Nový Zéland, malý ráj na konci světa: Obydlenější, rušnější, ale přesto malebný Severní ostrov | Reflex.cz
nahoru

Nový Zéland, malý ráj na konci světa: Obydlenější, rušnější, ale přesto malebný Severní ostrov

Vlaďka Kennett20. ledna 2020 • 07:20
Nový Zéland, malý ráj na konci světa: Obydlenější, rušnější, ale přesto malebný Severní ostrov
foto: archiv L. Dobrovodské a Paka

Konečně pevnina... Po dvanácti hodinách letu nad nekonečnou hladinou oceánu vidím obrysy Severního ostrova. Důvěrně známou šíji pod nejsevernějším výběžkem mysu Reinga, šťavnaté pastviny východně od Dargavillu, zářezy zálivu Kaipara Harbour a nakonec legendární Nebeskou věž (Sky Tower) v Aucklandu.

Jako pokaždé za posledních 15 let, kdy se vracím do svého druhého domova, mě zaplavuje vzrušující pocit sounáležitosti. Mapu Nového Zélandu mám načtenou do nejmenšího detailu, místa, jež vidím z výšky, znám osobně za léta průvodcování křížem krážem celou zemí, každý kousek mi vybaví tu a onu příhodu, pocity, vzpomínky... Lidi, kteří mi za tu dobu prošli životem a odnesli si z Nového Zélandu něco napořád, a naopak tady nechali kousek svého srdce.

Nový Zéland je zemí se silnou osobností. Má moc uhranout. Původní obyvatelé, Maoři, této síle říkají mana. Koncentrací zajímavých a silných míst na relativně malé ploše si ročně podmaňuje zvyšující se počet cestovatelů – zejména těch, kteří touží zažít pocity bytí v nedotčené přírodě, bez davů, pocit opravdovosti.

A právě proto je důležité si pro návštěvu země umět vybrat, KAM vlastně jet. Nepodlehnout marketingové masáži vládní turistické organizace až nestoudně financované ze státního rozpočtu (turistický ruch je v posledních letech hlavním příjmem do státní pokladny) a před samotnou cestou si buď dát mravenčí práci s přípravou skutečně hodnotného itineráře, nebo se nebát investice do profesionálně a na míru zpracované cesty prostřednictvím odborníků.

Cesta do země snů se totiž velmi snadno může proměnit v nepříjemné vystřízlivění – turistů je zejména na populárních místech čím dál více a uniknout davům se už zdaleka nedá jen tak lehce.

Písečné duny na severu

O Novém Zélandu bylo s jeho stoupající popularitou v ČR za posledních několik let popsáno mnoho stránek na podobná témata. Pojďte se přidat na trochu netradiční virtuální cestu po této impozantní zemi tak, abyste neměli pocit, že jste se stali křečkem v kolotoči masivní obludy jménem turistický průmysl.

Začněme na již zmiňovaném Dalekém severu Nového Zélandu – tedy v provincii Far North. Ne každý má na dalekou cestu na Nový Zéland tolik času, a tak je tato část severně od Aucklandu bohužel často vynechávaná.

Posvátný mys Reinga, odkud dle maorské mytologie odplouvají duše zemřelých na onen svět, je jistě zajímavé místo, ale zkuste odbočit k písečným dunám Te Paki na úzkém poloostrově (dříve ostrově) Aupouri. S pískem navátým sem až ze Sibiře (!) se jedná o jeden z nejméně narušených a nejrozmanitějších pobřežních ekosystémů Nového Zélandu. Te Paki má vedle sebe pobřežní duny a mokřady, rozsáhlé křoviny i vysoké původní lesní porosty, poskytující skvělé podmínky široké škále původního ptactva a rostlinstva, a vytváří tak unikátní, dynamickou přírodní lokaci. Nádherné scenérie se skvělými výhledy, idylická místa ke kempování, několik pohodových stezek různé délky k procházce či túře, fantastické koupání, rybaření nebo surfing... To vše si tady užijete. Zcela jistě zde spatříte ohrožené myrty Bartletovy, a když budete mít opravdu štěstí, možná narazíte na obří šneky bulimky (Placostylus bollonsi).

Pláže a boží muka

Za návštěvu rozhodně stojí východní pobřeží Dalekého severu – a nemusíte nutně tyto pocity sdílet s dalšími několika tisíci návštěvníky… Místo do vyhlášené oblasti městeček Paihia či Russell (všechna čest jejich historickému významu v pionýrských dobách britské kolonizace země) zkuste zamířit do města Kerikeri, do některého z tamních zálivů.

Zcela jistě budete mít šanci najít privátní ubytování v B&B poblíž malé soukromé pláže, půjčit si kajak a chytit z něj nějakého toho snappera (kajmanka dravá). Nemluvě o skvělých teplotách — dubnové koupání v Pacifiku na zlatavých plážích, kde není živáčka, je opravdovou lahůdkou.

