nahoru

Zima v saském Krušnohoří

Zita Senková 28. prosince 2022 • 06:30
Zima v saském Krušnohoří
foto: Profimedia.cz

Rozmanité saské Krušnohoří je plné superlativů, ať už jde o nejdelší, téměř třísetkilometrovou hřebenovou trasu, největší tokaniště tetřívků, nejdelší lanovku bez mezistanice, nejvýše položenou úzkokolejku, nejdelší bobovou dráhu či největší expozici minerálů na světě.

Pevné pouto k vlasti, řemeslná zručnost, trpělivost a píle. Pohnuté dějiny Krušnohoří tyto vlastnosti obyvatel jenom posílily. Zažili totiž nejenom obrovský rozmach díky těžbě nerostů, ale po jejím útlumu i krušné časy. Název regionu ovšem ve staré češtině vystihuje metodu dobývání, tedy krušení. V němčině (Erzgebirge) zase znamená Rudné hory nebo Rudohoří a odkazuje na těžbu rud.

Těžce dobyté poklady

Slávu a prosperitu přinesla regionu bohatá naležiště stříbra (1168 ve Freibergu, 1470 ve Schneebergu a 1491–1492 v oblasti dnešního Annabergu-Buchholzu). Postupně následovala těžba dalších nerostů – cínu, mědi, olova, kobaltu, niklu, wolframu. S útlumem těžby v 19. století se začala rozvíjet tradiční řemeslná výroba, která Krušné hory proslavila po celém světě: kromě krajkářství a paličkování zejména výroba dřevěných hraček, dýmajících panáčků, louskáčků, pyramid či obloukových svícnů v Seiffenu.

Vesnička, kde je atmosféra Vánoc po celý rok, vděčí za svůj vznik dolování rudy, jak napovídá samotný název odvozený od techniky dobývání (něm. ausseifen) zdejší nerostné suroviny, cínu. Smysl pro krásu a na milimetry přesnou ruční práci dostala do vínku rovněž firma založená v roce 1915, za kterou je příběh odvážných kreativních mladých žen, absolventek drážďanské Akademie uměleckých řemesel – Margarete Wendt a Margarete Kühn. Manufaktura v městečku Grünhainichen proslula nejenom nezaměnitelným rukopisem dřevěných figurek andělíčků s jedenácti puntíky a s hudebním nástrojem v ruce, ale také hracími skříňkami, jejichž obliba zažívá renesanci.

Hornictví a zpracování rud zásadně ovlivnilo charakter a ráz krušnohorské krajiny na obou stranách hranice, které usilují o společný zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Do projektu Hornické kulturní krajiny Krušnohoří se na saské straně zapojilo 44 míst se zhruba 500 historickými objekty dokládajícími osmisetletou hornickou tradici v regionu. V Česku je doplňuje dalších devět objektů, v Krupce a Měděnci v Ústeckém kraji a v Jáchymově, Horní Blatné, Abertamech a Božím Daru na Karlovarsku.

Mlátek a želízko coby hornické symboly a kdysi pracovní nástroje najdete v Krušných horách na mnoha erbech i obchodních značkách. Ačkoli těžba rud patří minulosti, byť se díky nedávno objeveným nalezištím blýská na novou „dobu cínovou“, mnoho hornických tradic a zvyků se dodnes udržuje a o náročné práci si lze udělat představu při návštěvě vzorového dolu či na geologických naučných stezkách krajinou.

Korunovační klenoty

Tradiční práce se dřevem z krušnohorských lesů položila základy i řemeslu, které povýšilo na umění – varhanářství. Zasloužil se o to zejména geniální krušnohorský stavitel tohoto královského nástroje Gottfried Silbermann. Z jeho dílny vzešlo 46 jedinečných nástrojů, 32 se dodnes dochovalo a jen v samotném Krušnohoří je jich 13, kromě Freibergu také například ve vesničkách jako Zöblitz, Forchheim či Grosshartmannsdorf. Slavné velké varhany Silbermanna v mariánském dómu ve Freibergu oslaví letos třísté narozeniny. Vznešené nástroje, které oslňují podmanivým zvonivým zvukem, jsou jedinečnou symbiózou řemeslné preciznosti, hudebního perfekcionismu, ale také talentu pro obchodování a marketing. Například za varhany, které zdobí barokní kostel v Reinhardtsgrimmě, dostal Silbermann 800 tolarů, což tehdy odpovídalo ročnímu příjmu středního úředníka. Ukazuje to nejenom na hodnotu nástroje, ale také vyjednávací schopnosti mistra, který je mezi staviteli varhan označován za Stradivariho.

