nahoru

Libanon: Země cedrů mezi blankytným mořem a bílými horami, do které je snadné se zamilovat

Peter Hupka13. ledna 2021 • 09:00
Libanon: Země cedrů mezi blankytným mořem a bílými horami, do které je snadné se zamilovat
foto: Peter Hupka

Nevelká země s cedrem na vlajce, ležící na východním okraji Středozemního moře, je pro mnohé jen místem spojeným se starými Féničany nebo ještě častěji s občanskou válkou ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Pro nás, co ji známe, je srdeční záležitostí.

Občas se v mysli vynoří i slovní spojení „Paříž Blízkého východu“, jak se kdysi Bejrútu přezdívalo, nebo „Švýcarsko Orientu“, evokující malebnost Libanonu v období před vnitřním ozbrojeným konfliktem. Země cedrů je naštěstí stejně krásná i dnes, kdy si ji obyvatelé znovu vystavěli, zvelebili a užívají si každý nový den mezi mořem a bílými štíty vápencových hor. Srpnový výbuch v bejrútském přístavu je pro Libanon obrovskou tragédií, ale i z ní se tenhle nezlomný národ, hledící kupředu, určitě vzpamatuje. Vždyť – jak tvrdí sami Libanonci – Bejrút je Fénixem, který vždy vstane z popela.

Bílý jako laban

Původ názvu země se dá najít ve starém fénickém slově s kombinací souhlásek „l“, „b“ a „n“ označujícím bílou barvu. I dnes existuje v arabštině slovo laban, které znamená jogurt. Stejně bílý jako sněhem pokryté libanonské hory. Ty mají bledé odstíny i v létě, zdejší pohoří totiž tvoří světlé karbonátové horniny, které v nejvyšších partiích postrádají jakoukoli vegetaci.

Libanon zaujímá plochu pouhých 10 452 km2 a v celosvětovém měřítku mu podle tohoto kritéria náleží až 166. místo. Navzdory tomu, pokud se autem vydáte ze severu na jih horskými silničkami, může vám to klidně zabrat i celý den a budete mít pocit, že je Libanon podstatně větší. Je to tak: každé údolí, které klikaté cesty protínají, je nové a krásné. A pokud bychom hovořili o skutečné ploše všech svahů, strání a roklin, vyjde z toho Libanon mnohem lépe než jeho prostý obrys v mapě – právě díky svým malebným a členitým zákoutím.

Hory a moře

Libanon se může pochlubit horami s dalekými výhledy provrtanými krasovými jeskyněmi stejně jako krásnými hustými smíšenými lesy či v regionálním měřítku dostatkem vodních toků. A k tomu všemu 225 kilometry pobřeží rozvlněného a modrého Středozemního moře.

Pro sběratele nejvyšších vrcholů bude povinná túra z osady al-Arz nad městečkem Bšarré na nejvyšší štít země Kurnat as-Saudá (3088 m n. m.), v překladu „Černý roh“. Odměnou za dlouhou, ale technicky nenáročnou túru vám bude pohled od vod oceánu přes údolí Bikáa až na syrské území. Hlavu si nemusíte dělat ani se spaním – stanování je tu běžné, jen nezapomeňte na dostatek pitné vody.

O tu naopak není nouze v nedalekém údolí Kadíša, nacházejícím se na západ od Bšarré a o půldruhého tisíce níže než Kurnat as-Saudá. Teplo vám však nebude: roklina lemovaná vysokými vápencovými bradly je často ponořená do stínu, její dno je zalesněné a výjimkou nejsou ani večerní mlhy. Právě v nich vypadají nejkrásněji maronitské kláštery, díky kterým je Kadíša zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Procházka a případně i nocleh v klášteře Kannúbín jsou jedním z nejkrásnějších cílů v údolí. Jeho název má původ v řeckých výrazech „koinós“ a „bios“ a znamená „společný život“. V současnosti v něm působí ženský řád a pokoje pro hosty jsou k dispozici po telefonické nebo osobní domluvě.

