Archeologické toulky po starověkých památkách Střední Ameriky: Copán, Athény Mayů

Archeologické toulky po starověkých památkách Střední Ameriky: Copán, Athény Mayů Zdroj: Profimedia.cz

Velká plaza. Na jižní straně je vidět dvorec na míčovou hru, patřící svou výzdobou kamenných skulptur k nejkrásnějším ve světě klasických Mayů.
Oltář Q. Všichni sedí jeden za druhým, jen na jedné straně se dvě osoby setkávají tváří v tvář. Badatelé si s tím dlouho nevěděli rady.
Oltář Q
Chrám č. 26
Schodiště Hieroglyfů je součástí chrámu č. 26
9
Fotogalerie

Archeologické toulky po starověkých památkách Střední Ameriky: Copán, Athény Mayů

Na jihovýchodní hranici světa klasických Mayů se nacházel významný městský stát Copán. Jeho ruiny dnes leží v Hondurasu, kousek za hranicemi Guatemaly. Mezi dávnými mayskými městy Mezoameriky byl Copán největším kulturním centrem své doby. Představoval jakési Athény Mayů.

Přejeli jsme hranice do Hondurasu a po dvanácti kilometrech od guatemalské hranice v rozlehlém údolí s hlubokými stržemi a strmými svahy hor vidíme městečko Copán Ruinas. Překrásný pohled je do širokého údolí, na řeku Copán, na lesy a tabákové plantáže. Díky nadmořské výšce šest set metrů je tu mírné a příjemné podnebí.

Jdeme po cestě, kudy v dávných dobách vcházeli poutníci a obchodníci do centra města. Copánské údolí Králů bylo osídleno již před rokem 1400 př. n. l. Byli to zemědělci, kteří pěstovali na úrodné půdě kukuřici, fazole a dýně. Jejich keramika, která zde byla archeology nalezena, svědčí o stycích s tichomořskou příbřežní oblastí Guatemaly. Kolem roku 800 př. n. l. se začaly objevovat jemně opracované ozdoby v olméckém stylu z jadeitu, pocházejícího z povodí řeky Motagua. V té době vznikala vládnoucí elita. V místě, kde se v údolí líně stáčí řeka Copán, začaly z džungle postupně vyrůstat kamenné stavby. V první polovině 5. století n. l. vznikla dynastická éra panovníků Copánu, která trvala celých čtyři sta let.

Ve srovnání s velkými městskými státy jako Tikal a Calakmul byl Copán střední velikosti. Ale rozlohu území si bohatě vynahradil velkolepým uměleckým úsilím, skulpturami, plně plastickými kamennými stélami a bohatou architektonickou výzdobou. Město za klasického období ovládalo celou jihovýchodní mayskou oblast až do jeho postupného opuštění v polovině 9. století. Poté ruiny na celé jedno tisíciletí pohltila džungle.

Městský stát za 50 dolarů

Jedním z prvních archeologů, který navštívil rozvaliny ukryté v hustém pralese, byl John Lloyd Stephens ve společnosti s malířem Frederickem Catherwoodem. Bylo to v roce 1839. Aby toto místo mohli vyčistit od porostu džungle a provádět počáteční průzkumné práce, byl Stephens donucen koupit celý pozemek od indiánského vlastníka půdy. Za Copán zaplatil pouhých padesát dolarů. "S cenou nebyl žádný problém," napsal potom Stephens. "Nabídl jsem mu tu sumu a don José María si myslel, že jsem nějaký blázen. Kdybych nabídl víc, pravděpodobně by mě považoval za něco horšího." Zájem archeologů o Copán ohromně vzrostl, když Catherwood vydal tiskem v polovině 19. století soubor svých obrázků z ruin tohoto dávného mayského města.

Ačkoli je dnes Copán pravděpodobně nejlépe prozkoumaným archeologickým nalezištěm ze všech mayských měst, stále je tam co objevovat. Přicházíme na Velkou plazu. Uprostřed rozlehlého náměstí stojí nízká pyramida, z jejíž horní plošiny je výhled na celé prostranství. Kolem se nacházejí mnohé z nejkrásnějších kamenných stél a oltářů. Zírají na nás kamenné hlavy a šklebí se podivné masky. Na stélách jsou vytesáni panovníci v nadživotní velikosti, oděni do okázalého šatu.

