nahoru

Hokkaidó: Ostrov horkých pramenů, skvělého lyžování a atraktivních festivalů ledu a sněhu

Martin Hájek 26. prosince 2021 • 07:40
Hokkaidó: Ostrov horkých pramenů, skvělého lyžování a atraktivních festivalů ledu a sněhu
foto: Martin Hájek

Zeměpisná poloha požehnala Hokkaidó každoročními nekonečnými přívaly sněhu. Suché, chladné sibiřské větry v kombinaci s vlhkostí vzniklou nad relativně teplým Japonským mořem mají za výsledek ten nejjemnější a nejnadýchanější prašan, jaký si jen lze představit. Hokkaidó si tak právem zaslouží přezdívku „Jukiguni“ neboli „Sněhová země“.

Ostrov Hokkaidó je nejsevernější japonská prefektura, jejíž převážnou část tvoří nedotčená divočina. Ačkoli tvoří téměř 20 procent rozlohy země, domov zde našlo pouhých pět procent japonské populace. V létě je Hokkaidó zemí divokých lesů, jezer a luk, avšak v zimě krajinu na mnoho měsíců pokryje hustý prachový sníh. Ostrov se jak mávnutím kouzelného proutku promění v zamrzlou Narnii, kde strmé štíty hor a obnažené kmeny stromů vykukují zpod bílé peřiny obklopené ledovým oceánem.

Na lyže do Japonska

Hlavním důvodem pro návštěvu severního Japonska v zimním období jsou v prvé řadě dvě věhlasná lyžařská střediska, Niseko a Furano. Mnoho lyžařských nadšenců tvrdí, že jsou místem s tím nejlepším sněhem na světě. Čerstvé srážky měkkého prašanu jsou zde na denním pořádku, což je skvělé nejen pro vyznavače jízdy v neupraveném terénu, ale i pro začátečníky, kterým ideální podmínky pomáhají dělat velké pokroky. Předností lyžování na Hokkaidó je rovněž dlouhá sezona, která trvá od listopadu až do začátku května, a relativně snadná dostupnost ze všech koutů Japonska i okolních zemí.

Musím zmínit i vyhlášenou japonskou preciznost a smysl pro detail. Uctiví vlekaři klanící se každému lyžaři při výstupu, obsluha ometající sněhové vločky ze sedaček, všude skvělá organizace, pořádek a ohleduplní lyžaři jsou samozřejmostí. Při naší poslední návštěvě jsme byli na lyžích v období zimních prázdnin. Zprvu jsme se obávali front školních výcvikových kurzů u vleků. Vždyť Japonsko je jediná asijská země, která má podobně jako my povinné kurzy lyžování. Jaké však bylo naše překvapení, když namísto dlouhého čekání ve frontě studentů jsme byli s několika úklony instruktorů a neskrývaným nadšením i úsměvy školáků vždy popostrčeni na začátek fronty.

Freeride a sněžnice na sopce

Pro ty nejúchvatnější zimní scenerie se však z bezstarostných sjezdovek musíme vydat do národního parku Daisecuzan v centru Hokkaidó. Příkré svahy nejvyšší hory ostrova, Asahidake, činné sopky poseté fumaroly, které pravidelně vypouštějí sirnou páru a plyn, jsou jedním z nejpopulárnějších terénů pro vyznavače freeride. Dovedete si představit něco náramnějšího než lyžařskou túru liduprázdnou krajinou s majestátní dýmající sopkou, která je každoročně pokryta průměrně patnáctimetrovou vrstvou sněhu?

Jelikož se však moje manželka narodila na subtropickém Tchaj-wanu a sníh poznala poprvé až v dospělosti, plány na nejpopulárnější skialpovou túru Japonska prozatím odkládáme do budoucna, až získá na lyžích větší jistotu. Namísto toho si v návštěvnickém centru na úpatí hory zapůjčujeme sněžnice a s pocitem polárníků se vydáváme zdolat nejvyšší vrchol Hokkaidó. Velkou výhodou tohoto pohoří je jeho snadná dostupnost lanovkou z lázeňského města Asahidake Onsen, a tak není nic jednoduššího než si takto usnadnit prvních 500 výškových metrů. Z horní stanice Sugatami je to za ideálních podmínek na 2291 metrů vysoký vrchol přibližně tři hodiny chůze. I přes to, že je nebe bez mráčku, v 1600 metrech vládne vichřice a rtuť teploměru ukazuje -15 °C. Chůze na sněžnicích v nadýchaném prašanu není příliš jednoduchá a častokrát se i přes jejich pomoc propadáme po pás do bílé peřiny. Po necelé hodině chůze se výhledy na sopku zakryjí hustým kouřem, který stoupá přímo ze sněhu. O kus dál rozeznáváme několik žlutě ohraničených děr, které by, nebýt štiplavého a páchnoucího kouře, mohly být vstupem do středu Země. Z mohutných otvorů jde zasloužený respekt a člověk si nemůže být nikdy jist, kam až sahá bezpečná vzdálenost bez toho, aby se nadobro nepropadl do hlubin vulkánu.

