nahoru

Opuštěná rokle ve Slovinsku skrývá mysteriózní svatyni slunečního božstva

Jakub Hloušek 7. dubna 2020 • 14:00
Opuštěná rokle ve Slovinsku skrývá mysteriózní svatyni slunečního božstva
foto: Jakub Hloušek

Z vápencové skály vystupuje silueta silného muže. Ten klečí na hřbetě statného býka. A zkrocenému zvířeti podřezává hrdlo. Zatímco býk umírá, jeho krev zalévá zemi a dává vzniknout novému životu.

Muži sedí na rameni havran, zvěstovatel oběti. Po krvi ovšem lační hladový pes, jedovatý had i zákeřný štír - býkovi souputníci, kteří se snaží zabránit zrození dalšího životodárného cyklu a znázorňují zlé síly. Scénu s obětí vroubí symboly protikladů – světla a temnot, slunce a měsíce. Takový reliéf zdobí stěnu malebné rokle za tichou vískou Rožancem, položeným poblíž městečka Črnomelje v jihovýchodním Slovinsku. A připomíná dobu, kdy v Římské říši nastal soumrak tradičních antických bohů. Tehdy už pomalu nabíralo na síle ilegální křesťanství.Zároveň sem ze sousední Persie proniknul zvláštní kult slunečního boha Mithry. To on je tím silákem, který zabíjí býka, aby vdechl světu život. Z býkovy krve pak podle legendy vzešly rostliny a jejich semena pak stvořila živočišstvo. Kult Mithryse na krátkou dobu stal státním náboženstvím Římského impéria. Pořád je obestřen spoustou záhad. Mithraismus tvořil přechodový článek na cestě k monoteismu. Mysteriózních obřadů s rituálními oběťmi se mohli účastnit pouze zasvěcení muži. Největší svátek se odehrával 25. prosince. Tehdy se slavilo narození Mithry. Nikoliv náhodou jde o datum těsně kolem zimního slunovratu, kdy se už dříve konaly slavnosti boha slunce, s nímž bývá Mithra ztotožňován.

Zakopaný poklad

Reliéf vniknul koncem druhého století našeho letopočtu. Doplňuje ho nápis se jmény mecenášů, kteří tak usilovali o Mithrovu přízeň pro své rodiny. Bohužel během posledních dekád se na reliéfu negativně projevily kyselé deště. Při srovnání s jeho šedesát let starou replikou, kterou vlastní muzeum v Metlice, se dobře vidí stupeň poškození. Proto památku chrání decentní skleněná stříška.Odborníci se reliéfem začali vážněji zabývat teprve po první světové válce. A zjistili zajímavé skutečnosti. To, co dnes působí jako přírodní rokle, původně byl antický kamenolom. Nálezy římských mincíz pozdějších období tady potvrdily existenci svatyně, kde se scházeli přívrženci mithraismu. A objev kostí i stop ohně naznačil rituály s obětinami. Před archeology ovšem okolí reliéfu už řádně vyplenili místní venkované. Dlouhá období se přilehlým krajem šířila zaručená informace, že tu má být zakopáno „zlaté tele“. Tedy v přeneseném významu pohanská modla. Jiný lokální příběh zase svatyni mylně dešifroval jako památník lovce, co v souboji zvítězil nad rozzuřenou šelmou. Sice větší část Slovinska odpovídá klasické střední Evropě, tady v pohraničním regionu Bela Krajina klepe na vrata předzvěst Balkánu lehce šmrncnutá jihem. Okolní hory už náleží do Dinárské soustavy. A té odpovídá tamní příroda. Romantickou rokli s reliéfem vroubí bujný listnatý les podobný porostům ve vnitrozemí chorvatské Istrie. Vzdušnou čarou je odtud blíž do Rijeky, než do Lublaně. Mezi stromy se rozprostírají ostré vápencové balvany, skalky i škrapy s temnými štěrbinami mělkých propastí. Zjara se podrost utápí v paletě rozkvetlých bylin a rokle sálá energií probuzeného života.

Triumf nového řádu

Po konečném vítězství křesťanství vypuknula na území Římské říše vlna ničení ostatních svatostánků a útoků vůči přívržencům předešlých náboženství. Křesťanští vůdci současně považovali mithraismus za těžkou konkurenci. Tady se ale pozůstatek starověkého kultovního místa dochoval beze stop záměrného poškození. Až na jednu velmi důležitou věc. Jakmile později nová víra definitivně zapustila kořeny, tak často stavěla svoje chrámy na základech dřívějších svatyní. To zčásti platí i zde. Necelých deset minut chůze od reliéfu se vysoko ve svahu tyčí jednoduchý kostelík. Z vesnice je k němu dost daleko, zvláště pro procesí, nebo staré babky. Navíc se stoupá do prudkého kopce. Což signalizuje, že poloha kostela asi má hlubší význam. Ačkoli chrám architektonicky vypadá zcela neurčitě, pod vrstvami omítek a úprav, se schovávají románské základy. Patronem svatyně je svatý Jiří. Příběh tohoto světce, který zabil draka, co od obyvatel vesnice požadoval lidskou oběť, bývá vysvětlován jako alegorie pokoření pohanství s jeho živými obětinami a krvavými rituály. Křesťanskéobjekty na starodávných kultovních místech někdy bývají interpretovány jako maskované fragmenty dřívější víry. Jindy zase okatě zosobňují likvidaci předešlého řádu a triumf toho nového. Tu pravděpodobně jde o druhou variantu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Oáza klidu ve vinorodém kraji

Byť se o svatyni zmiňuje průvodce po Slovinsku, spíše sem cestují hlavně domácí výletníci. Skromnýukazatel pro motoristy se nachází pouze u jedné ze tří odboček z hlavní silnice.Za železnicí pak k reliéfu i kostelíku, vede značená stezka. My jsme se zde zastavili během velikonočních svátků a kouzelný náboj jsme si užili zcela sami. Přilehlá Bela krajina se hodně vymyká standardní tváři Slovinska. Tu existují vísky, kde dodnes žijí asimilovaní potomci srbských hraničářů i chorvatských a černohorských uskoků. Bela Krajina si též zaslouží pozornost díky výbornému vínu.

Kam ještě za tajuplným bohem

Pozůstatky mithraistických svatyní jsou roztroušeny po území někdejší Římské říše. Právě ve středoevropském prostoru má na ně Slovinsko velké štěstí. Tam se u města Ptuje dochovaly pozůstatky pěti kultovních objektů. Expozici muzea v rakouském městečku BadDeutsch-Altenburg, které leží kousek od Bratislavy, vévodí působivá a efektně nasvícená, replika Mithrova chrámu. Tam se návštěvník přesune do starověku, kdy se ihned vedle městečka rozprostíralo antické Carnuntum–metropole římské provincie Horní Panonie. Obdobná svatyně se též tyčí poblíž maďarských břehů Neziderského jezera. Známým chrámem se pyšní bosenské město Jajce. A pochopitelně spoustu jich najdeme v Itálii.Například uvnitř krasové jeskyně výstižně pojmenované Grotta delMitreo kousek od Terstu. Právě ty svatyně, kde se snoubí půvabná zákoutí přírody s duchovním nábojem i výtvarným uměním starověku, potěší návštěvníky svojí podmanivou atmosférou.

Jakub Hloušek




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země