Vrchol vulkánu Avačský (2741 m) – dechberoucí výhledy na okolní krajinu a sousední vulkán Korjacký (3456 m). Oba vrcholy jsou dominantou nedalekého Petropavlovsku Kamčatského.

Vrchol vulkánu Avačský (2741 m) – dechberoucí výhledy na okolní krajinu a sousední vulkán Korjacký (3456 m). Oba vrcholy jsou dominantou nedalekého Petropavlovsku Kamčatského. Zdroj: Miloslav Růžička

Nádherná plavba po Avačském zálivu až k Ruskému zálivu
Kolonie ploutvonožců  v Ruském zálivu
Mořský rybolov byl skvělý zážitek
Kamčatský obr je skutečným pánem u Kurilského jezera!
Vulkán Ilyinský u Kurilského jezera 1578 m
20
Fotogalerie

Podmanivá a pestrá Kamčatka je rájem rybářů i milovníků panenské přírody

Dobrodružství na Kamčatce bylo pro nás jedním z nejlepších cestovatelských zážitků. Příroda v té nejdivočejší formě, vulkány a termální prameny, medvědí rodinky, slušné služby a skvělý rybolov!

Po pár dnech u Bajkalu jsme přeletěli ze sibiřského Irkutsku přes Chabarovsk do Petropavlovska-Kamčatského. První týden jsme podnikali krátké výlety z Petropavlovska, kde jsme měli základnu v typickém ruském panelákovém bytě. Další dva týdny patřily vytipovaným zajímavým lokalitám Kamčatky s místním průvodcem.

Lodí po Avačském zálivu

Celodenní mořský výlet po Avačském zálivu byl náš vůbec první zážitek na Kamčatce. Záliv obklopují vysoké skalnaté břehy, ostrůvky a skalní útvary, domov mnoha druhů ptáků a mořských živočichů. Žije tu okolo třiceti druhů ryb včetně všech druhů lososa. Na skalnatých březích se vystavují lachtani a tuleni, při březích také mořské vydry. Dál na jih, blíže k výjezdu ze zálivu, řádí delfíni i kosatky. Na skalních útesech a ostrůvcích se nacházejí kolonie hnízdících mořských racků, rybáci, čajky, kormoráni, alky a kouzelní papuchalkové. Na skalních výstupcích nad mořem jsou mohutná hnízda orla mořského.

Posádka lodi nás vítá prostřeným stolem se zeleninou, salámem, sýrem, muffiny a čajem i kávou. Z přístavu obklopeného nevzhlednými paneláky vyplouváme před osmou ráno za pošmourného počasí. Brzy se vyjasňuje a vykoukne i sluníčko. Na moři je klid a ticho příjemně narušují jen rackové, kormoráni a kolonie papuchalků. Když se začnou z mlhy vynořovat i okolní sopky, je přírodní scenérie přímo dokonalá. Na horizontu se tyčí v celé své kráse vulkány Korjacký, Avačský a Kozelský. Člen posádky nám ukazuje skalní útvary Tři bratři, útesy s mořskou jeskyní u ostrova Staričkov, kde hnízdí více než čtrnáct druhů mořského ptactva, jako je kormorán červenolící, alkoun brýlatý a alkoun obecný. Vidíme zde i lachtana strakatého, nazývaného něrpa, a lachtana ostrovního, jemuž se tu říká antur.

Míjíme vojenskou základnu, rybářské lodi a proplouváme blízko velké ruské vojenské ponorky. Pak už je konečně čas na rybaření! Kotvíme a dostáváme každý udici a základní instrukce. Za návnadu slouží kousky chobotnice. Za chvilku už taháme naše úlovky. Nádherné barevné ryby (mořský okoun, kambala, navaga, treska…). Manželka majitele lodi je hned připravuje u kuchyňského pultu a po jídle nám ještě přináší plnou mísu uvařených kamčatských krabů. Z mořských lahůdek později během plavby ještě ochutnáváme mořské ježky, které nalovil potápěč z posádky.

Během oběda pokračujeme dále na jih směrem k buchtě Russkaja (Ruský záliv), což je hluboký a široký záliv, z obou stran ohraničený strmými svahy. Zatímco lachtani a tuleni se předvádějí na okolních skaliscích, kosatky nám připravují úžasnou podívanou přímo v moři. Postupně se vynořují kolem lodí, skáčou, hrají si a my od nich nemůžeme odtrhnout oči. Počasí je příjemné, ranní mlhy se rozptýlily a my si můžeme vychutnat mořské krásy Kamčatky. Při podvečerním návratu se kocháme nádherným pohledem na Petropavlovsk, schoulený v náručí impozantních vulkánů.

Skvělé výlety – a setkání s medvědy

Během prvního týdne na Kamčatce jsme kromě mořské plavby stihli ještě takzvaný splav (něco jako mírný rafting s udicí) s rybařením na řece Bystraja-Malkinskaja. Na řece jsme strávili dva dny splouváním a rybařením na raftu, který řídil průvodce Viktor z našeho kempu. Právě po cestě z Petropavlovska k této řece jsme se poprvé setkali s kamčatskými medvědy. Zčistajasna se před námi na obzoru silnice objevila medvědice se dvěma medvíďaty a vesele kráčela středem vozovky. Po chvilce zašla do lesa a medvíďata si nás zvědavě prohlížela. Byl to opravdu nádherný zážitek, vidět tyto nepsané pány Kamčatky na vzdálenost několika metrů! Jinak naše říční rybaření bylo poměrně chudé, na háčku nám přistáli jenom dva lososi. Hlavní tah lososů totiž začíná až později, na přelomu měsíců července a srpna. Nicméně dva dny v nádherné přírodě na krásné a čisté řece stály za to.

Ke Kurilskému jezeru, které od roku 1996 patří do chráněných oblastí UNESCO, jsme letěli vrtulníkem něco přes hodinu. Vyhlídky mne uchvátily: panenská, barevná krajina, vulkány, údolí, lesy, řeky, mokřady a sněhová pole. Přistáli jsme na základně u jezera s rozlohou 77 km² a maximální hloubkou 306 m při úpatí vulkánu Iljinský (1578 m). Základna je chráněna elektrickým plotem, protože v okolí Kurilského jezera žije přes tisíc medvědů a jejich návštěvy nejsou vůbec ojedinělé. Přestože ještě nezačal plný tah lososů, viděli jsme dva medvědy na mostě přes říčku, jak hravě překonali železná dvířka a snažili se lovit zdejší endemické lososy-něrky přímo z mostu. Pak jsme nasedli do motorového člunu a ten nás převezl k vzdálenějšímu břehu jezera, kde jsme zakotvili asi dvacet metrů od břehu. Za chvilku před námi nastala doslova promenáda medvědů, kteří se vynořovali z hustého pobřežního porostu. Byl to nezapomenutelný zážitek, vidět obrovského samce kráčet po břehu. Pak se další obrovský kus objevil na stromě a postupně se objevili i menší jedinci. Celkem jsem jich napočítal osm. Sledovali jsme to divadlo s otevřenými ústy. Vidět tyto zabijáky v jejich přirozeném prostředí je fantastické… Od Kurilského jezera nás náš vrtulník přenesl ke smaragdovým jezerům vyplňujícím kalderu Ksudač na krátkou fotografickou zastávku a odtud pak k termální řece Chodutka s horkými prameny, kde jsme se vykoupali a vyhřáli v teplé vodě.

Do doliny Gejzírů

Další den byl ve znamení letu do zhruba 200  km vzdálené doliny Gejzírů. Míjeli jsme vulkán Korjacký, oblétli aktivní vulkány Karymský i majestátní vulkán Malý Semjačik s nádherně zbarveným tyrkysovým jezerem. V dolině Gejzírů jsme podnikli bezmála dvouhodinovou procházku s průvodcem a obdivovali bublající bahenní jezírka, kouřící solfatary i gejzíry včetně nejvyššího, až do 30m výšky stříkajícího vysokého Velikana. Druhou zastávkou byla pestrobarevná kaldera Uzon, kam jsme se dostali po 40minutovém přeletu přes údolí Smrti. Údolí je známé silným únikem koncentrovaného sirovodíku a sirnými výpary, které jsou nejsilnější do výšky půl metru, a proto tu dochází k úhynu drobných, ale i větších druhů zvířat. Samotná kaldera Uzon má rozměry zhruba 12 krát 9  km a patří podobně jako dolina Gejzírů do Kronockého národního parku. Nacházejí se zde rozsáhlá termální pole s fumarolami, s pastelovými bahenními kotly, jezery i gejzíry. Již tak nádherné barvy doplňují různé druhy řas. Nakonec nás vrtulník odnesl k Nalyčevským termálním pramenům, které patří k nejrozsáhlejším na celé Kamčatce. Oběd a příjemné koupání byly skvělou tečkou za krásným dnem.

Zajímavý byl i jednodenní výlet k Tolmačevskému jezeru, které je známé také častým výskytem medvědů. Průvodce Stanislav nám na písečné pláži přichystal pravou kamčatskou hostinu: uzené lososy, různé druhy kaviáru, vejce, čerstvou zeleninu, vynikající rybí saláty. Krásné jezero nás odměnilo ledovou koupačkou a příjemným posezením.

Gurmánskou zastávkou při našich jednodenních výletech byla vesnička Sokoči zhruba hodinu a půl jízdy z Petropavlovsku. Několikrát jsme se zde zastavili na teplou snídani nebo svačinu v bufetu s krásným a výstižným názvem Svět pirožků. Na výběr tu vždy bylo nepřeberné množství teplých pirožků s různými náplněmi od slaných se sýrem, zelím, masem až po sladké s jahodami, borůvkami, malinami.

Dva týdny na cestě

Pro druhou část našeho pobytu na Kamčatce jsem pronajal vůz s jeho majitelem a řidičem Pavlem Kutovojem. Pavel turistům nabízí putování ve svém speciálně upraveném automobilu značky ZIL s japonským motorem a kabinou pro šest cestujících, jenž se hravě pohybuje i na sněhu a písčitých či lávových cestách. Půjčil nám i stany, kuchyňský stan, přenosné WC a sprchu. Stačilo nám tedy zabalit si jen oblečení, spacáky, vařiče a jídlo.

Vyjeli jsme v sobotu ráno za vytrvalého deště. Mířili jsme do oblasti jižní Kamčatky, kde jsme podnikli za krásného počasí dvě opravdu parádní túry. První, kolem hlubokého kaňonu řeky Vulkanaja s nádherně zbarvenými stěnami a 80 m vysokým vodopádem Opasnyj (Nebezpečný) až do kráteru vulkánu Mutnovský. Pro Mutnovský jsou charakteristická pestrobarevná fumarolová pole, bahenní a termální kotle s vřící vodou a extrémní zimní klimatické podmínky. Zima tu vládne devět až deset měsíců v roce a nasněží zde osm až čtrnáct metrů sněhu! Nadchl nás především pohled na rozpraskaný bílý ledovec s prostupujícími fumarolami. Procházeli jsme barevnými krátery, všude to kouřilo a bublalo, síra nás obklopovala jako v ďáblově kuchyni. Museli jsme si však zároveň dávat pozor na výrony jedovatých plynů, šátky a kapesníky chránit pusu i nos.

Druhá krásná túra vedla na vrchol sopky Gorelij (1828 m), odkud byly fantastické výhledy na okolní vulkány Mutnovský, Viljučinský, Opalu a Asaču i na nádherné smaragdové horké jezero. Noci tu byly poměrně chladné a ráno se kolem nás rozprostíraly zamrzlé kaluže. Na závěr jsme si proto udělali příjemnou zastávku v termálních pramenech Paratunka.

Druhou naší několikadenní zastávkou byla vulkanická oblast Ploského (3085 m) a Velkého Tolbačiku (3682 m), známá především dlouhotrvající erupcí v letech 1975–1976. Již samotná cesta do tábora byla dobrodružná a poslední, tříhodinový úsek, kdy jsme kličkovali zarostlým lávovým polem a zmítali se v autě nahoru a dolů, nás všechny pěkně vyčerpal. V této oblasti jsme si dali krásnou túru přes lávová a sněhová pole až na vrchol Malého Tolbačiku, vystoupili na jeden z Konusů s překrásnými výhledy na masiv obou Tolbačiků a prošli si Mrtvý les. A také si řádně zabojovali s nálety mračen nepříjemných komárů. Nezbytný výlet na toaletu byl pro nás poměrně hororovou záležitostí a táborové kadibudky byly pokryty skoro neproniknutelnými hejny bzučících much a komárů.

Konec na břehu Pacifiku

Trek při úpatí nejvyšší hory Kamčatky Ključevskaja (4750 m) nám zhatilo počasí, tak jsme se přesunuli do vesnice Eso, kde jsme si polenošili v termálech,. Po cestě zpět do Petropavlovska jsme věnovali jeden den treku v krásném pohoří Vačkažec. Po návratu do Petropavlovska a krátkém oddechu nás čekal ještě poměrně náročný výstup na úžasný vulkán Avačský (2741 m). Výstup na vrchol není zcela zadarmo, svah je poměrně prudký, stoupá se po lávě i sněhových polích. Stojí ale za to: kráter orámovaný červenou s černou lávou uvnitř, do toho žluté pásy síry a doutnající praskliny, orámované modrou oblohou, je úchvatný na pohled. Celkem jsme zůstali na vrcholu přes dvě hodiny a nemohli se odtrhnout od té nádhery.

Piknik na pláži Tichého oceánu a koupání v jedenáctistupňové vodě naši kamčatskou výpravu zakončily. Ještě krátká návštěva petropavlovské tržnice, kde kralovaly rozličné druhy lososů, tuňáků a dalších druhů ryb čerstvých, uzených i sušených za velice rozumné ceny. Lepší ryby než na Kamčatce jsem zkrátka nejedl!


Dobré vědět

Cestu jsme podnikli v červenci, jako optimální doba návštěvy Kamčatky se mi jeví měsíc srpen, kvůli pozdější sezoně lososů (a tím i možnosti vidět více medvědů), nižší sněhové pokrývce a stabilitě počasí (i když nám počasí v červenci přálo). Letěli jsme zhruba za 23 000 Kč na osobu s týdenní zastávkou v Irkutsku, odkud jsme se týden vydávali za poznáváním Bajkalu. Další tři týdny patřily Kamčatce. Předem jsem si zajistil aktivity první týden v Petropavlovsku, jako byly lety vrtulníkem, výlet lodí, splav řeky. V plné sezoně mohou být některé aktivity již obsazené. Čtrnáctidenní cestu speciálním vozem Pavla Kutovoje jsem zajišťoval s půlročním předstihem. Cena je smluvní, závisí na počtu osob, délce trasy i vybavení.