S temným hučením fumarol za zády pokračujeme ve výstupu, avšak ve 2000 metrech se hluboký prašan znenadání mění v ledové plotny. Křupání tvrdého sněhu pod sněžnicemi nám dává nenápadně najevo, že bez maček a cepínu to dnes dál nepůjde. Poté, co doslova zakopáváme o vršek zasněženého rozcestníku sloužícího turistům v letních měsících, rozhodujeme se výlet v nejlepším zakončit…

Nahota v horkých pramenech

Sopka Asahi je stále aktivní, a tak nejen na povrchu, ale i v jejích hlubinách to neustále vře a bublá. Díky tomu je v celém jejím okolí hojný výskyt termálních pramenů. Japonci je nazývají onsen a jsou místem, kde je společná koupel po dlouhá staletí považována nejen za příjemný způsob relaxace, ale celý náboženský rituál, který očistí nejen vaše tělo, ale i duši.

Tradiční onseny jsou často zasazeny do krásné přírody a mnohé z nich pamatují doby, kdy se po Japonsku potulovali samurajové. Nejlepší na tom však je, že se do jednoho onsenu můžete společně s Japonci ponořit i vy! Již od středověku se do bazénů vstupuje zásadně bez plavek. Společně s vaším oděvem tak před koupelí odkládáte i veškeré spojení s vaším společenským statusem. Nezáleží pak na tom, jste-li japonský císař, šógun, nebo jen obyčejný poddaný. V onsenech může odpočívat a konverzovat s ostatními návštěvníky každý jako rovný s rovným.

Mystické Aoi-ike

Jeden z nejoblíbenějších horkých pramenů Hokkaidó najdete v malém městečku Širogane Onsen. Mimo koupele sem však návštěvníci přicházejí především proto, aby mohli na vlastní oči spatřit mystické jezírko Aoi-ike. V roce 2012 společnost Apple použila fotografii modrého jezírka se zpola zatopenými břízami jako tapetu na plochu svého operačního systému a nenápadné pleso kdesi na druhém konci Japonska se tak ze dne na den stalo známým po celém světě. Aoi-ike však vzniklo teprve nedávno, v roce 1988, při erupci kráteru Tokači. Jeho unikátní kobaltově modré vody jsou tak výsledkem spojení termálních vod vyvěrajících z hlubin vulkánu a na hliník bohaté řeky Biei, jejíž tok byl při výbuchu přehrazen. Vydáte-li se navíc k Aoi-ike po Novém roce, odměnou vám bude pohádková podívaná pestrobarevně nasvíceného jezírka i blízkého vodopádu Širahige.

Festival v mrazivé soutěsce

Pravděpodobně dlouhé noci a monotónní černobílá barva krajiny Hokkaidó mají za následek, že zde v zimním období můžete navštívit více než desítku festivalů ledu a sněhu. Vynechme pro tentokrát nejznámější z nich, slavný Festival ledu v Sapporu, na který každoročně zavítá více než dva miliony turistů z celého světa, a vydejme se po stopách těch méně známých, avšak o to atraktivnějších lokálních přehlídek.

Pro začátek bude třeba se vypravit ještě hlouběji do srdce ostrova, a to až do nejchladnějšího místa Japonska, soutěsky Šinkjó. Zde se od roku 1976 po tři nejchladnější měsíce v roce konají zimní slavnosti Hyobaku Matsuri. Na ploše 10 000 čtverečních metrů u zamrzlé řeky Išikari se můžete procházet bludištěm pitoreskních ledových staveb, připomínajících království Bílé čarodějnice z příběhů spisovatele C. S. Lewise. Hlavní atrakcí je zde několikapatrový hrad s vnitřním bludištěm nasvícených koridorů a monumentálních hal. Stropy nad hlavami návštěvníků tvoří tisíce rampouchů a klikaté chodby vás zavedou k různým překvapením, pestrobarevným sochám vytesaným z ledu, a dokonce i k šintoistickému chrámu.