Pokud se do Libanonu vypravíte v zimě nebo během raného jara, bude velkým lákadlem lyžování. Nejznámějším libanonským střediskem je Faraya s více než 80 kilometry sjezdovek, které obsluhují pohodlné sedačkové lanovky.

Všudypřítomný strom

Al-arz, jak se v arabštině nazývá libanonský cedr, najdete v zemi jako symbol všude: na vlajce, v hymně, na vyřezávaných dveřích kostelů, jako suvenýr pro turisty, jako vlaječku na zpětných zrcátkách v autech. Chcete-li tyto majestátní jehličnany, které se dožívají stovky až tisíce let, vidět na vlastní oči, musíte se vydat vysoko do hor.

Zatímco většina turistů směřuje k al-Arz ar-Rabbu, tedy k „Božím cedrům“ nad Bšarré, najdete v zemi několik mnohem hezčích a klidnějších míst, kde se můžete přítomností stromů Cedrus libani dokonale pokochat, často i naprosto o samotě. Zejména pokud vyjdete brzo ráno – tedy v době, kdy domácí libanonští turisté ještě sladce spí. Na severu země je to například prales Horš Ehden nedaleko stejnojmenné vesničky Ehden či krásná rezervace Arz Tannúrín. V jižní polovině Libanonu se údajně nejkrásnější cedrová rezervace nachází v pohoří Šúf u vesničky Barouk. Právě v Barouku se narodil básník Rašíd Nachle, autor libanonské hymny „Kulluná lil-Watan“.

Když už jsme u libanonských mistrů pera, máme tu někoho ještě podstatně slavnějšího. Chalíl Džirbán, rodák z již zmíněného maronitského městečka Bšarré, je známý i českým a slovenským čtenářům. Prorok, Prorokova zahrada či Zlomená křídla – to jsou nejznámější díla umělce, kterého nelehký životní úděl zavál až do Ameriky, načež nakonec spočinul v rodném Bšarré, kde má hrobku i muzeum.

Královna znovuzrození

Bejrút. Místo osídlené už od paleolitu, slavný fénický přístav, město, které zažilo Helény, Římany i Byzantince, Araby, křižáky a Osmany, přičemž každá z těchto epoch zanechala v jeho rysech svoje stopy. Kráska s francouzským šarmem a východními odstíny duše. Proč jsem použil ženský rod? Bejrút je v arabštině ženského rodu a je to tak správně. Kráska, která se po každé pohromě nebo válce otřese a vyjde z ní ještě půvabnější. Jinak to nebude ani po nedávném neštěstí v přístavu. Sklo se uklidí, fasády opraví a každý smutek a trápení jednou čas zahojí. Samozřejmě je těžké vrátit se do života, když ekonomickou krizi ještě umocní nehoda takových rozměrů. Ale i bezmoc a hněv dokážou rozhýbat lidi k až zázračným činům. V tomto směru nemám o Bejrúťany strach.

Svůj Bejrút si musí každý objevit sám. Původcem mu při tom můžou být mapy, toulavé boty, místní obyvatelé nebo nejlépe zpěváci. Do Hamry se tak můžete vydat po stopách stejnojmenné písně Chalída al-Habra (= Ulice Hamra) a na večerní pobřežní promenádě Korníš se můžete zaposlouchat do tónů legendární skladby Li Bejrút libanonské divy Feirúz. Byla by škoda vám radit, co v Bejrútu „rozhodně musíte“ zažít. Každý si tu najde a vybere podle vlastního gusta to své: od noblesních restaurací přes studentské čtvrti, bary a diskotéky s nekončící zábavou až po maličké lidové kavárny, kde se nad malým šálkem a v dýmu vodní dýmky probírají všechny nové příběhy. Vykoupat se můžete třeba na pláži Ramlet al-Bajdá v jižní části města. A pokud byste zatoužili zahlédnout všechnu tu krásu z nadhledu, je tu lanovka ke chrámovému komplexu Harissa, patřícímu zdejší maronitské církvi a zasvěcenému Panně Marii.

