Vysoké Tatry

Vysoké Tatry Zdroj: Profimedia.cz

Vysoké Tatry
Vysoké Tatry - Štrbské pleso
Vysoké Tatry - Lomnický štít
Výhled z Lomnického štítu
Vysoké Tatry - Mengusovská dolina
7
Fotogalerie

Vysoké Tatry: Nejmenší velehory světa, které si vás podmaní svojí rozmanitou krásou

Vysoké Tatry jsou jedinými horami alpského charakteru na Slovensku. Za svůj členitý skalní reliéf vděčí ledovcům, které je formovaly před mnoha tisíci lety. Krásná, ale i drsná horská krajina s rozeklanými štíty, vodopády, plesy a hlubokými dolinami ukrývá množství pozoruhodných květin i živočichů.

Vysoké Tatry se začaly formovat do podoby pohoří až v mladších třetihorách. Tehdy dosahovaly výšky asi 3000 m. Tvary vrcholů a hřbetů hor však byly oblé. Podobu rozeklaných skal získaly Tatry později, ve čtvrtohorách. V této době ledové, vlivem velmi chladného počasí s množstvím sněhových srážek, vznikly v mělkých dolinách pod vrcholy horské ledovce. Led stále přibýval a svou vahou prohluboval údolí. Činnost ledovců tak vytvořila různorodé útvary hor - ostré štíty, skalnaté hřebeny i doliny. Po skončení doby ledové, tedy asi před 10 tisíci lety, se tak Vysoké Tatry svým vzhledem hodně přibližovaly těm dnešním.

Třpytivá krása vod

Ve Vysokých Tatrách se můžete pohybovat jen po veřejných komunikacích anebo po turistických značených cestách. Pokud byste se chtěli vydat na túru mimo značené trasy, měli byste využít společnosti horských průvodců.

Krásu přírody umocňuje její rozmanitost. Vegetace se mění podle nadmořské výšky. Od smíšených, smrkových i borovicových lesů přes pásmo kosodřevin až po vysokohorské kvítky, které střídají mechy a lišejníky. Snad k nejkrásnějším přírodním pokladům Tater patří horská jezera, tedy plesa. Všechna jsou ledovcového původu. V sevření Vysokých Tater je jich více než sto. Nalézají se především v pásmu kosodřevin a vysokohorských luk. Jen velmi málo jich objevíme v pásmu lesa. Voda horských jezer nabízí škálu různých barev. Záleží na tom, jaké je složení okolních skal, na množství a druzích minerálů. Zbarvení velkou měrou ovlivňuje samotné dno plesa. Průzračnou vodu najdete tam, kde dno pokrývají kameny, štěrk či písek, jinak je tomu v případě, když jezero obsahuje jíl nebo řasy. Různé odstíny modré střídají barvy se zeleným nádechem. Jas barev závisí na počasí. Sluneční svit jinak trochu temná jezera a jezírka úplně rozzáří.

Největší a nejhlubší horské jezero na území Vysokých Tater je Velké Hincovo pleso s plochou asi 20 ha a hloubkou téměř 54 m. Obdivovat jej můžete v závěru Mengusovské doliny. Po vysokých skalních stěnách stéká i řada nádherných třpytivých vodopádů. Západní část Vysokých Tater zdobí mohutná kaskáda Kmeťova vodopádu. Voda zde skalními prahy padá z výšky asi 80 m. O dost menší, ale také pozoruhodné vodopády naleznete v Malé Studené dolině, Velké Studené dolině nebo v Mlynické dolině.

Vysoké Tatry se mohou pyšnit i množstvím vzácných rostlin a živočichů, dokonce endemitů, tzn. rostlin a zvířat, které se nevyskytují v jiné části světa. K těm nejpozoruhodnějším se řadí například stračka tatranská, mák tatranský či brambořík tatranský. Je okouzlující vidět zde kvést bílé máky, modrofialové alpské zvonky, oranžové kamzičníky, připomínající malé plamínky, nebo na vysokohorských loukách plesnivec alpský, který, jak sám název napovídá, vypadá, jako by jeho sametové lístky byly poprášeny bělavou plísní.

Z říše zvířat patří k endemickým druhům například hraboš tatranský. Je velmi málo pravděpodobné, že se vám jej podaří zahlédnout. Stejně jako na vlastní oči pozorovat lišku, vlka, rysa nebo dokonce medvěda. Objevit tyto plaché tvory v tatranských, převážně smrkových lesích vyžaduje notnou dávku trpělivosti a štěstí. Jsou to hodiny čekání, ve dne v noci, než se podaří divoké zvíře vyfotografovat.

Zvláštní pocit zažijete, bude-li vám nad hlavami majestátně kroužit vzácný orel skalní. Goralští pytláci si jeho pery zdobili klobouky. Hubili jej i tatranští statkáři, kteří v něm viděli hrozbu pro lovnou zvěř ve svých revírech, a tak zjeho původní populace zůstali už jen poslední mohykáni.

Ohrožený kaskadér

Nejvyšší polohy hor obývají pro Tatry charakterističtí kamzíci. Tito odolní a skromní obyvatelé skalnatých strání se jen v nejtvrdších zimách uchýlí pod ochranu lesa. Kamzičí mláďata se ke stádu přidávají již po pěti dnech po narození. Kamzík tatranský patří bohužel k nejohroženějším druhům v Tatrách. Hlavní vinu na tom nesou pytláci. Do života těchto plachých zvířat však zasahují i samotní turisté. Ruší kamzíky v době pastvy i v době páření. Ochranou kamzíků se zabývá Občanské sdružení „Zachráňme kamzíka“, které bylo založeno v Tatranské Lomnici v roce 1999.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: