nahoru

Jihofrancouzský venkov: Netradiční tipy, jak si užít turisticky provařenou oblast

Peter Hupka 2. listopadu 2021 • 06:20
Jihofrancouzský venkov: Netradiční tipy, jak si užít turisticky provařenou oblast
foto: Peter Hupka

Vydat se do Provensálska, Západních Alp a Okcitánie je nejlépe jen s obyčejnou mapou, ze které si ještě odmyslíte dálnice. Putovat zcela bez plánů a s dostatkem času je snad tou nejlepší cestou, jak proniknout do místní atmosféry. Nasedněte na jihofrancouzskou vlnu a ostatní půjde samo!

Z italsko-francouzského hraničního průsmyku Col de la Lombarde ve výšce 2350 metrů klesáme do údolí řeky Tinée. Na úzkých a klikatých silnicích je sice povolena osmdesátka, přesto nás nejednou předčí i zdatnější cyklista, jakých tu potkáte desítky. Na vyšší rychlost si zkrátka ve zdejších horských silničkách raději netroufáme.

Ačkoli hned za hranicí má člověk pocit, že je v „nefalšované Francii“, ještě nedávno to nebyla pravda. Do roku 1947, kdy byla po uplatnění pařížských mírových smluv oblast odstoupena Francii, byly obě strany horského masivu u vesničky Isola italským územím. Úpravy hranic mezi oběma státy se týkaly celkem pěti oblastí na linii mezi Mont Blancem a pobřežím: sedla Malý svatý Bernard, plató Mont Cenis, hory Mont Tabor, masivu hory Chaberton a již zmíněné vrchní části údolí La Tinée, La Vésubie a La Roye.

Moře na horizontu

Na konci rozšiřujícího se údolí řeky Var, do které se Tinée a Vésubie vlévají, se leskne moře. Jeho modrá masa působí ještě majestátněji z nadhledu, jaký poskytují poslední hřebeny předhůří Přímořských Alp. Pokud vás ale nezláká koupání, vyplatí se zůstat o pár stovek nadmořských metrů výše: oči se zde mohou potěšit soustavou vodopádů Saut du Loup a nejen nos si rád vyžádá zastávku v malebném padesátitisícovém městečku Grasse. Tato „světová metropole parfémů“, jak nazývají Grasse domácí, produkuje až dvě třetiny francouzských přírodních parfémů s ročním obratem šest set milionů eur.

Místní mikroklima je předurčeno k pěstování květin, s nímž se spojují i dvě nejvýznamnější každoroční akce, jaké se v Grasse konají: májová výstava růží Expo Rose a srpnový festival Fete du Jasmin nebo La Jasminade. „Město je tehdy plné návštěvníků i umělců, kteří svá díla předvádějí na alegorických vozech. Nechybí ani hasičské auto, které na dav rozprašuje vodu ovoněnou jasmínem,“ dozvídáme se od sympatických obyvatel města, které dalo světu slavné parfémářské manufaktury, jako Galimard, Molinard či Fragonard. Zpracovávat mají co: jen jasmínu se v okolí Grasse ročně pěstuje až sedmadvacet tun.

Skály nejen pro horolezce

Přes Fayence, které je domovem jednoho z nejznámějších plachtařských letišť v zemi, a Mons vede zajímavá cesta do města Castellane na řece Verdon. Její kaňon, Grand Canyon du Verdon, tvořený strmými vápencovými stěnami a hluboký až sedm set metrů, začíná o pár kilometrů níže po proudu a známý je zejména mezi skalolezci. Najdete zde i trasu La Rage d’Adam s klasifikací 9b+ od Sébastiena Bouina, která patří k nejtěžším skalním výstupům na světě. Zdaleka ne každý však leze jako světová špička, a nejoblíbenějšími tak zůstávají krásné vícedélkové cesty v kompaktních vápencových deskách s kouzelným výhledem na okolí.

Verdonský kaňon ale není jen pro lezce. Zajímavé perspektivy nabízí i vodákům, rybářům a pěším turistům: z vyhlídek či ze dna rokle. Dobrým nápadem je přibalit si na túru vysokou obuv a čelovku: část turistických stezek totiž vede neosvětlenými, ve skále vysekanými tunely. Nahlédnout z nich do kolmých a převislých stěn Samsonovy úžiny patří k nezapomenutelným zážitkům. Kdo je však vytvořil a nač sloužily?

Ručně kopané tunely zaobleného průřezu měly být součástí hydroelektrického projektu, jehož realizaci překazila první světová válka. Většina návštěvníků rokle dodává: „Naštěstí!“ Plánovalo se totiž zaplavení úžin kaňonu a tunely měly sloužit k průtoku vody pohánějící turbíny. Jejich tvůrci si každopádně zaslouží obdiv, vždyť například Tunnel du Baou je dlouhý 670 metrů.