Severní strana připomíná jeviště, kde se kdysi konaly obřady pro několik tisíc lidí. Tady se obchodovalo s mořskými lasturami, kakaem, tabákem, jadeitem a ptačím peřím. Na jižní straně je vidět dvorec na míčovou hru, patřící svou výzdobou kamenných skulptur k nejkrásnějším ve světě klasických Mayů. K němu přiléhá Chrám č. 26, z něhož se dochovalo především známé schodiště Hieroglyfů, které je nejdelším souvislým mayským nápisem vůbec. V průběhu staletí se řady schodů svalily a hieroglyfické znaky nebyly vidět, odhalila je až nedávná rekonstrukce. Byla to výzva pro epigrafiky, kteří v posledním desetiletí dosáhli velkých úspěchů v přesnosti čtení těchto znaků. Mayská společnost se dělila podle přísné hierarchie. Do kamene mohli být zvěčněni jen ti nejvýznamnější. Důsledkem toho archeologové dnes vědí mnoho o panovnících a jejich rodinách, ale málo o prostém lidu.

Oltář Q

Před schodištěm Hieroglyfů jsme si připadali jako před otevřenou knihou, která je psaná na šedesáti čtyřech řadách kamenných stupňů, stoupajících do výšky dvaceti metrů, až na vrcholovou plošinu pyramidy, kde kdysi stál chrám. Do svislé strany schodů je vytesáno asi dva tisíce dvě stě hieroglyfických znaků. Některé z textů vyprávějí o bitvách vládců a jejich výbojích. Tato impozantní stavba začala v době vlády 13. panovníka Waxaklajuun Ub'aah K'awiil, který je znám pod přezdívkou Osmnáct Králík, a byla dokončena společně s Chrámem č. 26 za vlády 15. panovníka K'ak' Yipiaj Chan K'awiil, přezdívaného Kouř Lastura. Ten byl zvěčněn na Stéle M vztyčené po dokončení historie vytesané do kamenných kvádrů roku 756 přímo pod schodištěm Hieroglyfů. Copán musel být úžasné město, měl svoje vynikající umělce, sochaře, architekty, inženýry, astronomy, literáty.

Nejdůležitější historický monument Copánu jsme nalezli na západním nádvoří poblíž největší chrámové pyramidy, kterou archeologové označili číslem 16. Na zemi ležel obrovský kamenný kvádr, do jehož bočních stěn byly vytesány reliéfy postav, vždy čtyři na každé straně, celkem tedy šestnáct mužů. Všichni sedí jeden za druhým, jen na jedné straně se dvě osoby setkávají tváří v tvář. Badatelé si s tím dlouho nevěděli rady, nechápali, jaký to má význam.

John Lloyd Stevens byl již v roce 1839 přesvědčen o tom, že to jsou panovníci Copánu. V případě dvou na sebe hledících postav došel k závěru, že jde o symbolický rozhovor mezi prvním a posledním panovníkem nebo o rituál. A měl pravdu. Když byli vědci po půldruhém století schopni rozluštit mayské hieroglyfické znaky, vrátili se k tomuto kvádru. Nakonec se z něj stal klíč k rozluštění záhady panovnického pořadí královské dynastie tohoto ztraceného města.

Archeologové mu dali název Oltář Q ještě v dobách, kdy nebylo možné hieroglyfy přečíst. Písmeno Q zvolili archeologové podle španělského slova que (čti ke), což znamená jaké nebo které. I když oltář není impozantním sochařským dílem, je nutné ho považovat z hlediska historického za nejdůležitější zdejší monument. Podle výzkumu různých vědců byla dynastická historie Copánu rekonstruována a bylo identifikováno šestnáct panovníků, přičemž ještě před touto dynastií existovali i jiní vládci.

Rosalila

Archeologové již prozkoumali snad všechny části města, aby našli obraz pochopení dávného života v Copánu. Jedním z vedoucích týmů podílejících se na projektu záchrany této lokality je honduraský odborník Ricardo Agurcia, který tu pracuje již od roku 1978. Nejvíce ho zajímala hrobka prvního copánského panovníka, a proto začal hloubit do pyramidy tunel. Pod Chrámem č. 16 uvnitř staveb zcela nečekaně objevil další chrám. Sám o tomto objevu vypráví: "Mezi troskami v nitru pyramidy byla odhalena nádherná štuková výzdoba na stěně starého chrámu. Bylo to neuvěřitelné. Byl tam i glyf zakladatele královské dynastie tohoto města, panovníka Yax K'uk' Mo', i s jeho symboly boha Slunce a ptákem quetzalem." Pozoruhodný chrám byl asi obzvlášť významnou stavbou a Agurcia ho nazval poeticky Rosalila.

Rosalila byla nejvýznamnějším přínosem desátého panovníka, zvaného Luna Jaguár, který vládl v letech 553 až 578 n. l. Chrám byl postaven na počest zakladatele copánské dynastie na zbytcích pěti předchozích. Jeho jedinečnost spočívá ve vynikající zachovalosti, navíc byl poslední stavbou v Copánu, na jejíž fasády se použil štuk v tak ohromném množství.