Pověsti o mrazivých podmínkách 24 kilometrů dlouhé soutěsky skutečně nelhaly. Večerní prohlídku atraktivně nasvícených staveb tak vnímáme se smíšenými pocity. Na jednu stranu vstřebáváme všechnu tu krásu okolo nás s otevřenými ústy a nemůžeme se dosyta nabažit toho, co dokáže vytvořit trocha vody a mrazu. Na druhou stranu ledový vítr zařezávající se i přes několik vrstev oblečení hluboko do těla dává najevo, že v nejlepším se má přestat a odebrat se do blízkého ledového baru na poctivou porci tradičních nudlí ramen a den ideálně zakončit odpočinkem v horkých pramenech.

Ledová vesnice na jezeře

Neméně silný zážitek na vás čeká na jižní hranici národního parku Daisecuzan. Jezero Šikaribecu je nejdéle zamrzající jezero v Japonsku a díky extrémně chladnému podnebí, kdy zde teploty dosahují až -30 °C, může na zamrzlých vodách jezera každoročně vyrůst umělá ledová vesnice. Součástí místního festivalu Shikaribetsu Kotan je nejen ubytování v iglú, ale i nefalšovaný ledový bar nebo největší divadlo postavené z ledu na světě, které pojme 300 návštěvníků. Tím největším lákadlem je však pro nás onsen vystavěný kompletně z ledu! Do mohutného ledového podstavce na jezeře je zapuštěna plastová vana plná 40stupňové vody pumpované přímo ze dna jezera. Návštěvníci tak i v nočních mrazivých teplotách mohou odpočívat pod hvězdnou oblohou a dosyta si užít magické okamžiky, které nabízí zimní Hokkaidó!

Za posledním festivalem je třeba se vydat na jih od Sappora, do národního parku Šikocu-Tója. Na březích jezera sevřeného mezi strmé kužely vulkánů Eniwa a Tarumae zde každý rok vyrůstají desítky ledových dómů a pilířů, které festivalu propůjčily i své jméno – Shikotsu Hyoto Matsuri neboli Slavnost ledových sloupů. Jezero Šikocu-kó je údajně obdařeno nejprůzračnější vodou v celém Japonsku a díky své úctyhodné hloubce 363 metrů nezamrzá ani za nejkrutějších zim. Totéž se nedá říci o nešťastných lososech, které pořadatelé nechali uvěznit do průzračných stěn ledové stavby na břehu jezera. O kousek dál se proplétáme dech beroucím zeleným bludištěm, které vzniklo zamrznutím smrkových větví do čirého ledu. I další stavby v areálu nám dávají jasně najevo, že zimní Hokkaidó je plné fantazie a skutečně stojí za návštěvu.


Festivaly sněhu a ledu na Hokkaidó

V období od konce ledna do poloviny března můžete na Hokkaidó navštívit nejméně deset atraktivních festivalů (japonsky matsuri), jejichž společným tématem je zima, led a sníh:

  • Sapporo Yuki Matsuri: Největší a nejznámější zimní festival v Japonsku se koná v hlavním městě ostrova Hokkaidó v polovině února. Trvá pouhých sedm dnů, během kterých vám dá opravdu zabrat prohlédnout si několik stovek ledových staveb a skulptur, které jsou roztroušeny v parku Odori a jeho okolí.
  • Otaru Yuki Akari no Michi: Přístavní město Otaru je známé nejen díky vyhlášenému sushi a pochoutkám z mořských plodů, ale i atraktivní přístavní čtvrti plné historických kamenných skladišť a vodních kanálů. Ty jsou během února osvětleny stovkami luceren a lampionů, které centrum města promění v pohádkovou podívanou.
  • Shiretoko Drift Ice Festival: Okolí města Abaširi je nejjižnějším místem na severní polokouli, kde můžete spatřit plující mořský led. S příchodem prvních ledových ker k poloostrovu Širetoko začíná i atraktivní festival plný světelných show na zamrzlém pobřeží Ochotského moře, mohutných ledových dómů nebo nočního grilování v teplotách klesajících hluboko pod bod mrazu.
  • Další festivaly, které stojí za návštěvu: Asahikawa Fuyu Matsuri (Asahikawa), Chitose Shikotsu Hyoto Matsuri (národní park Šikocu-Tója), Shikaribetsu Kotan (národní park Daisecuzan), Sounkyo Ice Waterfall Festival (soutěska Šinkjó, Kamikawa), Noboribetsu Hot Spring Festival (Noboribecu Onsen), Obihiro Ice Festival (Obihiro), Tokachi River Swan Festival Sarinka (Obihoro), Tomamu Ice Village (lyžařské středisko Tomamu)

Martin Hájek




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země