Vzhůru k pramenům

Pokud máte objevitelského ducha, může být pro vás dobrou volbou výlet po horním toku Verdonu až k místům, kde pramení. Cestou projedete vesničky zcela zapomenuté či takové, které o přízeň návštěvníků nemusí bojovat.

Krátkou odbočku z hlavní silnice do obce Thor-Haute absolvuje málokdo, ale je to škoda. Zdejší centrum vypadá jako filmová Francie před půl stoletím a místní katolický kostelík svatého Juliána Mučedníka rovněž stojí za návštěvu. Zasvěcený je francouzskému mučedníkovi, který žil ve čtvrtém století, Juliánovi z Brioude. Připisuje se mu několik zázračných uzdravení a jeho uctívání se časem rozšířilo do všech regionů země, údolí Verdonu nevyjímaje.

Malebné opevněné městečko Colmars, ležící o přibližně desítku kilometrů výše, už vynechá málokdo. Leží na soutoku řek Verdon a Lance a patří k site inscrit: místům zvláštního historického zájmu. Posedět v některé z kaváren mezi kamennými zdmi ve výšce 1250 metrů je příjemné i během měsíců, kdy se už žár v níže položených částech země nedá vydržet.

Pod horským průsmykem Col d’Allos, ležícím ve výšce 2250 metrů nad mořem, najdeme místo, kde se příběh řeky Verdon rodí – její pramen. Krásy zdejších hor si cení i tvůrci nejslavnějších cyklistických závodů v zemi, Tour de France: některá z etap Tour vede téměř každoročně i přes Col d’Allos.

Pohlazení v lesích nad Gapem

Na druhé straně masivu je všechno jiné. Údolí dominuje vodní hladina velké přehrady Lac de Serre-Ponçon, která je tradičním místem odpočinku obyvatel blízkého čtyřicetitisícového města Gap. V jeho uličkách lze občas zažít i příběhy z ryze současné Francie. V obchodě s potravinami na Rue Carnot prodavač domlouvá jednomu ze zákazníků, že bez roušky ho do obchodu opravdu nevpustí. Dilema vyřeší až stručné a jasné vyjádření v mateřské arabštině...

Od relativně rušného města si lze dokonale odpočinout nedaleko silnice D944 jen přibližně šestnáct kilometrů severně z centra Gapu, nad obcí Forest-Saint-Julien. V lesíku nazývaném Les Gorges najdete akvadukt z devatenáctého století a projdete se málo frekventovanou turistickou trasou podél starého zavlažovacího kanálu Pont-du-Fossé. Vpodvečer, když paprsky světla během tzv. zlaté hodiny pronikají přes zdejší husté lesy, je procházka podél klikatícího se kanálu nejkrásnější.

Nebe nad Orcieres

Vyšší hory nás však občas lákají ještě více. Cílem nádherné túry se pro nás stává i 2407 metrů vysoký vrchol Roc d’Alibrandes, na který vede chodník strmými pastvinami z vesničky Orcieres. Převýšení je velké a na místa, která máme doslova nad sebou, trvá vyjít i několik hodin.

Mnohem rychlejší jsou milovníci paraglidingu, kteří se nad okolní hřebeny v stoupavých proudech dostanou za několik minut. Na padáku létá dokonce i vozíčkář, kterému handicep nebrání nacházet nejlepší stoupání. Vyjít na vrcholový hřeben znamená zažít za odměnu zcela nové, magické pohledy. Odkrývá se nám 2464 metrů vysoký vrchol La Muande a překrásné výhledy zejména na sever, do hlubokého skalnatého kotle pod 2908 metrů vysokou horou Aiguille de Cédéra. Z pohledu turisty je to neporušený kus alpské přírody, kde domácí na strmých loukách šikovně sekají seno traktory.

V údolí řeky Aigues

O elánu, s jakým chodí Francouzi do hor, se můžeme přesvědčit i na druhý den: západně od Gapu, v mnohem menší nadmořské výšce, leží malebné pahorky a lesy národního parku Barronies Provençales. Údolí řeky Aigues se zde klikatí podél světlé vápencové soutěsky a pocestného potěší vydatná studánka před vesničkou Rémuzat. Obyvatele, kteří ji v devatenáctém století vybudovali, muselo v duchu vychválit množství žíznivých kolemjdoucích! U pramene s dvojicí trubek je malé posezení, kde si lze odpočinout či uvařit kávu.

V parném podvečeru zde zastavuje i rozesmátý důchodce ve starém mercedesu a s náhodnými turisty se okamžitě pustí do řeči: „Jsem v důchodu, tak už mám čas a putuji po Francii a běhám po horách. Teče mi však chladič a opravovat se mi to nechce, vždyť nikam nepospíchám, tak raději každých devadesát kilometrů postojím a doliju vodu,“ říká na vysvětlení 79letý Marten.