Pokračovat na jih lze buď po vcelku plné dálnici po východním pobřeží, nebo (doporučuji) po pomalejším, ale o dost zajímavějším West Coast – kromě obřích stromů kauri (Agatis australis, damaroň jižní) se vám zde naskytnou nádherné vyhlídky na ústí zálivu Hokianga Harbour, přes nějž se dostanete malým přívozem. Cestou do Aucklandu, nedaleko Orewy, na vás čeká malé krajanské překvapení – vesnička Puhoi, založená roku 1863 přistěhovalci z tehdejšího česko-německého pohraničí, kteří si jednotně říkali Bohemians. Kromě velmi zajímavého muzea, kostelíka a hřbitova s českými a německými jmény zde najdete jediná boží muka na Novém Zélandu...

Hippie atmosféra a víno

Samotný Auckland je pulzujícím velkoměstem, jež má však díky přítomnosti moře a zeleně velmi příjemnou atmosféru. Pokud se vám nechce trávit čas nudným shoppingem na vyhlášené Queen Street nebo obdivováním luxusních jachet v místním přístavu, vydejte se za uvolněnou atmosférou Waiheke Islandu. Stačí necelá hodinka plavby z místního terminálu malých trajektů spojujících výběžky pevniny s centrem velkoměsta – a jste v jiném světě. Trochu hippies, trochu umění, několik opravdu okázalých staveb místní smetánky, ale v první řadě pohoda u moře, krásné výhledy se skvělým koupáním, výborné, poctivé fish&chips! A co teprve vinice… Třeba Cable Way s ochutnávkami vynikajících ročníků Sauvignon Blanc je nezapomenutelný zážitek.

A kam dál z Aucklandu? To je opravdu dilema! Koromandelský poloostrov? Nebo se držet západního břehu? Dnes je správně druhá možnost: černé pláže Raglanu jsou rájem surfařů a nedaleká rybářská vesnička Kawhia cestou do neznáma a na konec světa. Silnice se vine nefalšovaným severoostrovním deštným pralesem s vodopády, bujnou vegetací se stromovými kapradinami a v podvečer zde na svazích kolem silnice spatříte „světlušky“ hmyzu Arachnocampa luminosa.

Maoři a trojice sopek

Přejeďte napříč centrální částí Severního ostrova, kde si rozhodně nenechte ujít Rotoruu. Je to sice jedno z davově navštěvovaných míst, ale i zde se dají vybrat lokality stojící za to. Třeba velkolepý 17 km dlouhý kráter sopky Tarawera, jejíž výbuch roku 1886 k nepoznání přeměnil místní krajinu. Tam se sice zdarma nedostanete, ale průzkum kráteru je naprosto unikátní.

Dopřejte si také skutečně ojedinělý večer v maorském stylu. Přestože to je echtovní akce pro turisty, je to také patrně jediná a poslední šance, jak původní obyvatele vidět v jejich historicky takřka přirozeném prostředí. Ale pozor: vyhněte se akcím ve skanzenech během dne – nejlepší a skutečně hodnotné jsou večerní několikahodinové akce s tradiční večeří hangi často v místech, kde dříve opravdu stávala vesnice některého z místních kmenů. Jen tak je zážitek nejautentičtější.

Přes centrální výše položenou plošinu národního parku Tongariro, nejstaršího na Novém Zélandu, s několika opravdu krásnými treky po lávových polích kolem trojice místních majestátních vulkánů Tongariro, Ngaruhoe a Ruapehu se můžete vydat po World Forgotten Highway do města Stratford. Cestou si nezapomeňte nechat zkontrolovat pas v unikátní Republice Whangamomona! Odměnou vám za dobrého počasí budou výhledy na symetrický kužel další ze sopek – Mt. Taranaki/Egmont, jehož stále zasněžený vrcholek leží celých 2518 m nad mořem.

Nebo pokračujte z Taumarunui fantastickým, až tajemným údolím legendární Whanganui River (viděli jste filmy Piano nebo River Queen?).

Ptačí rezervace

Před hlavním městem Nového Zélandu – Wellingtonem – stojí ještě za návštěvu ptačí rezervace Kapiti Island. Leží výrazně mimo hlavní turistické trasy a dostanete se sem jen na základě rezervace, ale odměnou vám bude pobyt v nádherném místě mimo civilizaci a šance, že na vlastní oči spatříte ikonu Nového Zélandu – nelétavého ptáka kivi. Protože byl Nový Zéland až do příchodů lidí výhradně ptačí říší (tedy bez přítomnosti savců), jsou zdejší endemické druhy v novozélandské společnosti velmi ceněné a každý druhý Novozélanďan má bez nadsázky znalosti amatérského ornitologa. Ochraně a záchraně místních ptačích druhů se zde věnuje velmi vysoká pozornost a na ochranářské projekty (jako je právě rezervace ostrova Kapiti) se vynakládají nemalé prostředky.

Pokud si na centrum Wellingtonu vyhradíte trochu času, zcela jistě navštivte Národní muzeum Nového Zélandu Te Papa (což ne náhodou v maorštině znamená pokladnice, střežená archa). Skvěle zpracované expozice stálé či hostující vás uvedou do více než základních znalostí a faktů o jakémkoliv odvětví Nového Zélandu – fascinující geomorfologie, místní izolovaná evoluce živočišných i rostlinných druhů, pohnutá historie původních obyvatel a osidlování Evropany, sociokulturní vývoj až do současnosti. Rozhodně dobře investovaný čas!

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Vlaďka Kennett




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země