádné jiné hory na světě. Týdenní trek při hranicích s Ruskem a Čínou je krásnou exkurzí do života mongolských i kazašských pastevců. Oblast pro milovníky extrémně odlehlých míst, rozlehlých divokých hor a exotické kultury.

2) Isla Navarino (Chile)

Existuje-li nějaký imaginární konec světa, mohli bychom ho najít právě zde, na nejjižnějším osídleném ostrově Jižní Ameriky i celého světa. Aura odlehlosti zde poletuje společně s chladným větrem. Osou ostrova je dramatické pohoří Dientes de Navarino. „Navarínské zuby“ se v podobě rozeklaných štítů stavějí do cesty silným větrům a bouřím přicházejícím z Drakeova průlivu, pověstné hrozby při plavbách na nedalekou Antarktidu. Pětidenní túra kolem Dientes de Navarino je považována za nejjižnější značený trek světa. Boříme se po kotníky do bahna, brodíme se rašelinou, přelézáme popadané kmeny. Opravdové volání divočiny.

3) Hornstrandir (Island)

Nejsevernější poloostrov dnes tolik populárního Islandu je vyhlášený svým nekompromisním počasím a surovostí krajiny. Několik set metrů vysoké útesy jsou bičovány severskými větry a deštěm. Hornstrandir je místo, o kterém i sami Islanďané usoudili, že se tam nedá žít. Svahy nadpozemsky rozkvetlých luk s neutichajícím řevem ptactva vytvářejí atmosféru fantazie bláznivých surrealistů. Hornstrandir je unikátním mixem islandské divočiny, zašlé historie a severské melancholie. Místo, kde polární lišky dávají dobrou noc.

4) Finské Laponsko

Málokdo by asi čekal ve Finsku, dvě stě kilometrů za polárním kruhem, hornatou vysočinu porostlou hlubokými lesy. Podzim na severu přichází brzo, fascinující období nazývané ruska může vrcholit již v druhé polovině září. Přichází exploze sytých barev. S prvními mrazy odcházejí mračna krvelačných komárů. Vyrážíme na desetidenní trek divočinou národního parku Urho Kekkonen. Dobrodružné rybaření, hřiby veliké jako ešus, romantické sruby. Severský den postupně ukrajuje na své délce a na nebi v hluboké noci začíná tančit polární záře.

5) Víkendové divočiny v Česku

Čím více cestuji po dalekých exotických končinách, tím více si rok od roku vážím pestré české krajiny u nás doma. Mimo horké dovolenkové léto strávím ročně několik víkendů pod širákem na pěších čundrech či cyklovýletech. Kde to mám nejraději? Lužické hory, České středohoří, podzimní Jeseníky a České Švýcarsko či jarní Podyjí. Krásný výlet číhá často přímo za humny, tak se nebojte vyrazit podívat, co leží za neznámým rohem.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: