nahoru

Tip na výlet: Nezaměnitelná zřícenina Sirotčího hrádku opředená brutálními legendami

Jakub Smutný 11. ledna 2021 • 09:00
Tip na výlet: Nezaměnitelná zřícenina Sirotčího hrádku opředená brutálními legendami
foto: Profimedia.cz

Siluetu Sirotčího hrádku si nespletete. Tvoří ji několik bílých vápencových skalních bloků, oddělených navzájem průrvami, přičemž z jednoho z nich jakoby plynule vyrůstají zbytky zdiva středověkého hradu. Tento pohled, naskýtající se z prostorné louky přímo pod hradem, je jedním z ikonických výjevů z jihomoravské Pálavy. Zříceninu si oblíbili i filmaři, znát ji můžete třeba z tajemné pohádky O statečném kováři. Sirotčí hrádek leží nad obcí Klentnice, asi čtyři kilometry severně od centra Mikulova.

Historie hradu je relativně stručná a neoplývá vyloženě zajímavými událostmi. V průběhu 13. století jej postavili příslušníci švábského šlechtického rodu Wehingenů, jejichž jedna větev – Sirotci – přesídlila na jižní Moravu z Rakous. Na začátku čtrnáctého století se hrad nakrátko dostal do držení krále Václava III., po pár letech jej získali Lichtenštejnové. V druhé polovině šestnáctého století pak přešel na Ditrichštejny. V tu dobu už byl ovšem pravděpodobně pustý. Konkrétní příčina ani rok zkázy hradu nejsou známé. Jisté ovšem je, že zpustl právě v průběhu šestnáctého století.

Zajímavěji než skutečnost působí místní pověst o rytíři Čičosovi. Ten patřil k řádu templářů a na hradě působil jako kastelán. Kvůli narození syna odmítl povolávací rozkaz, čímž se dle zvyků templářského řádu dopustil zrady. V tu dobu na hrad přijel komtur (taktéž člen řádu) a byl požádán, aby šel narozenému dítěti za kmotra a vybral mu dle tradice jméno. Komtur přijal, Čičosova syna nazval Orphanusem (tedy Sirotkem) a následně nechal všechny obyvatele hradu popravit, čímž z Orphanuse učinil skutečného sirotka. Ten se pravdu o osudu svých rodičů dozvěděl až po letech, kdy se na hrad vrátil. Následně zešílel – a od té doby se prý na koni prohání mezi hrádkem a nedalekým Turoldem.

Sirotčí hrádek byl vybudován na dvou oddělených rozeklaných skaliscích, přičemž tyto dvě části hradu patrně bývaly propojeny dřevěnými můstky. Do dnešních dnů se dochovaly zejména části hradu na jižním skalisku. K vidění je tak mohutná zeď obytného paláce na východním, nejširším místě vrcholové skalní plošiny. Směrem na západ se pak obvodové zdivo hradu postupně zužuje, přičemž je zakončeno zaoblenou úzkou věží se dvěma okenními průzory. Právě tato část hradu je dobře viditelná při pohledu z louky dole pod hradem.

Na severním skalisku se z hradních budov kromě nepatrných základů staveb nedochovalo prakticky nic. Na skálu se navíc ani nedá běžnými způsoby vystoupat.

Na hrad se relativně snadno dostanete z jakéhokoli místa na Pálavě – celou nejatraktivnější část této chráněné krajinné oblasti mezi Dolními Věstonicemi a Mikulovem lze ostatně zvládnout během jednoho delšího celodenního výletu. Nejjednodušší přístup je nicméně z Klentnice, obce, která leží přímo pod hradem. V její severní části se nachází parkoviště, z něhož je to až k hradu zhruba jeden kilometr po červené turistické značce. Přímo v Klentnici mimochodem stojí za návštěvu oblíbená a stylová kavárna Café Fara.

Kdo se nelekne dalšího (ovšem poměrně krátkého) stoupání, měl by pak od Sirotčího hrádku pokračovat dále jižním směrem. Červená a žlutá turistická značka vedou skrze Národní přírodní rezervaci Tabulová až na 459 metrů vysokou Stolovou horu. Její vrcholová plošina nabízí nádherné výhledy do okolí, přičemž atraktivní je zejména vyhlídka z její severovýchodní části. Odtud je patrná jak majestátní Klentnická skála, tak Sirotčí hrádek, vrch Děvín, zřícenina Děvičky a v pozadí i vodní nádrž Nové Mlýny.

Spoustu dalších tipů na neotřelé výlety nabízí náš speciál ČESKO KŘÍŽEM KRÁŽEM.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Jakub Smutný




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země