Varhanářství, kterému se v celém Sasku věnuje na dvacet dílen, většina již v několikáté generaci, přežilo hospodářské krize, války i režimy. Základem jsou i dnes dřevěné a kovové píšťaly a receptura slitiny cínu s olovem s přídavkem různých příměsí, jejichž poměr si dílny pochopitelně střeží.

Zimní pohádka

Kdysi nesl krušnohorský hřeben pojmenování podle tmavého hlubokého a neprůchodného lesa – Miriquidi. Dnes jím brouzdají turisté za každého ročního období. Zimní dovolená v Sasku? Nejde o překlep. Rozmanité části „svobodného státu“ sice nenabízejí lezení po ledovcích jako ve Švýcarsku, místní svahy nicméně mají kilometry kvalitních sjezdovek, tratí a další možnosti, jak se v zimě vyřádit – na 28 místech od Altenbergu až po Sosu.

Lyžaře láká zejména oblast východního Krušnohoří, jehož baštou je Oberwiesenthal, nejvýše položené město Německa. Se slalomovou tratí na Fichtelbergu s certifikátem FIS je horským centrem Krušnohorského regionu. Díky největšímu zasněžovacímu zařízení v nových spolkových zemích jsou zde zimní sporty v kurzu od adventu až do Velikonoc.


KRUŠNOHORSKÁ NEJ

  • Fichtelberg (1215 m) – nejvyšší bod východního Německa, nahoru vede z Oberwiesenthalu nejstarší visutá kabinová lanovka v Německu.
  • Seiffen – nejslavnější krušnohorská řemeslná tradice, světově ojedinělá a dodnes živá výroba dřevěných hraček soustružením.
  • Gelenau – jediné muzeum punčoch v Německu.
  • Neuhausen – první a největší muzeum louskáčků v Evropě s 5 tisíci exponáty, kterým vévodí největší louskáček na světě měřící 10,10 m.
  • Saigerhütte Grünthal – měděný hamr, jediná evropská památka středověké metalurgie barevných kovů.
  • Prohlídková štola v Pöhle – největší cínová komora v Evropě.
  • Přírodní park Erzgebirge/Vog­tland - nejdelší svého druhu v Německu (120 km).

SLAVNÍ RODÁCI

  • Georgius Agricola (1494–1555) „Otec mineralogie“, rodák z Glauchau u Saské Kamenice (Chemnitz). Dvanáct knih o hornictví bylo prvním systematickým průzkumem těžební technologie a na nejméně 200 let byly knihy nejužívanější příručkou pro dobývání rud a jejich hutní zpracování.
  • Barbara Uthmann (1514–1575) „Matka krušnohorského krajkářství“. Po smrti manžela, slezského horního pána Christopha Uthmanna, převzala vedení železárny Saigerhütte Grünthal. Kvůli intrikám konkurence však zkrachovala a musela si najít jiný zdroj obživy – paličkování. Zaměstnávala až 900 osob.
  • Gottfried Silbermann (1683–1753) Jeden z nejvýznamnějších německých stavitelů varhan. Jeho nástroje zdobí řadu kostelů ve středním Německu a v Krušnohoří. Velké Silbermannovy varhany v dómu ve Freibergu patří mezi nejvýznamnější hudební nástroje na světě. Každé dva roky se tu na počest slavného stavitele varhan konají Silbermannovy dny spojené s mezinárodní soutěží ve hře na varhany.
  • Karl Heinrich Stülpner (1762–1841) Krušnohorský „Robin Hood“. Legenda praví, že pytlačil v panských lesích na obou stranách hranice a své úlovky rozdával chudým vesničanům.
  • Karl Friedrich May (1842–1912) Spisovatel, kterého proslavily zejména příběhy o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi a jeho příteli Old Shatterhandovi. Narodil se v chudé tkalcovské rodině v Ernstthalu v Krušných horách. Na počátku své literární dráhy psal povídky z Podkrušnohoří.
  • August Horch (1868–1951) Automobilový konstruktér. Pracoval nejprve v automobilce Carl Benz v Mannheimu. V roce 1899 se osamostatnil a založil v Kolíně nad Rýnem svou vlastní firmu Horch & Cie. Motorwagen Werke, kterou v roce 1902 přestěhoval do Saska. Rok nato představil Horch první německé auto se čtyřválcovým motorem, v roce 1907 vyvinul první šestiválcový motor. V roce 1909 ve Cvikově (Zwickau) založil další automobilku s názvem Audi. Vzpomínkou na saskou éru Audi je dnes ve Cvikově automobilové muzeum.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 1/2014.

Zita Senková




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země