nahoru

Andalusie očima Češky: Východní vítr a věčné slunce

Anna Müllerová 31. května 2022 • 06:20
Andalusie očima Češky: Východní vítr a věčné slunce
foto: Tomáš Hanáček

S přítelem žila v této části Španělska dva roky a zůstal zde kus jejího srdce. Region dvou pobřeží, dvou větrů a nekonečných slunečných dní si užívali v Tarifě, proslulé kitesurfařské oblasti. Jak vzpomíná Češka Anna na Andalusii?

Čím jste se v Andalusii zabývali?

Oba pracujeme na dálku. Tom jako programátor a já jako copywriter. Píšu články na zakázku pro různé klienty a Tom momentálně pracuje na vlastním projektu. Chvíli jsem na Tarifě také vedla lekce jógy, ale pak mi skočil do cesty covid a všechno se zkomplikovalo.

Jak se liší mentalita místních od té naší?

Přijde mi, že v Andalusii mají lidé trošku jiné priority. Chtějí mít pohodový život, nepředřou se pro peníze. To nás současně inspirovalo a někdy, když jsme urgentně potřebovali něco vyřešit, zase rozčilovalo. Lidé jsou tu také hodně družní a komunikativní. Milují společnost, obklopují se přáteli a rodinou. To je vidět hlavně ve městech, kde jsou plné restaurace hučící smíchem a hlasitou zábavou. Španělé jsou temperamentní a někdy je je slyšet až moc. Milují módu a ulice měst jsou jako přehlídkové molo.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Jelikož je zde velkou část roku slunečno a příjemné počasí, žije se hodně venku. Kavárny a restaurace mají zahrádky a terasy a lidé jsou rádi v ulicích. Na jihu Španělska se často pracuje v létě a dalšího půl roku jsou prázdniny. Lidé tu umějí odpočívat. Každý den je od dvou do pěti siesta, obchody jsou zavřené a v neděli je zavřeno celý den.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Zaujala nás rozmanitost a spletitost místní historie. Během poznávání Andalusie jsme objevovali vliv různých kultur. V Granadě jsme se zamilovali do marocké kuchyně. V Córdobě jsme ohromeně procházeli pod mořem oblouků místní „katedrálomešity“. Díky kamarádce archeoložce jsme se zase dozvídali dávné příběhy z dob Římanů a Féničanů. Andalusie je neskutečně kulturní a historicky bohatá oblast. Příjemně nás překvapilo také počasí a to, jak dlouho je na Tarifě světlo. Ve Španělsku je stejná časová zóna jako v Česku, ale v zimě je zde tma o dvě hodiny později než u nás. I v lednu jsou zde dny s jasně modrou oblohou a začátkem roku, když je u nás beznadějně šedo, tak tady začíná jaro. Příroda je první polovinu roku zelená a plná života. Naopak v létě, kdy je největší turistická sezona, je vše horkým sluncem spálené, zem je vyprahlá a příroda unavená. Nepříjemné překvapení byla síla větru. Na Tarifě někdy foukalo týden v kuse, vítr o síle třicet pět uzlů s trhanými poryvy. Takové dny je pro mě těžké na Tarifě existovat a jenom čekám, až vítr pomine.

Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?

Asi jedině ten extrémně silný vítr levanat (španělsky levante). Ale před ním se dá utéct, stačí odjet padesát kilometrů od Tarify a hned jsou povětrnostní podmínky snesitelnější. Občas se mi taky zvedá adrenalin ve frontě v obchodech, když nervózně čekám, až se člověk přede mnou vypovídá s prodavačkou. Ale to je pro mě vlastně spíš příležitost se zklidnit a naladit na místní rytmus a pohodové plynutí životem.

Chybí vám z domoviny něco?

Kamarádi a rodina. I když je Tarifa naším druhým domovem, našli jsme si tu českou komunitu a zázemí a kontakt je v dnešní době snadno dostupný, objetí to nenahradí. Z takových těch běžných věcí mě napadá kofola a české pivo, tatranky, majoránka, síť dokonale značených turistických stezek a second handy (Španělé skoro vůbec nenakupují z druhé ruky).

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?

Počasí, hlavně v zimě, která je pro nás v Česku nekonečně dlouhá. Snadno dostupná příroda, bydleli jsme na břehu oceánu nebo u řeky, po které jsme jezdili kajakem až k burácejícím vlnám. Také je zde vynikající lokální zelenina a ovoce. Svým způsobem nám také víc vyhovoval místní pohodový životní styl.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Všichni znají Prahu, hodně z nich ji navštívilo a okouzlila je. Vzpomínají na dobré pivo.

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?

Španělé hodně cestují po vlastní zemi. O víkendech jsou na plážích, kde rádi piknikují. Přivezou si židličky, deštníky, chladicí boxy a spoustu jídla a pití. Také ve městech a na přírodních památkách, jako je Caminito del Rey nebo Torcal, jsme potkali hodně místních.