Marten je skutečný dobrodruh: přespává v autě a přes den se věnuje turistice. Na svůj věk přitom podává brilantní výkony! „Včera jsem vyšel na vrchol Grande Tete de l’Obiou, nejvyšší bod Provensálska. Dalo mi to zabrat, ale výlet stál za to!“ Září nadšením. Při představě, že v takovém věku někdy vystoupáme do 2790 metrů těžkým skalnatým terénem, mu jen tiše a v dobrém závidíme. „Velmi rád cestuji, putuji, objevuji. A podobní lidé mi byli vždy nesmírně sympatičtí. Tento výlet ale končí: večer musím být doma v Bagnols-sur-Ceze, slíbil jsem to manželce. Víte, bála by se o mě!“ mrkne starý pán šibalsky, sedne za volant, odjíždí a ještě dlouho nám mává.

V kraji nekonečných vinic

Na cestách i v životě se mění všechno: dny, počasí, lidé i země. A tam, kde končí příroda Barronies Provençales, začíná široké údolí Rhôny. Zdejší kraj je intenzivně zemědělsky využíván a je stejně zajímavé sledovat vinice táhnoucí se desítky a desítky kilometrů jako pak ochutnat dílo jejich hospodářů. Chutě a vůně se ve večerním horku mísí s hlasitým zvukem cvrčků na sklonku dne... Městečka jako Pont du Saint-Esprit jako by se vynořovala z minulosti, kterou jsme sami nezažili a rádi si ji pod vlivem filmových a literárních děl idealizujeme. Kdo přecházel po zdejším starém mostě přes Rhônu? Jak se žilo, když tudy ještě nejezdila auta?

Chuť objevovat nás posune ještě o pár desítek kilometrů dál, než jsme předpokládali. Otáčíme se až pod špičatým vrcholem 658 metrů vysoké hory Pic Saint-Loup. Ta je nejen cílem turistů a milovníků létání na kluzácích, ale také dala název vinařské oblasti s chráněným označením původu. Pěstují se tu zejména odrůdy Grenache, Mourvedre a Syrah. Produkce Pic Saint-Loup se pohybuje okolo 25 tisíc hektolitrů ročně, z nichž 85 procent připadá na červená a 15 na růžová vína.

Oběd u opraváře harmonik

Zpáteční cesta se vůbec nemusí podobat předešlé. Zejména v oblasti, kde je každé údolí jiné než jeho soused. Pokud objedete Gap po silnici D937 ze západu, můžete se zchladit a vykoupat v čisté horské říčce La Béoux, potěšit se pohledy na průsmyk Col du Festre a horu Grande Tete de l’Obiou.

Nesmírně příjemné je náhodné setkání, které nás dovede do malé vesničky Valbonnais. Stačí splatit maličkou část svého stopařského dluhu a zastavit milému padesátníkovi jménem Laurence, který se vrací domů z Grenoblu. Laurence překvapuje vynikající znalostí ruštiny, kterou se naučil sám během toulek za hudbou kdysi po Sovětském svazu a později jeho následnickými státy. Rád se nechává oslovovat Lavrentij a famózně hraje na klavír i akordeon.

„Akordeony jsou moje vášeň. Od jednoho starého mistra jsem se je naučil opravovat, a tak za mnou často přijíždějí přátelé zdaleka. Spí tady, jedí a já se zatím pomalu věnuji jejich hudebnímu nástroji. Vždycky to zabere více dní a tak to má být! V životě se nic nedá udělat rychle, a opravit akordeon už vůbec ne!“ říká s úsměvem muž plný života, který hostům nabídne těstoviny, víno a skvělý sýr Époisses, vyráběný z kravského mléka a burgundského vína.

U Laurence jsme v dobrých rukou: na návštěvě, která je nejkrásnější tečkou za nečekaně příjemným francouzským dobrodružstvím. Ze všeho je dobré vzít si to nejlepší. A pokud nemůžeme právě cestovat do velkých dálek, stále se můžeme pokusit jít více do hloubky!


Aktivity

  • 103 m vysoký most Pont de Ponsonnas přes hluboké údolí řeky Drac na silnici D526 osloví milovníky adrenalinu, hlavně bungee-jumpingu.
  • Běžte na trh v některé z malebných vesniček či městeček. Domácí vám poradí, kde a kdy se koná ten nelepší, a vy si užijete vše od skvělých domácích sýrů až po šperky z dílen místních umělců. Já zažil La Perier pod horským průsmykem Ornon a tradiční pondělní trhy v La Mure.
  • Milovníci turistiky si užijí hlavně v hornatějších částech kraje. Můj tip je 2789 m vysoký vrchol Grande Tete de l’Obiou. Výstup začíná nad vesničkou Les Payaso, 50 km severně od Gapu. Výstup je fyzicky náročný a trvá přibližně 5 hodin, výhled je však jedinečný.
  • Půjčte si kajak nebo kánoi a svezte se po toku říčky Drôme třeba z vesničky Saillans směrem na Crest. Pohled na svět z hladiny vodního toku vždy stojí za to!

Peter Hupka




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země