Hrátky s Valašskými čerty aneb Tradiční a nekomerční lidová oslava svatého Mikuláše | Reflex.cz
nahoru

Hrátky s Valašskými čerty aneb Tradiční a nekomerční lidová oslava svatého Mikuláše

Ludmila Korešová6. prosince 2019 • 07:20
Hrátky s Valašskými čerty aneb Tradiční a nekomerční lidová oslava svatého Mikuláše
foto: Ludmila Korešová

Každoročně první prosincový víkend si mladí muži na jihu Valašska obléknou bohatě zdobené kostýmy a při tradiční mikulášské obchůzce chodí s nadílkou dům od domu. Tak jako před lety jejich otcové a dědové. Udržují naživu tradici tolik odlišnou od komerčního svátku Mikuláše.

Žádná jiná událost v roce děti na Valašsku neděsí a netěší tolik jako tradiční mikulášská obchůzka. Vědí proč. Čeká je honička s pekelníky, strašení, slzy a výprask.

Postavu hodného anděla byste v Mikulášově družině hledali marně. Kromě divokých a hlučných čertů s vidlemi doprovází svatého smrtka s kosou, Turek na koni a žid neboli nosič. Každá z vesnic v oblasti Hornolidečska má svou specifickou podobu adventních postav. Ve Francově Lhotě mají čerti na hlavě barevné krepové fábory jako pekelné plameny, ve Valašské Polance mají červené sukně a vyřezávané masky s ježčí kůží, kterou popícháním zajišťují zdraví do dalšího roku.

Chlupatý čert a bílá Smrtka

Složení skupiny stejně jako početnost masek se obec od obce liší. Velikost skupin je od šesti až ke třiceti účastníkům.

Hlavní znaky postav jsou podobné. Čerti mají kožichy z ovčí kůže, rohy a řetězy s velkými plechovými zvonci, takzvanými štambrláky. Smrtka oblečená do bílé masky s plachetkou s sebou nosí kosu, do níž poklepává osélkou a vydává vysokým tónem zvuk krrrrr. Turek na koni má kabát, suknici a šavli. Žid je nelichotivá, až komická postava. Vždy má starý, otrhaný oděv, výrazný nos a klobouk. Postavám na tajemnosti přidává, že během obchůzky kromě Mikuláše nikdo nepromluví, pouze vyluzují zvuky pro ně typické.

Mikulášské létání

Mikulášské obchůzky neboli létání mají na jižním Valašsku dlouhou tradici. Dům od domu obcházejí většinou mladí svobodní muži, kteří se obléknou do bohatě zdobených kostýmů, jež předtím nosili jejich otcové a dědové. V každém domě je čeká malé pohoštění a domácí slivovice. Ve velkých mrazech přijde vhod. Dostane se na každého. Kromě Mikulášovy družiny slivovici dostanou i všichni další účastníci. Díky velkým a hlučným plechovým zvoncům na čertovských kostýmech místní přesně vědí, kde se zrovna Mikulášova družina nachází.

Obchůzka je povyražení především pro děti. Nahánějí čerty a smrtku, provokují je a pozorují z úctyhodné vzdálenosti. „Alespoň jednou za rok mají děti respekt a žijí z toho ještě měsíc,“ komentoval dovádění s dětmi jeden z čertů. Pro většinu účastníků obchůzky je čest obléknout si masku a držet tradici, která se praktikuje už od konce 19. století v téměř nezměněné podobě.

Podle účastníků mohla tradice zůstat nezměněná díky tomu, že se o ní příliš neví a jako přihlížející se jí nejčastěji účastní pouze místní anebo hrstka fotografů. Uvažuje se o zapsání mikulášských obchůzek na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Místní lidé se ale domnívají, že by přílišný zájem turistů tradici uškodil, a zároveň se obávají regulací úřadů, jako k tomu již došlo v případě omezení používání ježoviny ze strany hygienické kontroly.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Ludmila Korešová




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země