Finsko očima Čecha: S Finy nás spojuje láska k pivu, hokeji a outdoorovým aktivitám | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Finsko očima Čecha: S Finy nás spojuje láska k pivu, hokeji a outdoorovým aktivitám

Ondřej Smetana20. března 2020 • 07:10
Finsko očima Čecha: S Finy nás spojuje láska k pivu, hokeji a outdoorovým aktivitám
foto: Profimedia.cz

Ondřej Smetana se nedávno vrátil zpět do Prahy po osmi letech života v Helsinkách, kam ho přivedla vědecká kariéra. Jak vidí srovnání života u nás a ve Finsku?

Liší se mentalita Finů od té naší? A čím?

S Finy nás spojuje láska k pivu a hokeji a také láska k outdoorovým aktivitám, jako procházky přírodou, kempování, houbaření, koupání v jezerech nebo ježdění na chatu. Finové jsou skromní, a když něčeho dosáhnou, moc se tím nechlubí. Pokud bych měl zmínit rozdíly, napadá mě otevřenost. Ze začátku je těžké se k Finům dostat, což může být způsobeno jazykovou bariérou, ale obecně jsou severské národy chladnější a nedávají moc najevo emoce. To se projevuje třeba tím, že na konci byť i rockových koncertů je potlesk mnohem kratší než u nás, a často se mi stalo, že publikum odcházelo do šaten v momentě, kdy je umělec ještě na pódiu.

Jiná mentalita se také projevuje během různých oslav. Například doktorand po své Ph.D. obhajobě postupně děkuje svému oponentovi, školiteli, mnoha kolegům i členům rodiny. Po každém miniproslovu si všichni připijí. Problém je v tom, že každý, kdo byl zmíněn v proslovu mladého doktora, si musí zapamatovat, v jakém to bylo pořadí, a také něco ve stejném pořadí musí odpovědět. Všechny proslovy mohou dohromady trvat až ke dvěma hodinám. Mezitím se neustále připíjí, takže je o zábavu postaráno a Finové jsou najednou velmi hovorní. Pokud se budeme bavit trochu vážněji, tak bych řekl, že jsou zdravě sebevědomí. Také věří, že každý něco může dokázat nebo změnit. Když řeší nějaký problém, nesnaží se hledat důvody, proč to nejde, ale nejdřív se chytí pozitivní myšlenky a tu dále rozvíjejí.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Mnoho Finů vyznává zdravý životní styl. Hodně sportují a snaží se jíst množství zeleniny na úkor masa. Byl jsem překvapen, kolik lidí se snaží alespoň trochu snížit spotřebu masa, protože si uvědomují, že jíst maso každý den není potřeba, a zároveň něco dělají pro zvířata i přírodu. Proto jsou v každé kantýně celkem dobrá vegetariánská jídla.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Nejvíc mě překvapilo, jak se obecně v severských státech dodržují pravidla. To je samozřejmě moc příjemné, protože všechno pak dobře funguje. Všichni stojí ve frontě v jedné řadě, nikdo nepředbíhá, lidé jezdí civilizovaně po silnicích a nikdo se nikam netlačí, nikdo nehází odpadky na zem...

Je něco, s čím jste se tam nedokázal smířit?

Počasí!!! Finsko má krátká a chladná léta a dlouhou zimu. Jaro, léto a podzim trvají pouze šest měsíců, na Prvního máje jsou ještě úplně holé stromy a někdy může i sněžit. V létě jsou teploty často jen kolem dvaceti stupňů a v Helsinkách od moře fouká. Pěkné jsou ale bílé noci, kdy slunce jen na chvíli zapadne pod horizont, takže je celou noc světlo. Naopak zimy jsou dlouhé a je málo světla, protože slunce dopadá na zem z menšího úhlu než u nás, takže pokud je zataženo a prší, což se děje často, je dost šero. Slunce je za mraky třeba tři týdny v kuse, což je mnoha lidem nepříjemné. Když napadne sníh, tak se to zlepší, protože se alespoň trochu toho mála světla, které na zem dopadne, odráží. Myslím si, že ani pro mnohé Finy není jednoduché se s nedostatkem světla vyrovnat, mnoho z nich kvůli tomu má psychické problémy.

Chybělo vám z domoviny něco?

Nejvíc mi samozřejmě chyběla rodina a kamarádi. U každého je to jiné, ale já mám kořeny v Česku. Dále mi chyběly hory – ve Finsku sice hory jsou, ale jen úplně na severu v Laponsku, což je asi 1200 km od Helsinek, takže na víkendové pobyty to opravdu není. Celkově rozmanitost přírody u nás je neuvěřitelná – od skoro středomořského podnebí na jižní Moravě po severskou tundru v Krkonoších. Také mi chyběla kultura a historické památky, jichž máme v Česku neuvěřitelné množství. Teď, po návratu, se nemůžu všeho toho nabažit. A samozřejmě musím zmínit naše krásné počasí, že si můžeme užívat krátké zimy se sněhem a dlouhá teplá léta.

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?

Líbí se mi finská liberálně demokratická společnost. Ale co se cestování týče, tak určitě velikost země a nízká hustota osídlení, pro člověka, jenž má rád samotu a divočinu, je to ideální destinace. Ve Finsku se mi také líbila jezera a Baltské moře, které je ale spíš něco mezi mořem a velkým jezerem, protože v okolí Finska není moc slané.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Finové o Česku vědí hodně, až jsem byl často překvapen. Do Prahy jezdí na prodloužené víkendy za zábavou, architekturou a historií. Ve Finsku jsou populární seriály Krtek a A je to! Krtkem byly i jednu dobu polepené vlaky, které jezdily v okolí Helsinek. Dále zná mnoho Finů filmy Miloše Formana nebo Švejka. O hokeji a pivu se asi nemusím zmiňovat. Také si lidé pamatují olympiádu v roce 1952, kdy v Helsinkách vyhrál Emil Zátopek tři zlaté medaile. Mnoho Finů se rovněž zajímalo o rok 1968, kdy bylo Československo okupováno státy Varšavské smlouvy pod vedením nynějšího Ruska. Zřejmě je to tím, že Finové měli se sousedním Ruskem také dříve problémy.

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?

Finové rádi jezdí na chaty k jezerům nebo kempovat do mnoha národních parků, a to hlavně během krátkého léta. V zimě jezdí do Laponska na zimní prázdniny. Na druhou stranu je také hodně lidí, kteří města neopouštějí, protože například Helsinky jsou zelené město u moře, takže přírodu má každý za barákem. V zimě se Finové snaží odjet kamkoli, kde je trochu víc tepla a slunce, aby se „nadechli“ během té zimní deprese. Samozřejmě si cestování nemůže dovolit každý. Dost lidí, stejně jako u nás, necestuje vůbec. Ve středním Finsku jsem potkal člověka, jenž v životě nebyl ani v Helsinkách, natož někde v zahraničí. Já jsem se snažil po Finsku cestovat hodně, ale musel jsem se vyrovnat s omezeným množstvím památek a monotónní krajinou.

Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který ve Finsku ještě nebyl?

Určitě Laponsko, loni jsem tam byl dvakrát. Poprvé o Velikonocích, kdy už byl den delší než noc a relativně teplo, ale stále bylo dost sněhu na přechod NP Yllas na běžkách. Podruhé jsem byl na konci září v Kilpisjärvi, kdy byla příroda v podzimních barvách a v noci byla vidět polární záře. Na jihu jsem si oblíbil region asi 70  km západně od Helsinek, jenž je trošku zvlněný a kde jsou vesnice Fiskars a Fagervik. Dřív tam byly hutě s industriálními stavbami a dřevěnými domky, v nichž jsou teď kavárny, dílny umělců a prodejny s finským designem. Jihozápadně od Helsinek je poloostrov Porkkala, kde jsou žulové skály a krásné západy slunce. Dále bych jel do národního parku Koli v severní Karélii, kde jsou z malých kopců úžasné výhledy do krajiny plné jezer. Nakonec bych doporučil pronajmout si chatu se saunou nebo přespat někde u jezera jen tak pod stanem.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Pokaždé, když jsem byl s přáteli na chatě v lese u jezera a saunovali jsme, jezdili na běžkách a koupali se v zamrzlém jezeře. Anebo totéž v létě, ale to pak bylo bez té díry v ledu a běžky jsme vyměnili za loďku a rybářský prut.

Jaké je vaše oblíbené místní jídlo?

O Finsku se nedá říct, že je to gastronomická velmoc, a mnoho Finů jí jen proto, že musí. Ale protože miluju jídlo a hodně vařím, tak jsem rád objevoval místní speciality. Mám rád finský žitný chléb a karjalanpaisti (dušené maso z Karélie), což je pomalu dušené vepřové a hovězí maso s mrkví, cibulí, bobkovým listem a novým kořením. Finové stejně jako my milují vuřty opečené na ohni. Jejich vuřty ale vypadají jako naše telecí párky a před opékáním je nenařezávají ze stran. Po upečení je pomažou hořčicí a jedí z ubrousku, bez chleba. Ale asi nejvíc jsem byl unešený z ryb, jež jsem jedl několikrát týdně. Ze začátku jsem kupoval skoro pořád lososa, ale pak už jsem ho nemohl ani vidět a musel si dát pauzu. Místo něj jsem si oblíbil síha, okouna, štiku, candáta, mihuli nebo šproty, a to grilované, dušené, pečené, marinované nebo uzené. Uzeného lososa nebo lososa gravlax jsem snědl třeba půl kila na posezení. Také jsem si několikrát objednal půlku soba od laponského farmáře. Sobí maso, jež chutná jako srnčí, jsem pak dělal nejčastěji na červeném víně s houbami a brusinkami. Z hub to byly dva druhy lišek, první ty žluté, které rostou u nás, a druhé byly lišky nálevkovité (suppilovahveroo), jež sbírá ve Finsku každý, mají skvělou chuť a dobře se suší. Jako předkrm jsem měl nejraději chlebíčky s kaviárem z lososa nebo s krevetami a majonézou, doplněné vejcem natvrdo a koprem.

Kterých pět výrazů byste použil pro popis Finska a jeho obyvatel?

Poctivost, skromnost, jezero, zima, bříza.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Ondřej Smetana




Články odjinud
Starší články Lidé a Země