Svátek Ysyach

Svátek Ysyach Zdroj: Tomáš Kubeš

Zbavit prostor zlých sil i duchů tajgy mají také očistné byliny
Tisíce rukou chytají slunce, aby zůstalo v duši i během kruté zimy
Jakutské kroje i džbán kumysu patří k oslavě slunovratu
Kůň je pro Jakuty typické zvíře. V pozadí letnik, který chrání před horkem i komáry.
Mnozí Evenkové dosud nepoznali velká města a radosti civilizace
8
Fotogalerie

Svátek Ysyach: Vítání letního slunovratu plné šamanských rituálů, při kterém Jakuti oslavují Nový rok

Konec června je v Jakutsku ve znamení mimořádných oslav: slaví se Nový rok, a to právě o letním slunovratu, nejdelším dni v roce. Zažít tento netradiční svátek zvaný také Ysyach v samotném srdci Jakutska je něco, co se vám navždy vryje do vzpomínek.

Těžké mraky se válejí nad tajgou, ale davy lidí věří, že během svátku Ysyach se nebe otevře a bude možné vítat slunce. Svátek se koná tradičně asi 20 kilometrů od města Jakutsk na místě zvaném Us Chatyn. Ale slaví se i jinde po celé Republice Sacha, a to vždy okolo 22. června, kdy je nejdelší den v roce. Tradice vznikla v roce 1990 a do dnešních dnů narostla do obřích rozměrů. V minulosti se takový svátek slavil v poněkud komornějším pojetí a převážně na venkově. Dnes je naopak Ysyach, oslava rovnodennosti, největším svátkem za přítomnosti celé vlády, včetně samotného prezidenta Jakutska, a často probíhá i několik dnů.

Očista těla i duše

Každý příchozí se musí podrobit očištění před vstupem na svaté místo. Prochází se zvonečkovou branou za přítomnosti skupiny víl – žen nádherně oblečených do tradičních krojů, které metlou z koňských žíní odhánějí všechny duchy a negativní síly. Poté příchozí čeká oheň života obklopený vyřezávanými totemy, kde by si každý návštěvník měl vytrhnout chlup nebo vlas a několikrát rituálně oheň obejít. Nedaleký ohromný bílý stan, letnik neboli tradiční letní útočiště před komáry, bývá každoročně sídlem šamana, jenž pořádá očistný rituál, aby vyhnal všechno zlé a bylo možné ve vzájemné symbióze přivítat slunce. A to se opravdu nadře, protože během dvoudenních oslav na místo přichází až 200 000 návštěvníků.

Hned za sídlem šamana se kroutí rituální cesta lemovaná stuhami, kde mnozí upínají zrak ke slunci a vztyčenými dlaněmi vítají životodárné paprsky. Slunce není jen zdroj života, ale samotní Jakuti se považují za lidi „slunce“. Další zkouškou bývá zpravidla národní nápoj kumys, lehce alkoholický mléčný životabudič nakyslé chuti, který se vyrábí z kobylího mléka kvašením. Kdo ho ještě nepil, toho čeká doslova vnitřní očištění. Obyčejně totiž nápoj nezkušeným protáhne žaludek a střeva. Většinou nestihnete ani najít toaletu, já jsem běžel hned za rituální stan. Kompletní očista těla i duše se tu tedy odehrává na jednom místě.

Země bez lidí

Republika Sacha, tedy česky Jakutsko, je největší republikou Ruské federace. Na kilometr čtvereční tu připadá 0,3 člověka. Většina obyvatel navíc žije převážně ve velkých městech, a tak na velké rozloze lesů, bažin a hor opravdu není koho potkat. Silnic je poskrovnu a jedinou spojnicí je legendární „Cesta kostí“, silnice, již stavěli vězni gulagů z přístavu Magadan napříč Sibiří směrem do města Jakutsku. Jinak cestování je možné letecky nebo jen po řekách během krátkého léta, kdy jsou v provozu lodě a přívozy. Během zimy se naopak jezdí po zamrzlých řekách a zimniki, jak se říká těmto komunikacím, fungují až do první oblevy. Jakmile se proboří první kamion a utone první řidič, zimní doprava končí. A opět v říjnu, hned jak zamrznou řeky, nastává čilý dopravní ruch. Tak o tom vyprávějí místní dědečkové.