Jakých pět míst byste ukázala nejlepší kamarádce z Česka, která v Andalusii ještě nebyla?

V rubrice Srdcovky jsem zmínila první pětici mých zamilovaných míst. Mezi další klenoty Andalusie patří Sevilla, kde se tančí na ulicích flamenco, je zde nádherná katedrála a krásně zdobený palác Alcazar s romantickými zahradami. Z futuristické vyhlídky Setas je okouzlující západ slunce a na Plaza de Espana se dá strávit příjemné relaxační odpoledne. Další velkolepé město je Córdoba s ikonickou katedrálou, přestavěnou v 16. století ze středověké mešity, a starým římským kamenným mostem. V Córdobě jsme navštívili také klasické arabské lázně a zamilovali si květinová patia ve staré čtvrti. Velký zážitek je také stezka kaňonem Caminito del Rey a celá oblast El Chorro. Jsou zde tyrkysová jezera a skvělé podmínky pro horolezce. Zajímavá je návštěva Gibraltaru. Člověk se zničehonic ocitne v docela jiném světě. No a abychom nezapomněli na plážovou pohodičku, tak Playa Bolonia je v horkém letním dni s bezvětřím dokonalá. Z duny je široký výhled a římské ruiny Baleo Claudia jsou přímo na břehu a nabízejí výpravu do fascinující historie dávného významného přístavu.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Moje vůbec nejoblíbenější místo je asi přímo tam, kde jsme bydleli. Pláž a písečná duna Punta Paloma. Duna je každé ráno jinačí, podle toho, do jakých formací vítr nafouká písek. Nad pláží se zvedají kopce a magická zubatá skála Betis, okolo které létají hejna orlosupů. V borovicových lesích se dá chodit křížem krážem a po pláži se dá dojít až do vedlejší vesnice, do Bolonie. Tomuto úseku pobřeží se mezi místními říká Španělský Karibik, pobřeží je tu hodně divoké a cestou potkáte několikery přírodní lázně (léčivý jíl, ze kterého jsem si ráda dělala čisticí masku a peeling).

Jaké je vaše oblíbené místní jídlo?

Španělská kuchyně mě jako vegetariánku, po pravdě, moc neoslovila. Všechno je hodně smažené a bezmasých pokrmů je v tradičních restauracích podobně málo jako v těch našich. Oblíbila jsem si ale španělskou tortillu (silná bramborovo-cibulová omeleta), tisíce druhů oliv (na úterním trhu mě bavilo povídat si s prodejcem, co si olivy sám nakládá, a ochutnávat) a typickou andaluskou snídani: rozpečená bageta s pomazánkou z čerstvých mačkaných rajčat, fresh pomerančovou šťávu a sladké pečivo plněné krémem z místní pekárny. Také jsme si v Andalusii zamilovali marockou kuchyni. Už máme doma vlastní tažín (tajine: kónický marocký hliněný hrnec). Milovníci vína si zde také přijdou na své, víno je tu levné a vynikající.

Kterých pět výrazů byste použila pro popis Andalusie a jejích obyvatel?

Mañana – zítra nebo ráno (záleží na kontextu). V Andalusii se nespěchá. Když jsme měli auto v servisu a chodili zjišťovat stav, dostávalo se nám odpovědi, že práce bude hotová mañana, asi dva měsíce v kuse.

Siesta – polední pauza. Siesta je středobodem španělského dne. Pro našince to může být ze začátku matoucí, kolikrát se nám stalo, že jsme ve tři hodiny odpoledne stáli před obchodem, který měl zavřeno. Dneska už ale na siestu sami nedáme dopustit. Není nic lepšího než si uprostřed horkého dne po obědě dát nohy nahoru a odpočívat. Nic jiného se stejně ani dělat nedá.

Fiesta – party, oslava. Španělé milují oslavy a rádi se setkávají ve velkých skupinách, jak s rodinou, tak s přáteli. Noc tu začíná pozvolněji, večeřet se začíná okolo deváté a noční život se rozjíždí až okolo půlnoci.

Levante y poniente – názvy dvou větrů typických pro oblast Andalusie. Vítr je v Andalusii jedním z nejsilnějších elementů, častým tématem konverzace a neoddělitelnou součástí života. Podle těchto dvou větrů se jmenuje spousta restaurací, a dokonce i pivo.

Costa del Sol a Costa de la Luz – tzn. slunečné pobřeží a jasné, zářivé pobřeží. Costa de la Sol je pobřeží Středozemního moře a Costa de la Luz pobřeží Atlantského oceánu. Baví mě, že ve svém významu vlastně tyto názvy znamenají totéž a poukazují na to, že Andalusie je slunečnou zemí s převahou jasných dní.

Anna Müllerová




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země