Rozhledna Černá studnice

Rozhledna Černá studnice Zdroj: Profimedia.cz

Rozhledna je 26 metrů vysoká věž z až 3 tuny těžkých žulových kvádrů.
Její stěny jsou u paty široké 1,6 metrů, na její vrchol vede 91 schodů.
Ze čtyřech ochozů věže je výhled na celý Jablonec, asi tři čtvrtiny Liberce, celý Ještědsko-kozákovský hřbet, samozřejmě významné části Jizerských hor a Krkonoš a dále také Český ráj s Troskami, Bezdězem a Ralskem.
Kittelův dům
Kittelův dům je rozlehlá roubená usedlost v Krásné, části obce Pěnčín.
11
Fotogalerie

Černá studnice a Kittlův dům: Rozhledna postavená z trucu a dům lékaře, který se upsal ďáblu

Naše republika je rozhlednovou velmocí a kraj kolem Liberce a Jablonce nad Nisou je na ně zvláště bohatý. Najdeme tu hned několik unikátů.

Dominantou kraje je samozřejmě Ještěd. Rozhledna Štěpánka u Příšovic, jejíž stavba začala v roce 1847, patří k nejstarším rozhlednám u nás. Slovanka je zase první železná vyhlídková věž v Čechách. Tak proč právě černostudniční rozhledna stojí za vidění? Snad proto, že je považována za nejkrásnější.

Kromě tohoto romantického důvodu má rozhledna na Černé studnici mnoho dalších předností. Dá se k ní vyjet výletním vláčkem nebo odsud podniknout pěší túru po Černostudničním hřbetu a jeho přechod zakončit na vyhlídce na Muchově. Také si sem můžete v zimě přijet zalyžovat nebo si odtud vyšlápnout na Nový rok s jabloneckými turisty.

Na vrcholu Černá studnice (869 m n. m.) bylo v roce 1885 upraveno vrcholové skalisko na vyhlídkové místo Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory. Jeho jablonecká sekce samozřejmě toužila po tom, aby v okolí Jablonce vznikl skutečně reprezentativní turistický stánek. Proto roku 1901 předložila svůj návrh na postavení zděné turistické chaty s rozhlednou na dominantě jabloneckého okolí, na Černé studnici. Ústředí spolku sídlící v Liberci však dalo přednost Ještědu, na kterém již stála zděná Rohanova chata, ale jen s dřevěnou vyhlídkovou chatou – horský spolek usiloval o postavení honosnější stavby.

Kvůli upřednostňování Ještědu se nakonec jablonecká sekce osamostatnila a v roce 1903 vznikl Německý horský spolek pro Jablonec a okolí. Ten ještě v témže roku vyhlásil veřejnou soutěž na návrh stavby na Černé studnici. Vítězem soutěže se stal jablonecký architekt Robert Hemmrich, který postavil i další rozhledny v okolí - Bramberk, Tanvaldský Špičák či Královku.

Stavba rozhledny v podobě dvacet šest metrů vysoké strážní věže Jizerských hor se začala stavět v létě 1904. Stavitel Corazza použil pro stavbu věže, se zdmi silnými u paty 160 centimetrů, až třítunové kvádry žuly, a přestože zima na přelomu let 1904 a 1905 byla velmi dlouhá, podařilo se stavbu dokončit v létě 1905. Slavnostního zpřístupnění 14. srpna 1905 se zúčastnilo šest tisíc lidí.

Rozhledna se stala symbolem jabloneckého okolí. Velký zájem turistů o toto místo umožnil postupně chatu rozšířit. V roce 1930 se přístavbou zvýšila kapacita sálu na šest set míst.

Co se zatím dělo na Ještědu?

Liberecký spolek rozhodně nezahálel. Stavbu horského hotelu zahájil položením základního kamene 27. června 1906 a zbrusu nová stavba byla dokončena za pouhých šest měsíců…

Odlehlost přeje přírodě

Černostudniční hřbet táhnoucí se v západovýchodním směru od Jablonce nad Nisou k Tanvaldu leží stranou turisticky využívaných Jizerských hor či Ještědu. Na jeho východním konci se tyčí vrch Muchov (787 m n. m.), kde kdysi také stávala rozhledna a turistická útulna. Rozhlednu vzal čas, ale vrcholová žulová skála umožňuje dobrý výhled do kraje kolem Tanvaldu stále. V okolí stojí za pozornost větší či menší skalní bloky a mohutné kamenné sutě. Největší zajímavostí je Muchovská soutěska, což je průchod mezi skalními bloky při cestě po turistické značce do Tanvaldu.