Z tunelů však nebylo možné si celý chrám prohlédnout, proto bylo rozhodnuto, že se pod odborným dohledem specialistů vytvoří kopie, která se stane ústředním exponátem nově vybudovaného Copánského muzea. Nová Rosalila, natřená rumělkově červenou barvou jako za dob své největší slávy, má stejné rozměry jako původní chrám z roku 571 n. l. a je ozdobená jasně barevnými plastikami. Štuková výzdoba je kontrastně odlišena modře, zeleně a žlutě.

Archeologové později našli hluboko pod chrámem i hrobku. V malé místnosti, v samém srdci Akropole, ležela na mohutné kamenné desce kostra také pokrytá červenou rumělkou, společně s různými královskými šperky z jadeitu. Bezpochyby tam byla pohřbena významná osoba. Ale šlo skutečně o ostatky zakladatele dynastie Yax K'uk' Mo'? Podle rozhodujících znaků patřila kostra muži ve věku přes šedesát let. Kosti pravého předloktí byly zlomené a šlo o frakturu, která se nikdy zcela nezacelila. A právě tento detail stojí za povšimnutí. K takovému zranění docházelo při odrážení úderů válečníka v boji. To bylo důvodem, proč měl tento panovník na reliéfu Oltáře Q na pravé zchromlé ruce malý štít. Na základě různých výzkumů jsou odborníci přesvědčeni, že jde skutečně o hrobku a ostatky zakladatele copánské dynastie, panovníka Yax K'uk' Mo'. A v tom případě by se už jednalo o skutečnou osobu, která k nám promlouvá z minulosti Copánu.

Badatelé usuzují, že zakladatel dynastie Yax K'uk' Mo' přišel jako představitel vyspělé společnosti, kterou zajímalo rozšíření politického i obchodního vlivu směrem na východ. Historie příchodu nového vládce do Copánu má svoji jasnou paralelu s příchodem prvního vládce do Tikalu a vpádem teotihuacánského pořádku do peténské oblasti. Yax K'uk' Mo' se přiženil do významné rodiny a nepochybně měl i podporu některé vojenské mocnosti spřízněné s Teotihuacánem. V krátkém jedenáctiletém období vlády přinesl do celé oblasti stabilitu, mír a prosperitu. S jeho příchodem také došlo k rozšíření mayského písma a k rozvoji staveb s vyspělou ikonografií.

Z výsledků výzkumu, jak na Chrámu č. 26 se schodištěm Hieroglyfů, tak na Chrámu č. 16 na nejvyšším místě Akropolis, je patrné, že byly stavěny ve znamení válek, smrti a uctívání předků, zejména zemřelých panovníků královské dynastie. Jako poslední Akropoli zrekonstruoval 16. panovník Yax Pasaj, který vládl v letech 763 až 810 n. l. Dal stavbám konečnou podobu - přibližně takovou, jakou dnes vidíme po záchranné rekonstrukci. Za jeho vlády dosáhl Copán největších uměleckých úspěchů.

Tragický symbol připomínající konec Copánu tvoří Oltář L, který nechal tesat Ukit Took´, aby tak zvěčnil svůj nástup na trůn v roce 822 n. l. Ale oltář už nebyl nikdy dokončen. Touto postavou definitivně skončila dynastie započatá panovníkem Yax K'uk' Mo'.

Archeologické výzkumy ukázaly, že v posledních desetiletích rozkvětu zde drasticky vzrostl počet obyvatelstva, což vedlo k růstu potřeb zemědělské výroby a Copán nebyl v potravinách soběstačný. Obyvatelé si zakládali svá pole a usedlosti na svazích okolních hor. Primitivní zemědělství a opakované vypalování lesů pro osévání kukuřice vyčerpávalo půdu. Navíc hlavním zdrojem energie a nejdůležitějším stavebním materiálem pro Maye bylo dřevo. Mýcení lesů vedlo v celém copánském údolí k erozi půdy, která způsobila velké klimatické změny. Podle nové vědecké studie obyvatele sužovala katastrofální sucha a v období dešťů obrovské záplavy. Došlo k ekologickému úpadku celé oblasti. Z kosterních ostatků odkrytých v hrobech je jasné, že v tomto kritickém období byly rozšířeny nemoci a podvýživa a umíralo mnohem více dětí.

Město Copán bylo postupně jeho obyvateli opuštěno. Chudina ještě po nějakou dobu obývala okolí, ale brzy i poslední lidé odešli z tohoto ekologicky zdevastovaného údolí. Tak si mnozí badatelé představují i zánik celé klasické mayské civilizace, který zůstává nadále zahalen tajemstvím a je jednou z největších archeologických záhad.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: