Místní obyvatelé ji znají jednoduše jako Wu-žen-čchun, tedy vesnici bez lidí. Opuštěné sídlo rybářů Houtouwan láká k návštěvě stále více turistů, kteří obdivují zdejší domy porostlé popínavou zelení a vzdálené šumění prázdné mořské zátoky.
Čínská vesnice Houtouwan se nachází na ostrově Šeng-Šan asi 80 kilometrů západně od pobřeží země. Vesnice byla oficiálně založena během 50. let 20. století, ale největšího rozmachu se dočkala až o další tři desítky let později. V tu dobu totiž rybářský průmysl nabral v Číně na obrátkách a do Houtouwanu se tak stěhovalo stále více úlovkuchtivých rybářů, kteří ve zdejších vodách viděli velký potenciál. Do konce 80. let se území vesnice podařilo rozšířit i na strmé svahy přilehlé zátoky a v době největšího rozkvětu zde žilo až 3000 lidí.
Stále divočejší vody však postupně znemožňovaly pohodlné kotvení lodí, které se tak ničily, a chudí rybáři neměli na jejich opravu prostředky. Navíc přestože se Houtouwan nachází vzdušnou čarou od čínské metropole Šanghaj asi jen 140 kilometrů, komplikovaná doprava ho prakticky odřízla od světa. Nespolehlivá lodní doprava, výpadky v zásobování spotřebním zbožím a také absence škol pro děti rybářů přiměly obyvatele vesnice přesunout se do dostupnějších míst, kde byl život zkrátka jednodušší. I dnes je cesta na ostrov značně vyčerpávající, cestuje se lodí, autobusem i taxíkem a dostat se sem zabere téměř celý den. Rybáři se tedy na počátku 90. let se svými rodinami postupně stěhovali do západních vesnic ostrova, na nedaleký hlavní ostrov celé oblasti Šen-si nebo do přístavních měst na pevnině Ning-po a Šanghaj, pokud si to mohli dovolit.
Na počátku nového tisíciletí tak byla vesnice prakticky opuštěná a následně ji začala pohlcovat příroda, která z ní v průběhu let učinila téměř postapokalyptické umělecké dílo. Zpočátku se vám totiž zdá, že tu stojí jen několik domů, jejichž bělostné špičky vyčnívají ze zeleně, ale jak se blížíte, z divoké vinné révy začínají vystupovat pravoúhlé stíny místních zchátralých staveb. Celá rokle vedoucí směrem k oceánu je tak z dálky poseta domky se zelenými bochánky lián, které vypadají jako z pohádky. Město duchů je nyní naplněno strašidelným tichem, které občas přeruší cvrlikání ptáků či bzučení komárů.
Turistický poklad
V posledních letech se však vesnice stala oblíbeným turistickým cílem. V jejím okolí se objevily penziony, které jen za první rok provozu přinesly zisk přes 100 000 dolarů. Najdete tu vyvýšené chodníky, z kterých nahlédnete přímo do druhého nebo třetího patra prázdných, rozpadajících se budov. Ty se pak klikatí dolů k dokům a zase zpátky nahoru na malé náměstíčko se zastřešeným posezením a fantastickým výhledem. Tu a tam se mezi budovami rozvětvují cestičky, silně zarostlé a neprůchodné pro kohokoli kromě toulavých psů. Zbytek vesnice, který se táhne za dalšími dvěma stoupáními, je však nepřístupný. Hrstka obyvatel, která se kvůli turismu přistěhovala zpět, často pracuje jako průvodci. Pěší turistika a prohlídka vesnice trvají totiž obvykle několik hodin. Nedaleko vesnice byla také zpřístupněna plošina, která zajišťuje dech beroucí výhled a úžasné příležitosti pro zachycení magie vesnice na fotografii.