I z hlediska náboženství a víry je Libanon pestrou mozaikou. Narazíme tu na maronitské křesťany, řeckokatolické Melkity, na Antiochijskou pravoslavnou církev, Armény i další křesťanské denominace, na š’íitské i sunnitské muslimy nebo drúzy. Muslimové tvoří 54 procent obyvatel země, křesťané něco přes 40 procent a drúzové necelých šest procent. Dnes žijí vedle sebe s tolerancí, které se bohužel naučili až po útrapách občanské války v letech 1975-1990. V ní si sice vyřizovali účty především Izrael, Palestinci a Sýrie, ale trpěli zejména domácí Libanonci. I proto často žertují, že jejich jediným dobrým sousedem je „Bahr al-Abjad al-Mutawassid“, tedy Středozemní moře.

Proměny v čase

V Libanonu nemusíte historii hledat, historií je Libanon sám. Bakchův chrám v Baalbeku, portál pramene Adónidovy řeky Afqa vysoko v horách nebo ulice starého města Sidon, kterými kdysi kráčel i apoštol Pavel – všechno tu dýchá příběhy, v nichž se tvořila historie naší planety, a cosi z těch dob zůstalo v atmosféře zmíněných míst dodnes.

Úplný výčet je nemožný a na sledování všech svědectví minulosti jeden život nestačí. Zmiňme tedy alespoň města Byblos, Sidón, Berytus či Týros, významná sídla fénické říše, jejíž moc a sláva kulminovaly v dvanáctém až osmém století před Kristem. Dnes se jmenují Džubajl, Sajdá, Bejrút a Súr, nicméně na jejich historickém významu to nic nemění. Koneckonců Libanonci rádi zdůrazňují, že jsou potomky tohoto slavného národa, jehož říše byla geograficky téměř totožná s dnešním Libanonem.

Vynikající mořeplavci a obchodníci, jakými byli staří Féničané, tehdy ovládali velkou část středomořského pobřeží. Geografickým těžištěm jejich vlivu byly zejména jižní břehy Středozemního moře od dnešního Libanonu až po Gibraltar, svoje města a kolonie ale měli i na území jižního Španělska, na Baleárských ostrovech, Sardinii, Sicílii či na Kypru.

Jedním z nejvýznamnějších obchodních artiklů byl tyrský purpur, nejdražší barvivo své doby. Získávalo se dlouhým a pracným procesem odebírání žláz dravých mořských měkkýšů rodu Bolinus brandaris i některých dalších a jejich několikahodinovým vařením na mírném ohni. Oděvy barvené světlostálým tyrským purpurem nebledly a například Římané je používali na róby určené pro ceremonie. Gaius Julius Caesar nebo byzantský vládce Justinián také nosili plášť obarvený tyrským purpurem. Tahle barva byla vyhrazená pro šlechtu, obyčejní lidé nesměli šarlatové nebo purpurové oděvy ve starověku nosit pod hrozbou hrdelního trestu. Na tyrský purpur se nezapomíná ani dnes: 470 km dlouhá turistická trasa Lebanon Mountain Trail, která prochází horami napříč celou zemí, je značená bílou a purpurovou, tedy kombinací barev zasněžených hor a tyrského purpuru.

Ráj pro chuťové pohárky

Libanon je země, kterou je potřeba vnímat všemi smysly. Skvělé jsou i místní pokrmy a nápoje. Pokud se raději obejdete bez alkoholu, jsou výtečnou volbou ovocné šťávy „´asír“ z pomerančů a granátových jablek nebo výborná káva. V případě, že vám trochu grádů neuškodí, máte na výběr mezi chutným místním pivem Almaza, silným destilátem z hrozna „´arak“ ochuceným anýzem nebo širokou paletou vín dopěstovaných za stálého slunečního svitu vysoko na čistém vzduchu horských strání. Stálicím Ksara či Kefraya úspěšně konkurují mladší firmy, například Ixsir se sídlem nedaleko Batrounu. Doporučit můžu například vyvážená červená suchá vína: směs odrůd Syrah a Cabernet Sauvignon – Ixsir Grande Réserve 2014 či Château Ksara 2016 z odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Petit Verdot. Každý z místních výrobců vína nabízí možnost exkurze do minulosti i procesu jeho tvorby, nejlepší je v tomto směru Château Ksara u města Zahlé.

Ještě delším potěšením může být objevování na poli jídla. V Libanonu výborně chutná i fast-food, například v podobě šawarmy anebo placek mankúše pečených na speciální vypouklé plotně „sádž“ s plynovým hořákem. Nejchutnější jsou mankúše s rozpečeným sýrem a zdravou bylinkovou směsí – „za´atar“. Jedná se o vynikající směs tymiánu, bazalky, oregána, saturejky, sezamu, nejrůznějších drcených oříšků či jader a olivového oleje.

To nejvymazlenější z libanonské kuchyně vám ale potají ukážou mamky vašich libanonských kamarádů kdesi v dobrém úkrytu svých domácích kuchyní. Naučíte se připravovat nejen výtečný hummus nebo plněné zelné či hroznové listy. Všechny prsty si budete olizovat především po pochoutce zvané bába ghanúš. Ta se připravuje z pečeného lilku, česneku, koriandru, mleté papriky, citronové šťávy a sezamové pasty tahíni. Servíruje se v malých kulatých nádobách naaranžovaná s jamkou uprostřed, jemně posypaná paprikou a politá trochou olivového oleje.

Tak jako skvělého libanonského jídla ani Libanonu se přejíst nedá. Musíte se sem prostě vydat a nasávat jeho neopakovatelnou atmosféru celým tělem a celou duší.


Dobré vědět

  • Držitelé českých a slovenských pasů nemusí při návštěvě Libanonu vyřizovat žádné cestovní náležitosti předem. Víza na bejrútském letišti dostanete zdarma na jeden měsíc, podmínkou je zpáteční letenka a libanonská kontaktní adresa, včetně telefonu (nejčastěji kontakt hotelu). Vstup je zapovězen osobám, které v minulosti navštívily Izrael, hrozí jim i zadržení.
  • Síť ubytovacích a stravovacích zařízení je slušná a jejich vybavení je většinou na evropské úrovni. Služby místních mobilních operátorů (a tím pádem i roaming) jsou výrazně předražené. Po hlavních tazích se dá dopravovat autobusy a mikrobusy „serfís“, případně taxíky. Lepší volbou je pronájem auta, se kterým se dostanete i do koutů země bez veřejné dopravy.
  • V Libanonu existuje spousta kontrolních stanovišť obsluhovaných armádou nebo policií, kde vám můžou zkontrolovat pas, řidičský průkaz, doklady k automobilu, smlouvu o pronájmu i pojištění vozu. Občas kontrolují i zavazadlový prostor. Příslušníci na stanovištích ale jednají profesionálně a vstřícně. Je vhodné mít mezinárodní řidičský průkaz a aspoň nějaké zkušenosti s řízením na Blízkém východě.
  • Libanon je všeobecně bezpečná země, nedoporučuje se cestovat pouze do oblastí v blízkosti syrských hranic na severovýchodě země a do pásma v blízkosti izraelské hranice (kam navíc potřebujete speciální povolení). Návštěva palestinských uprchlických táborů se nedoporučuje, podle některých zdrojů je pro cizince vysloveně zakázaná.
  • Přestože v posledních měsících překonává Libanon ekonomickou krizi, umocněnou nedávnou tragédií v přístavu, běžného návštěvníka se tato skutečnost dotkne především ve formě měnícího se kurzu cizích měn (libra už není fixovaná na dolar) a v tom, že můžou být některé restaurace a jiné provozovny zavřené. Je potřeba myslet i na to, že v nejbližším období budou vytížené mnohé nemocnice. Zejména na venkově a v přírodě ale zůstává většina věcí při starém.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Peter Hupka




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země