nahoru

Veľký Rozsutec: Kamenný princ Malé Fatry, jehož popularita jej vynesla i do znaku národního parku

Juraj Kapusta28. dubna 2021 • 06:30
Veľký Rozsutec: Kamenný princ Malé Fatry, jehož popularita jej vynesla i do znaku národního parku
foto: Juraj Kapusta

Ať už hledáte dobrodružství s nádechem vysokohorské, až polární expedice, nebo si jen chcete v tichu vychutnat okouzlující scenérie zasněžené horské romantiky, v zimní Malé Fatře najdete obojí. Mám pro vás hned tři tipy!

Na pomezí regionů Turiec a Orava leží jedna z nejatraktivnějších oblastí Slovenska: Národní park Malá Fatra. Typická je pro něj zejména mimořádná pestrost a členitost reliéfu. Rozlehlé vysoko položené holiny, hluboké soutěsky i skalnaté vrchy mají své kouzlo v každém ročním období. Pod bílou sněhovou peřinou a během typických zimních inverzí jsou ale možná nejkrásnější.

V zimě se cestovní ruch soustředí hlavně do rázovité obce Terchová a její části Vrátna s lyžařskými středisky. Jediná přístupová cesta sem vede přes Tiesňavy: unikátní skalní kaňon s působivými kamennými útvary a menšími vodopády. Strmé svahy vytvářejí v této části pohoří skvělé podmínky pro lyžování či skialpinismus. Kdo neholduje těmto radovánkám, má ideální možnosti pro pravou zimní turistiku různé náročnosti. Okouzlující výhledy na zasněženou krajinu z hřebenů nad Vrátnou můžete zažít díky lanovce jen s minimální námahou. Technicky náročnější jsou trasy přes žebříky kaňonu Jánošíkovy díry nebo výlet do skalních stěn Tiesňav. Skutečnou třešničkou na dortu je však výstup s nádechem vysokohorské túry na legendární Veľký Rozsutec.

Princ s kamennou korunou

Veľký Rozsutec je nejznámější horou Malé Fatry. Jeho popularita ho vynesla i do znaku národního parku, i když výškově není králem Malé Fatry: prvenství patří Veľkému Kriváni s výškou něco přes 1700 m n. m. Zůstalo mu tedy místo jakéhosi „prince“ národního parku, ale na charismatu ani neobvyklé kráse mu to nijak neubírá. Má i svou vápencovo-dolomitovou korunu!

Výstup na zasněžený Rozsutec patří mezi náročné turistické akce. V zimních podmínkách jsou jeho vrcholová skaliska ještě nedostupnější než jindy. Nutností jsou pro vás turistické mačky, pomohou trekingové hůlky, občas se hodí i cepín. Odměnou za vynaloženou námahu však budou nádherná bělostná panoramata, netradiční zážitek z exponovaného výstupu a s trochou štěstí i daleké výhledy. Princ Malé Fatry ale nedaruje nikomu nic zadarmo. Zimní vichřice a krutý mráz zhusta překvapí nepřipravené turisty, kteří se pokoušejí o skalp této neobvykle přitažlivé slovenské hory za každou cenu. Počkat si na pěkné počasí se opravdu vyplatí.

V Jánošíkově kraji

Nejoblíbenějším východiskem na Veľký Rozsutec je rázovitá slovenská obec Terchová. Velká socha nad vesnicí připomíná, že jste přišli do Jánošíkova kraje. Rodiště legendárního slovenského zbojníka je známé nejen okolním malebným přírodním prostředím, ale i folklorními tradicemi. Podle pověsti ukryl Jánošík část ze svých pokladů údajně i ve skalách pod vrcholem Rozsutce, kde měl domovský zbojnický revír.

Vítá nás zledovatělé parkoviště v malé terchovské osadě Štefanová. Masiv Rozsutce se tyčí přímo nad ní a jeho bizarní skaliska vypadají odsud skoro nedostupně. Přestože má kopec výšku jen 1609 m n. m., čeká nás téměř 1000metrové převýšení, navíc výstup v zimních podmínkách se dost liší od podobného počinu v létě.

Ráno je mrazivé. Rychle nabíráme první výškové metry zmrzlé cesty na horním konci osady, která nás přivádí na palouček. Zpočátku přívětivé mírné stoupání se po krátké době mění na pořádnou dřinu. Trasa prudce stoupá značeným chodníkem mezi stromy na Šlahorku. Brodit hlubokým sněhem a závějemi byste se tu určitě nechtěli. Tuto práci už naštěstí někdo udělal za nás – za což mu v duchu děkujeme. I tak však dává strmý svah pořádně zabrat. Po jižním úpatí Rozsutce traverzujeme hustým lesem. Sněhu pořádně přibylo a široký chodník se postupně mění na úzkou cestičku. Šlapat mimo ni se nevyplácí, ledaže byste měli chuť hrabat se z metrové závěje.

Pod smrky zasypanými sněhem dojdeme na známou turistickou křižovatku do sedla Medziholie. Hustě zasněžená rozlehlá louka působí klidně a poskytuje líbezné pohledy na skalní pyramidu Rozsutce. Ticho před bouří? Čeká nás 425 metrů převýšení na dost krátkém úseku. Odtud se rozhodně nudit nebudete. Svahy jsou zde opravdu prudké, budete si pomáhat rukama i řetězy. Mimo vyznačené trasy hrozí v zimě laviny. Chodník je však vytyčený bezpečně a vede po úzkém hřbetu mimo lavinové nebezpečí.

Příjemný nástup vystřídá strmé stoupání, efektivnější než termoprádlo, a zakrátko vycházíme nad pásmo lesa. V zimě zde obvykle bývá zledovatělý sníh nebo led. Trasa pokračuje prudce vzhůru. Procházíme okrajem exponovaného hřebínku a bez maček by to byl určitě adrenalin. Mezi ostrůvky kosodřeviny se přes pár žebříků blížíme k závěrečné fázi výstupu. Terén značně přitvrdil. Nejtěžší skalní pasáž zajišťují řetězy. Nad strmou stěnou se však opět objevuje sympatická vyšlapaná cestička, která nás přivede na poslední hřebínek. Dnes se naštěstí vrchol koupe v slunečních paprscích.

Slovenské hory jako na dlani

V případě pěkného počasí nabízí vrcholové skalisko Veľkého Rozsutce podmanivé kruhové výhledy na okolní kotliny, blízká i vzdálená pohoří. Kromě hřebene Nízkých Tater s Chopkem a Ďumbierem uvidíte vyčnívat zpoza Západních Tater i vysokotatranský Kriváň. Oravu hlídá na horizontu Babia hora i Veľký Choč, na dohled je i Veľká Fatra s Ostredkem nebo Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech. Z Rozsutce spatříte přibližně pětinu Slovenska! Za ideálních podmínek však můžete dohlédnout mnohem dál: například na Velkou Javořinu v Bílých Karpatech, nebo dokonce i na 165 km vzdálený Praděd v Hrubém Jeseníku! Na ten už ale bude zapotřebí dalekohled.

Ještě pár pohledů na Tatry a zahajujeme sestup. Opatrně překonáváme příkré úseky a směřujeme zpět k sedlu Medziholie. Právě tudy chodí v zimě nejvíce turistů. Chodník bývá většinou dobře vyšlapaný, což zvyšuje šance na úspěch. Některé úseky připomínají skluzavku a vybízejí k delšímu uklouznutí, ale nenechte se oklamat. Vyčnívající ostré skály by vás hned přesvědčily o křehkosti a pomíjivosti lidského bytí. Skály Rozsutce chytily před západem slunce načervenalý nádech. Míjíme Medziholie, dobře známou cestou vycházíme z lesa.

Jánošíkovy díry

Zamrzlé Jánošíkovy díry patří mezi nejkrásnější turistické atrakce Malé Fatry. Tvoří je soustava několika kaňonů, které vytvořil Hluboký potok s jeho přítokem (Horní, Dolní a Nové díry). Led je v korytě potoka, na převisech a stěnách rokle, nad hlavami návštěvníků i na chodníku pod nohama. Nejkrásnější jsou však ledopády na několik metrů vysokých skalních prazích. Kdoví, jak je překonával Jánošík v dobách, kdy tu ještě nebyly železné žebříky.

Přes Jánošíkovy díry z Terchové-Bílého potoka vede na Veľký Rozsutec nejkrásnější výstupová cesta. Takové zpestření túry však výrazně snižuje šance na úspěšný výstup. Zdolat Rozsutec v zimě touto trasou vyžaduje už nejen vynikající kondici, ale i patřičné zkušenosti se zimními túrami. Jedná se o technicky náročný úsek, kde vás výrazně přibrzdí množství zledovatělých žebříků (někdy prorostlých ledem), řetězů, lávek a dalších pomůcek. Navíc se zdržíte i focením divokých zákoutí, desítek rampouchů či ledopádů. Bizarní ledem obalené skalní rokle je proto vhodné vychutnat si samostatně nebo ve spojení s méně náročnou trasou na Malý Rozsutec.

Malofatranská hřebenovka

Pokud si chcete užít méně náročnou turistiku s parádními výhledy, vydejte se na hlavní hřeben Krivánské Malé Fatry. Rozlehlé bílé holiny bičované studeným větrem jsou v silném kontrastu s rozeklaným vrcholem Rozsutce. Přístup na hřeben značně usnadňuje kabinková lanovka z Vrátné. Trasy nejsou sice technicky náročné, ale v zimě mohou být zledovatělé a na kluzkých chodnících je třeba mít alespoň stoupací hroty. Příjemný nenáročný hřeben mezi Snilovským sedlem (horní stanice lanovky) a Poludňovým Grúněm by měli zvládnout i průměrní turisté. Podobný je i krátký výstup na Veľký Kriváň. Trochu náročnější může být trasa přes Pekelník na Malý Kriváň, pokud se vydáte na opačnou stranu od lanovky. Prošlapaný hřeben je za dobrého počasí a s vhodným vybavením bezpečný. Mimo něj to však už ne vždy platí. Strmé srázy spadající z hřebenů bývají při množství sněhu nebezpečné a hrozí laviny. Pokud plánujete kochat se kruhovými výhledy na krajinu regionu Turce, Horního Pováží, Kysuc a Oravy, v Malé Fatře jste na správném místě.

Juraj Kapusta




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země