Když mu před čtyřmi a půl lety nabídli práci v Estonsku, znal tuto zemi jen z Wikipedie. Jediné, co bezpečně rozpoznal jako estonské, byl Skype, desetibojař Erki Nool a modelka Carmen Kass. Nabídku Jan Stupka přijal a v nové zemi se cítí jako doma.
Čím se v Estonsku zabýváte?
V roce 2020 se zpřísnila regulace spojená s provozem estonské licence pro obchodování s kryptoměnami, poslední dva roky tedy pomáhám firmám si s tím poradit. Předtím jsem pracoval pro větší společnost také spojenou s blockchain technologiemi a měl jsem to štěstí řídit tým složený z poloviny z expatů z devíti různých zemí a z druhé poloviny z místních. Díky tomu jsem lépe poznal zdejší mentalitu, ale zároveň nepřišel o kontakt s mezinárodní komunitou. Se všemi, kdo tu stále jsou, se stýkám a se třemi z nich teď rozjíždíme firmu v příbuzném oboru.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
První, co se v cestovatelských příručkách a článcích o Estonsku dočtete, je, že jsou místní lidé studení a odtažití. Během covidu, když mezi doporučeními bylo udržování odstupu dvou metrů, tu byl populární vtip, že se Estonci nemůžou dočkat, až se to zruší a budou se konečně moci vrátit k obvyklým pěti metrům. Ve skutečnosti to je ale trochu složitější: je to o čase a o důvěře. Například u kolegů trvalo poměrně dlouho, než se formální vztahy začaly překlápět do osobní roviny, ale dnes mezi nimi mám opravdové přátele, na které se dá spolehnout. Jsou spíše podobní nám, ale žil jsem před lety na Maltě a například proti nim se Estonci v několika vlastnostech výrazně liší. První by asi byla dochvilnost. Když večírek začíná v osm, lidi skutečně v osm přijdou, což tu bylo obzvlášť pro hostitele expaty trošku překvapení, protože ti bývají v tu dobu ještě v županu. Další vlastností by bylo takové to „slibem nezarmoutíš“. Na Maltě bylo běžné, že vám někdo nabídl s něčím pomoc, ale tam se to bere spíš jako slušnost, asi jako když popřejete dobrý den. V Estonsku slib a slovo platí a bere se to jako samozřejmost. No a v neposlední řadě bych zmínil upřímnost. Chodit okolo horké kaše se tu moc nenosí a většinou, pokud jste někomu proti srsti, tak to brzy zjistíte. Samozřejmě nechci generalizovat, lidé jsou různí i tady.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Saunová kultura je tu srovnatelná s Finskem. Na venkově má každý druhý dům nebo i chata saunu a třeba na předměstí Tallinnu i většina nových bytů. Je běžné, když se vyrazí na víkend z Tallinnu, že k tomu sauna patří, a i moje dcera zkusila první krátkou saunu dřív, než začala chodit. Dál bych zmínil alkohol. Ten je tu o dost dražší, obzvlášť pivo, možná proto neznám tolik lidí, co by šli do hospody po práci „na jedno“ jako u nás, zato když už se jde, tak to stojí za to a je lepší si to neplánovat před pracovním dnem.
Co vás nejvíc překvapilo?
Největším překvapením pro mě bylo, jak snadné je tu veškeré vyřizování na úřadech. Estonsko je podle statistik na špičce v digitalizaci státní správy a můžu potvrdit, že je to opravdu tak. Na úřadě jsem byl jenom dvakrát – když jsem si vyřizoval ID kartu a řidičský průkaz. Všechno ostatní už jsem obsloužil od počítače z domova, včetně založení firmy. Dokumenty podepisuju elektronicky, daně mi spočítal úřad a já jenom potvrdil v systému, že s výpočtem souhlasím. Když jsem kupoval auto, v garáži původního majitele jsme si potvrdili cenu, elektronicky jsme podepsali smlouvu, auto převedli v portálu, na místě jsem ho pojistil a odjížděl jsem ve svém.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířil?
Nic zásadního, snad jenom, že pořád trochu bojuju s krátkými dny v zimě. Nejkratší den tu vypadá tak, že se rozední v deset dopoledne, pak si dojdete na oběd, a než vám slehne, je zase tma. Je tedy pravda, že se na to nejspíš dá zvyknout nebo dopady zmírnit, koupil jsem si například k pracovnímu stolu lampu s denním světlem, ale pořád mi ta tma vadí.
Chybí vám něco z domoviny?
