Mohyla míru

Mohyla míru Zdroj: Profimedia.cz

Kopec Žuráň
Kopec Santon
Santon - rekonstrukce bitvy
Slavkov u Brna
5
Fotogalerie

Tip na výlet: Po stopách Napoleonova největšího vítězství v bitvě u Slavkova

Druhého prosince 1805 se u Slavkova jihovýchodně od Brna srazily imperiální armády Francie, Ruska a Rakouska. Grande Armée Napoleona Bonaparta, od roku 1804 císaře Napoleona I., si zde v krvavé řeži poradila s rusko-rakouskými armádami třetí koalice pod velením cara Alexandra I. a císaře Františka I. a dosáhla tak možná nejslavnějšího Napoleonova vítězství. Bitva, během které padlo či bylo zraněno přes padesát tisíc mužů, měla za výsledek zlomení třetí koalice, vytvoření Rýnského spolku mezi Francií a střední Evropou a následný kolaps Svaté říše římské. Po stopách tohoto monumentální střetnutí se můžete vydat i vy.

Z centra Brna je to do samotného Slavkova dvacet kilometrů autem, autobusem, vlakem či na kole. Samotné bojiště se však nachází na ploše až 120 kilometrů čtverečních mezi Brnem a Slavkovem a dnes pojímá dalších 25 obcí. Samotný Slavkov leží spíše při okraji bitevního pole a bitva je po něm pojmenována zřejmě kvůli slavkovskému zámku, kde nocovali císaři třetí koalice a kde bylo po bitvě podepsáno příměří.

Francouzské jednotky na svá stanoviště připochodovaly z Brna. Sám Napoleon přebýval v Brně po deset dní, které trávil obhlídkami terénu mezi Brnem a Slavkovem, kam hodlal armádu koaličních spojenců vylákat. To se mu povedlo, neboť spojenci, povzbuzeni posilami a falešnými signály o slabosti Francouzů, skutečně od Olomouce, kam byli v předchozích týdnech zatlačeni, přitáhli.

Kam s dělostřelectvem?

Napůl cesty mezi Brnem a Slavkovem se u obce Tvarožná tyčí kopce Žuráň a Santon, které z jihu, respektive ze severu, shlížejí na olomouckou silnici. Právě na těchto kopcích se zakopaly francouzské dělostřelecké pluky, které následně dominovaly této části bojiště.

Na Žuráni, kde Napoleon den před bitvou přenocoval a odkud řídil první fáze střetnutí, stojí žulový památník s plastickou bronzovou mapou bojiště a rozestavěním vojsk před vypuknutím bitvy. Ten byl odhalen v roce 1930 na znamení tehdejšího česko-francouzského spojenectví.

Na Santonu byla v roce 1832 vybudována klasicistní kaple Panny Marie Sněžné. V té nalezneme památní desky francouzských generálů Claparèda a Valhuberta a ruského generála Bagrationa. Ten v předchozích týdnech kryl spojenecký ústup od Vídně jako velitel zadního voje a i u Slavkova vedl na své části bojiště vyrovnaný boj – Valhubert byl jediným francouzským generálem, který v bitvě padl. Tento výsledek však neměl na celkový obraz bitvy velký vliv a Bagration byl donucen ustoupit, kryt novými bateriemi těžkých děl, které v pozdní fázi bitvy dorazily od Olomouce.

Jeden ostrý úder

Sedm kilometrů na jih od Santonu se tyčí Pracký kopec, který se dá považovat za středobod celé bitvy. Napoleon se z Prackého návrší před bitvou stáhl a přenechal je spojencům. To byl však pouze zastírací manévr, Napoleon si důležitost kopce moc dobře uvědomoval. V devět hodin, hodinu po vypuknutí bitvy, dal rozkaz maršálu Soultovi a jeho IV. sboru znovu obsadit výšiny. Spojenecké jednotky na výšinách byly v tu chvíli oslabeny, neboť car Alexander hodlal využít zdánlivé slabosti Napoleonova pravého křídla. Proti útoku IV. sboru, který se do té doby ukrýval v ranní mlze, nemohli spojenci obstát a kolem poledne se Francouzi Prackého kopce zmocnili a rozpůlili tak bitevní pole vedví. Napoleon sem přesunul svůj velitelský štáb a z této takticky dominantní pozice řídil zbytek už v podstatě rozhodnuté bitvy.

Na Prackém kopci dnes stojí Mohyla míru, která vznikla mezi lety 1910 a 1912 na popud kněze Aloise Slováka jako první mírový památník v Evropě. Čtyřhranný jehlan byl z lomového kamene vybudován v secesním stylu připomínajícím staroslovanskou mohylu a je zakončen deset metrů vysokým měděným staroslovanským křížem. Zaujmou také reliéfy s křesťanskými motivy. V přidruženém muzeu si můžeme prohlédnout unikátní stálou expozici Bitva tří císařů.

Mír na zámku

Prohraná bitva donutila spojence k podepsání příměří. K tomu došlo na slavkovském zámku čtyři dny po bitvě – 6. prosince. Slavkovský zámek je jedním z největších barokních zámků na Moravě. Původně renesanční stavba byla v barokním stylu přestavěna v 17. století pod dohledem italského architekta Domenika Martinelliho. Ve veřejnosti přístupných interiérech zaujmou především bohaté fresky a štukové stropy. Přístupná je také zámecká kaple svatého Kříže, která se v roce 1769 stala poslední dokončenou částí objektu a jejíž dominantou je majestátní oltář se sochami andělů.

Zbytek odpoledne můžeme strávit buď v poklidném patnáctihektarovém zámeckém parku anebo se znovu vydat na cestu a pokusit se najít další, menší památníky na bitvu, jež jsou rozesety v okolních obcích.

Spoustu dalších tipů na neotřelé výlety nabízí náš speciál ČESKO KŘÍŽEM KRÁŽEM.