Kdy přišli Jakuti na území dnešního Jakutska, se přesně neví. Počátek jejich migrace od Bajkalu se klade v rozmezí od 11. do 14. století. Vyprávějí o tom mnohé příběhy a eposy, jak pod vedením legendárních náčelníků Elleje a Omogoje osídlili současné území. Úředním jazykem kromě ruštiny je v republice také jakutština, turkický jazyk, jenž býval na východní Sibiři nejrozšířenější a mluví jím i další kmeny, například Evenkové.

Prvními kolonizátory oblasti byli ruští kozáci, kteří tu hledali zlato a kožešiny. Vedl je Pjotr Ivanovič Beketov, jenž u řeky Leny založil v roce 1632 skromné sídlo. V následujících letech, kdy kozáci s  Jakuty bojovali, se pevnost přesunula na současnou polohu dnešního města Jakutsku, hlavního města bohaté Republiky Sacha.

Bohatství Jakutů

Celá čtvrtina populace republiky, přibližně 260 000 obyvatel, dnes žije jen v největším městě a zbytek na neuvěřitelné rozloze Sibiře. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale bohatství země Jakutů se ukrývá právě pod zemí: zlato, diamanty, zemní plyn, ropa a drahé kovy. Tající permafrost odkrývá kostry a kly mamutů, původních vládců Sibiře. I to je poměrně výnosný obchod, a tak je na trhu k dostání mnoho suvenýrů z mamutoviny. Dá se říci, že Jakutsko je nejbohatší částí Ruska, a to s pouhým milionem obyvatel. Necelá polovina populace jsou hrdí Jakuti, kteří dosud vyznávají své bohaté tradice, včetně šamanismu. Jako kdyby vše zakázané v dobách Sovětského svazu se vrátilo ještě s větší intenzitou.

A co vlastně znamená slovo Sacha? Je to vlastní výraz Jakutů pro označení jejich národa a v překladu znamená „Sluneční“ nebo také „Jasní“ lidé. Je vidět, že slunce a rovnodennost mají u obyvatel velkou váhu. Sousední národy Jakuty nazývaly „Koňští“ pro jejich zálibu v chovu koní na rozdíl od sousedních kmenů, preferujících soby. Hrdý národ Jakutů dosud zobrazuje koně, ale i soby nejen jako zdroj své tradiční obživy, ale také jako symbol volnosti. Jakuti, kteří zůstali věrni kočovnému životu uprostřed tajgy, si dosud neumějí představit život mezi čtyřmi betonovými stěnami a žijí raději ve světě tradic a svobody, stejně jako jejich oblíbená zvířata. Dalšími oblíbenými symboly jsou tvorové, kteří mají své místo ve víře a šamanismu: například orel, jeřáb, krkavec, los, vlk i medvěd. A medvěd tu byl vždy považován za spravedlivého tvora.

Přichází šaman

Samotné setkání Jakutů při oslavě Ysyachu je i módní přehlídkou. Mnozí hrdě kráčejí v národních krojích, které stojí nemalé prostředky. V dobách Sovětského svazu nebylo nic takového myslitelné, a tak mnozí dnes navštěvují muzea a sbírají informace, jak se oblékali jejich předci. Díky tomu pestré barvy i rozevláté sukně, stejně jako značkové tepláky Adidas, zdobí většinu slavnostně nastrojených diváků.