Hory. Vyrůstal jsem v kopcích, dvě hodiny na Šumavu a pět do Alp. Když se ale podíváte na topografickou mapu, nejbližší kopec od Tallinnu nad tisíc metrů jsou sice pořád Krkonoše nebo Tatry, akorát je to přes patnáct set kilometrů daleko. Lyžovat se sice v zimě dá i v Estonsku, ale je to nesrovnatelné s tím, co máme u nás. Pak samozřejmě rodina a přátelé. A smažák.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Digitální správu jsem už zmiňoval, tak bych ještě přidal jazykovou vybavenost a úroveň vzdělání. Téměř každý pod padesát se nějak domluví anglicky a většina umí i vést běžnou komunikaci. Je to ale zároveň, vedle náročnosti estonštiny, i jeden z důvodů, proč ještě nemluvím místním jazykem. Snažím se teď aspoň držet krok s dcerkou a dohnat to. Estonsko také klade velký důraz na praktické využití znalostí už ve škole, což je vedle nízké byrokratické zátěže jeden z důvodů, proč je tu tolik startupů a mladých podnikatelů.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Vědí. Znají nejenom Prahu, ale řada jich byla i v Brně či jiných městech. Spousta lidí byla u nás na dovolené nebo na školním zájezdu, od starších ročníků dokonce znám dva případy, kdy byli u nás na „družbě“ v zemědělství. Všichni znají Škodovku a české pivo, pamatují si naše desetibojaře Dvořáka a Šebrleho, protože byli soupeři Erkiho Noola. Hodně dobré jméno má například Paralelní Polis, Trezor peněženka a obecně kryptokomunita, ale to je možná spojeno spíš s mou sociální bublinou.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Neznám statistiky, ale přijde mi, že mladší ročníky cestují více než u nás. Překvapilo mě, kolik lidí bylo na pracovním nebo studijním pobytu v Austrálii. Později jsem se dozvěděl, že to bylo i díky nějakému speciálnímu programu, kdy bylo jednodušší vyřídit si víza a pobyt tam. Snad každý, včetně mě, někdy cestoval trajektem do Helsinek nebo party trajektem do Stockholmu. Dřív byl populární i výlet do Petrohradu, který je 350 km po silnici, ale to teď asi dlouho nebude aktuální. Hodně lidí se i díky covidu naučilo pracovat dlouhodobě ze zahraničí „z pláže“, ale to nejspíš nebude jenom záležitost Estonců.
Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Estonsku ještě nebyl?
Samozřejmě centrum Tallinnu, jestli máte rádi Český Krumlov, bude se vám líbit i estonské hlavní město. Určitě ostrov Saaremaa, odkud pochází moje partnerka, je stranou od všeho, dá se tam dostat jedině trajektem nebo letadlem a léto je tam nejlepší. Peipsi järv (Čudské jezero) je skvělé na kempování a ryby. Pak asi na procházku do bažin, zřejmě Kakerdaja raba. No a protože tam stejně všichni nakonec chtějí, tak i k ceduli jednoho malého severoestonkého, jinak nevýznamného města začínajícího na „K“ a končícího na „nda“, ať si to můžou dát na Facebook nebo Instagram.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Vzpomínám na každý Jaanipäev – Svatojánskou noc, ta je tu téměř bílá. Možná právě kvůli dlouhé zimě je to jeden z nejvýznamnějších dnů v estonské kultuře. Slaví se po celé zemi, sejdou se celé rodiny a přátelé, přes den se pořádají hry, večer je velký oheň, přes který se skáče, a slaví se až do rána. Nezapomenutelný byl hned ten první v roce 2018, kdy nás – skupinu složenou z Estonců, mě, Poláka a dvou Brazilců – vzal kolega, starší Estonec, na jih do Otepää na venkovský dům s velkou zahradou, více než sto let starou kouřovou saunou (suitsusaun) a 40 dalšími hosty, kteří nás přijali stejně, jako bychom byli místní. Později jsem se dozvěděl, že tenhle druh sauny je už dnes hodně vzácný a že podle některých je to ta jediná pravá sauna.
A oblíbené místní jídlo?
Nejsem zrovna gurmet, ale estonská kuchyně je pro mě trochu nuda, mám rád hodně kořeněná jídla a to je přesně opak toho, jak se tu vaří. Ke všemu se tu přidává hapukoor, zakysaná smetana, což mi chutná. Mám jednu oblíbenou farmářskou restauraci na Saaremaa, kde vám z místních surovin připraví typická estonská jídla, od všeho něco, hodně zelí, brambor, hapukoor a mletého masa. Častou přílohou je tu pohanka, tu jsem se taky naučil mít rád.
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Estonska a jeho obyvatel?
Smart – nejenom lidi, co jsem poznal, ale i jak tu věci fungují. Future – investuje se tu do budoucnosti, do nových technologií, ve vládě jsou mladí lidé. Digital – nejenom státní správa, ale všechno tu je on-line, kartou zaplatíte i u stánku s klobásami nebo krámku na vesnici. Strong – Estonsko si ve dvacátém století prošlo vším možným, už je toho moc nepřekvapí. Startup – 6x víc startupů na počet obyvatel, než je průměr EU.
