Mongolsko si často představujeme jako snovou krajinu nekonečných stepí a bílých jurt. Zemi posledních opravdových nomádů a potomků slavného Čingischána. Travnatými horizonty se tu projíždějí kovbojové východu na rozevlátých koních... Je takové Mongolsko doopravdy?
Ano, samozřejmě je, ale také umí být velmi drsné. Vítejte v království nekonečných cest, které na obzoru nikde nekončí. Romantika fotografií je vykoupena realitou náročného cestování a ještě nesrovnatelně obtížnějšího života ve zdejších nedozírných stepích, ve vysokých horách Altaje na západě, v poušti Gobi na jihu či v sibiřské tajze na severu.
V celé zemi, která je dvacetkrát větší než Česko, žijí jen tři miliony obyvatel. Z toho téměř polovina v hlavním městě Ulánbátaru, což je takový mongolský New York. S hodnotou jednoho a půl obyvatele na kilometr čtvereční představuje Mongolsko zemi s bezkonkurenčně nejnižší hustotou zalidnění na světě. Velká část Mongolska leží na náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou přesahující 1500 metrů. Vítejte ve fascinujících pustinách, kde vládne neurvalý vítr, mocná příroda a vodka.
Nicméně právě setkání s místními lidmi, u kterých zdárně přežívá kočovnická kultura, vytváří silný zážitek koktejlu daleké cesty. Nalaďte se na exotickou chuť slaného mléčného čaje s máslem či sušeného sýra árul, který bývá tvrdý jako kámen. Kapitolu samu o sobě představuje národní nápoj pastevců – kumys, v Mongolsku nazývaný ajrag. Jedná se o jakýsi vykvašený burčák z kobylího mléka, který jen málokterému cizinci sedne.
Mongolsko je nespoutaným krajem bájného olgoje chorchoje, země nomádů, buddhismu i šamanismu. Nekonečný surový prostor obývaný svéráznými, ale pohostinnými lidmi, kteří si dlouhodobě přivykli na odlehlost, izolovanost, kruté zimy i nelehký život v úzkém propojení s divokou přírodou.