Skalní výchozy doprovázejí cestu po celém Černostudničním hřbetu, ale v okolí samotné rozhledny na Černé studnici jich již mnoho není, protože byly rozebrány a použity na stavbu rozhledny či restaurace. Zato zde stojí za pozornost jiné přírodní zajímavosti: přímo pod vrcholovou skalní vyhlídkou je třeba zbytek botanické zahrady. Zajímavá jsou také rašeliniště v obci Horní Černá Studnice, kde roste vachta trojlistá, nebo svahové rašeliniště přímo při silnici z Horní Černé Studnice do Nové Vsi nad Nisou, kde roste hojně růžově kvetoucí orchidej prstnatec Fuchsův či masožravá rosnatka okrouhlolistá.

Vlakem na rozhlednu

Opustíme-li hlavní hřeben a spustíme-li se po svazích Černé studnice dolů, všimneme si zvláštních sklářských domků, kterým se tu říká drikety (z něm. drücken – tlačit) nebo česky mačkárny. V těch se během zimy vyráběly korálky a skleněné knoflíky. Domácí výroba se postupně přestěhovala do větších továren a dnes je většina mačkáren opuštěná. Jeden zrekonstruovaný sklářský domek se nachází v areálu firmy Fipobex v Pěnčíně, kde slouží jako prodejna sklářských výrobků a informační turistické centrum.

Právě tohle místo stojí za návštěvu. V Pěnčíně se vrátili ke staré tradici, kdy sklářská výroba byla vždy spojena se zemědělstvím. Sklářství zde mělo dlouhou tradici: první sklářská huť vznikla v sousední obci Huť již v roce 1559. V místech současného pěnčínského areálu vznikla sklárna v roce 1820 a výroba zde byla přerušena až odsunem německých vlastníků. Na místě sklárny pak byly postaveny velké kravíny a sklářská výroba se sem znovu vrátila až po roce 1997. Z kravínů vznikla brusírna perel, korálková dílna a sýrárna, krávy nahradil chov koz. Všechny provozy je možné si prohlédnout s výkladem místních průvodců.

Pěnčínský areál nabízí i nepravidelné akce, jako je již tradiční vánoční betlém s živými zvířaty, a přes letní sezonu pravidelný provoz výletního vláčku. Tím lze pohodlně vyjet na vrchol Černé studnice, přitom projet starou sklářskou obec Huť a dále přes obce Krásná, Dolní a Horní Černá Studnice se dostat až k rozhledně. Tady je třicetiminutová přestávka, během níž lze vystoupit po 91 schodech na rozhlednu a pokochat se pohledem na Jizerské hory, Ještěd, Krkonoše, Kozákov, Trosky či Bezděz. V létě je rozhledna v provozu každý den, v zimě je třeba si půjčit klíče v místní restauraci.

Kittlův dům

Už jste slyšeli o Faustovi Jizerských hor či o černokněžníkovi ze Šumburku? Tyto přezdívky získal ranhojič, lékař a výjimečný člověk Jan Josef Kittel. Až k jeho roubenému dvoupatrovému domu s mansardovou střechou, pro svou velikost přezdívaného Burg, dnes jezdí pěnčínský výletní vláček.

Jan Josef Kittel žil v 18. století v obci Šumburk (dnes Krásná) a obestírala jej řada pověstí, podle kterých létal za svými pacienty na koštěti a dokázal vyléčit vše díky svým čarodějným knihám. Upsal se prý ďáblu, jenž mu předal svá tajemství, třeba květ zázračné rostliny všehoj, který si musel vzít ze zubů podivného hada lezoucího po lesní cestě, nebo plášť, který mu umožnil létat za svými pacienty do odlehlých míst. A protože ďáblova pomoc nebyla zadarmo, měla tato smlouva vypršet za padesát let a Kittel skončit v plamenech pekelných.

Starý poustevník však Kittelovi poradil, že se může z ďáblových osidel vysvobodit – když nechá v obci postavit kostel. Jan Josef Kittel (1703–1783) byl skutečná postava, talentovaný lékař, který uměl využít zkušeností svých předků, vesnických ranhojičů. Ze svého domu vytvořil sanatorium, v jehož zahradě se skleníkem pěstoval léčivé rostliny, které aplikoval při léčbě či prodával ve své lékárně. Mírně radioaktivní vodu z místní studánky používal k vodoléčbě. Byl statné postavy a docházel za pacienty i do velmi vzdálených míst. Není prokázáno, že by získal univerzitní lékařské vzdělání, jeho věhlas byl však veliký a jeho pět synů se po vzoru otce stalo univerzitně vzdělanými lékaři. V roce 1760 nechal mezi svým domem a studánkou postavit kostel svatého Josefa, protože až do té doby museli místní farníci chodit na mše do obce Bzí. Ve své pracovně měl i kostru člověka, a tak není divu, že jeho pacienti - prostí venkované - o něm začali šířit pověsti, že musí být spolčen s ďáblem.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 1/2009.