Když to všechno začne, počet tanečníků a zaplněné tribuny připomínají masovou akci, jako bývala u nás například spartakiáda. Obřad zahajuje šaman, oblečený celý v bílém: zapálí obřadní oheň a poté kropí zemi kolem sebe kumysem. Častým dárkem pro sváteční oheň může být i jídlo, alkohol nebo různé amulety. Šaman vzývá sílu slunce a nebes k požehnání pro další plodný rok. Přece jen tuto noc se přelomí rok a noc se začne pomalu prodlužovat opět na úkor dne. Léto zvolna odchází, stejně jako slunce, a nad smrtelníky zvítězí opět dlouhá noc, jež vystřídá bílé noci, kdy se vlastně ani nestmívá. Jakmile tanečníci v bílém oblečení, za bouřlivého volání davů na tribuně, dokončí slavnostní obřad, nastává okamžik, kdy se všichni návštěvníci, včetně prezidenta, chytí za ruce a tančí spolu v kruhu tanec „Ohuachoi“, plný energie. Tady se ukazuje sepětí s přírodou a magií. Všichni bez rozdílu v jednom velkém kole.

Alkoholismus a hon na muže

Kdo byl v Jakutsku, určitě si všiml i dvakrát většího množství žen. Jedním z důvodů je i alkohol, protože danajský dar od Rusů zvaný vodka dokonale narušil tradiční společnost. Alkoholismus přináší mnoho problémů a mnozí muži po pár skleničkách nezvládají svůj stav a tasí nože. Proto i prodej ostřejších nápojů je tvrdě limitován časem nákupu a vůbec je na veřejnosti zakázáno popíjet. Na slavnosti to policie řešila většinou radikálně: provinilec putoval do studené říčky. Nedostatek mužů, kteří nepijí, bývá i důvod, proč místní ženy doslova pořádají hon na svobodného cizince. Za dva dny jsem potkal doslova stovku žen různého věku toužících po svatbě. Dodnes mi některé píší a doufají, že jim najdu ženicha v Evropě.

Během oslav se pořádají i tradiční zápasy, dostihy a soutěž v lukostřelbě. Jinde naopak předvádějí své tradice i lidé, kteří přicestovali z opravdových dálek. Potkal jsem i skupinu z národa Evenků, kteří nikdy ještě nebyli v tak velkém městě. Vyprávěli mi příběhy z odlehlých vesnic o tvrdém životě stejně jako o lovu v tajze. Nejzajímavější byly příběhy z období stalinismu, kdy se sovětská moc snažila zpřetrhat pouto mezi kočovníky. Nešlo jen o zakládání kolchozů a zabavování stád zvířat, ale především o násilný způsob, jakým ukončili staletími ověřené způsoby pro přežití v odlehlé přírodě. A životní příběhy dokresloval drastický způsob, jakým odváželi děti domorodců na převýchovu, aby se z nich stali praví sovětští lidé. Ideologie neměla nikdy zábrany. Obyčejný život staletých babiček dokumentoval trápení a smutek o změnách na Sibiři.

Uchopit štěstí

Republika Sacha je zajímavá také tím, že se rozkládá na území tří časových pásem, a tak někdy je obtížné sladit čas. Šaman vyhlásil dnešní magickou noc jako přímo stvořenou k obřadu přesně za svítání. Fotografoval jsem slunovrat ve Stonehenge, v Litvě, Lotyšsku, na Faerských ostrovech nebo i v Africe, ale Sibiř překvapila vším, co jsem doposud zažil. Sotva se začaly na obloze objevovat první paprsky, neuvěřitelný pás rukou táhnoucí se planinou začal zvedat dlaně a lapat do nich magickou energii slunce. Šaman velebil rozbřesk a za zpěvu a stálého bubnování rozháněl mraky, aby desetitisíce dychtivých návštěvníků měly šanci do svých dlaní uchopit kus štěstí pro celý následující rok. Tohle je zážitek, jenž se musí zažít nikde jinde než mezi Jakuty, kteří opět našli cestu zpět ke svým kořenům.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: