Danza azteca - aztécký tanec, ve kterém se mísí pohanské tradice, předkolumbovská minulost, ale často i katolická přítomnost

Danza azteca - aztécký tanec, ve kterém se mísí pohanské tradice, předkolumbovská minulost, ale často i katolická přítomnost Zdroj: Eva Kubátová

Hierve el Agua (Vroucí voda) nedaleko města Oaxaca
Zkamenělý vodopád
Monte Albán
V Monte Albán byl nalezen největší poklad všech předkolumbovských civilizací
Vyrazte na moře s rybáři, ať víte, co jíte
15
Fotogalerie

Barevné a radostné Mexiko: Indiánský folklorně-přírodní pelmel

Na jihu Mexika folklor úchvatně balancuje na tenké hranici mezi uměním a kýčem, indiánské tradice pitoreskně žijí vedle moderní současnosti, dech beroucí příroda určuje životní rytmus a mayské modlitby rezonují chrámovými loděmi katolických kostelů.

Pokud jsou metropole Mexiko a stát Puebla srdcem, pak státy Oaxaca (čti uachaka) je žaludkem Mexika a Chiapas jeho plícemi.

Oaxacké hormonální štěstí

Kdo byl v Oaxace a nezkusil alespoň dva z (minimálně) sedmi druhů čokoládové omáčky mole, jako by tu vůbec nebyl, o kvalitě místního hovězího masa a nepřeberném množství pražených cvrčků a další delikatesní havěti ani nemluvě (ach, jak se mi sliny sbíhají při vzpomínce na místní hlavní trh, kde se od grilů valí dým a dobroty neberou konce). Využijte vzdálenosti a ušetřete den nočním přejezdem, ale zkuste proloupnout oko včas, aby vám neutekl rozbřesk nad úchvatnou scenérií Centrálních údolí.

Rozlámané kosti vám pak po příjezdu rozhodně spraví šálek horké oaxacké čokolády, která ne jen tak pro nic za nic po staletí zlepšovala náladu nejen indiánským vládcům, ale i španělským konkvistadorům. Místní kakao se totiž pění měchačkou, aby bublinky kyslíku rychleji přenesly účinné látky z čokolády do vašeho těla a to začalo produkovat hormony štěstí – serotoniny a endorfiny.

Oaxaca je vrcholem mexického folkloru, místem nikdy nekončících oslav (ať už národních svátků, tance guelaguetza, či prostě jen radosti ze života), světem překypujícím barvami umělecky ztvárněných bájných zvířat alebrijes a ručně vyšívaných textilií, které kontrastují s těžkými mraky na horizontu a typickou keramikou z černé hlíny.

Právě sem, směrem k jižním hranicím s Guatemalou, strmě roste procento indiánského obyvatelstva – Oaxaca je státem s největší etnodiverzitou z celého Mexika, některé ze 14 nativních kultur dodnes vyznávají animistické kulty. Nad stejnojmenným hlavním městem této federativní jednotky se tyčí úchvatné pyramidy etnika Zapotéků, k nimž patřil i Mexičany milovaný prezident Benito Juárez (však také jeho příjmení je součástí prakticky každého druhého místního názvu), nad přírodními krásami okolí pak zaplesá srdce každého ekoturisty a milovníka dramatických přírodních scenérií.

Kulturní fúze guatemalského pohraničí

Pokud vám dech (a čas, který je neúprosnější) stačí, zamiřte ještě jižněji – do státu Chiapas. V Mexiku platí nepřímá úměra: se vzrůstající vzdáleností od klasických turistických center rapidně klesá i počet turistů ověšených fotoaparáty. A pokud byla Oaxaca pastvou pro oči, pak Chiapas je ještě o krok dál a přidává ještě další řádek do příběhu mexické kulturní fúze. Koloniální městečko San Cristóbal de las Casas (nenechte si ujít místní muzeum mexického jantaru a odvezte si na památku třeba jeho místní sytě rudou variantu) vám poslouží jako skvělá základna pro další výjezdy.


Co neminout ve státě Oaxaca

  • Nezapomenutelný výhled ze zkamenělých vodopádů Hierve el Agua, kde sice název napovídá, že zde voda „vře“, ale ve skutečnosti je jen pár stupňů nad teplotou vzduchu. To však neubírá jejich kouzlu, především za soumraku.
  • Kromě obligátní návštěvy pyramid Monte Albán, kde roku 1932 nalezl archeolog Alfonso Caso největší zachovalý poklad předkolumbovských kultur celé Ameriky, rozhodně stojí za vidění i zapotécké ceremoniální sídlo Mitla, se svými geometrickými vzory a nevysvětlitelnými architektonickými záhadami, které je v neposlední řadě o poznání méně turisticky frekventované než právě Monte Albán.
  • Zásadní artefakty pokladu z Monte Albánu jsou vystaveny v místním Museo de Oaxaca v překrásných prostorách bývalého dominikánského kláštera, jejich odkaz vám s radostí (a zdarma) osvětlí oaxacký mistr šperkař Luis v dílně Oro de Monte Albán. I bez ohlášení vás provede dílnou a dá vám nahlédnout pod pokličku předkolumbovské šperkařské metody ztraceného vosku.
  • V pohoří Sierra Madre del Sur (a konkrétně v jeho části Sierra Juárez) si přijdou na své především trekaři. Zatímco Mexičané nejsou příliš zvyklí na samostatný pohyb ve volné přírodě, zdejší ekoturistické stezky by neměly zkušenější české výletníky překvapit. Pokud si však chcete z cesty odnést i znalosti o místní přírodě, léčitelství, indiánské sauně temazcal a vůbec o životě domorodých komunit v pohoří, oslovte přes internet místní ekoturistická centra, třeba Yagaa-tzi v San Miguel Amatlán.
  • Oaxaca však čítá také nekončící kilometry pacifického pobřeží, s drsnými vlnami jako dělanými pro surfaře, ale také s poklidnějšími zálivy, kde si přijdou na své i klasičtí plavci a šnorchlaři, dále na otevřeném moři pak i potápěči.
  • Přivstaňte si a za kuropění vyrazte s místními rybáři, ve stále panenské přírodě můžete v dáli zahlédnout velryby či nad hladinu vyskakující rejnoky, v pěně za člunem pak často plavou delfíni a obří želvy jsou zde také jako doma.
  • Dobrým výchozím bodem pro vaše oaxacká pobřežní dobrodružství je městečko Puerto Escondido, nesoucí v překladu poetický název „Skrytý přístav“.
  • Neopakovatelným zážitkem je noční plavání v mangrovech laguny Manialtepec, necelých 15  km od Puerto Escondida, kde se střetává slaná oceánská voda se sladkou a obsah planktonu při prohrábnutí plaveckým tempem modře světélkuje.
  • Jen kousek od rozžhavených pláží pak najdete šťavnatou zeleň kávových plantáží, jedněch z nejoceňovanějších z celého Mexika.

Co neminout ve státě Chiapas

  • Dech beroucí přírodní krásy Cañón del Sumidero – kaňonu, kde z loďky na řece Grijalva můžete pozorovat až 1300 metrů vysoké stěny skalní průrvy a americký Grand Canyon se vám bude zdát jen jako chudý příbuzný nekončících stěn pokrytých bujnou vegetací. Za vidění stojí i o nic méně dech beroucí kaskády Agua Azul s průzračně tyrkysovou vodou plynoucí pralesem.
  • Synkretický kostel v San Juan Chamula, kde se potomci starých Mayů modlí před katolickým oltářem pomocí šamanských praktik. Monotónní zvuk may- ských modliteb, co vzdáleně připomínají mantry, zde doprovází dým ze stovek různobarevných svíček, vůně jehličí poházeného po zemi a kdákání slepic, kterým bude zakrátko rituálně zakrouceno krkem. Využijte služeb místních průvodců – jsou to většinou „sponzoři“ místních svatých – tedy rodiny, které po dlouhých letech na čekacích listinách konečně získaly čest starat se po dobu celého jednoho roku o určitou sochu svatého v kostele a denně mu přinášet čerstvé květy a pobožně zapalovat svíčky. Rádi vám povypráví, proč mají sochy na hrudi pověšená kosmetická zrcátka (mimochodem, místní se tady nezpovídají knězi, ale sami sobě – překrásná myšlenka, že?) či jaké statisíce že to chtěli zaplatit po National Geographic za každé stisknutí spouště v kostele. Uvnitř kostela je totiž striktně zakázáno fotit – a ne proto, že by to nedejbože místním indiánům kradlo duše (vždyť pod tradičními oděvy nosí chytré telefony a k rituálům se namísto kouřových signálů svolávají WhatsAppem), ale proto, že je to prostě a jen neslušné a nerespektující.
  • Pokud se přesunete do městečka Palenque blízko překrásného stejnojmenného mayského komplexu pyramid, můžete se nechat na jednu noc pohostit i lakandonskými indiány. Žijí uprostřed pralesa v pohraničí s Guatemalou, spravují mayské ruiny Yaxchilán a Bonampak a nabízí ubytování ve skromných dřevěných chatkách. Pokud se za soumraku projdete vesnicí, nezřídka uvidíte protestantské svatostánky, ve kterých místní při halasných modlitbách upadají až do transu. Lakandonci nemají povoleno pít alkohol a není tu mobilní signál, avšak současný svět se postupně vtírá i sem. Několikadenní výpadky elektřiny (hlavně v období dešťů) nejsou výjimkou a v tu chvíli pak skutečně pochopíte, co znamená pojem „absolutní tma“. Hlasité hulákání vřešťanů z okolního pralesa pak pod moskytiérou nejednomu připadalo jako blížící se tlupa jaguárů.

Dobré vědět

  • Mluviti zlato. Znalost i pouhých několika málo slov španělsky vám otevře dveře, které by výhradně anglicky hovořícím turistům zůstaly jinak zavřené. Jakákoliv snaha se cení (navíc angličtina není mimo turistická centra standardem).
  • Nesmlouvat cenu za každou cenu. Na trzích s řemeslnými výrobky lze lehce smlouvat, především na základě pravidla „lepší cena za větší nákup“. Mějte ale na paměti, aby usmlouvaná cena nebyla ponižující pro samotného výrobce, často to jsou ženy, které se starají o početné rodiny. Jednoduše řečeno – snažte se koupit výrobek za cenu přiměřenou jeho materiálu a náročnosti rukodělného zpracování. Právě takto nejlépe podpoříte místní ekonomiku.
  • Znaménko o velikosti mexického dolaru. Když navážeme na tento citát z filmu Limonádový Joe, překvapivě nejlepší směnný kurz amerických dolarů bývá přímo na mezinárodním letišti Benita Juáreze v hlavním městě Mexiku. Když minete směnárny hned u východu z příletové haly, najdete řadu dalších, co nabízejí o mnoho lepší kurz. Nejlépe hodnocené jsou pak nové stodolarové bankovky, zatímco papírové peníze nižší denominace mívají kurz horší. Mějte vždy po ruce hotovost, ačkoliv na drtivé řadě míst se dá platit kreditní kartou. Občas ale platba kartou podléhá cca 4% poplatku. Karty American Express či cestovní šeky bývají při platbách problematické.
  • Voda, odpadky a toaleta. Voda z kohoutku není prakticky nikde v Mexiku pitná, na čištění zubů však postačí. Mějte vždy po ruce dostatek (optimálně neslazených) tekutin, právě jimi se nejlépe bojuje proti výškové nemoci ve městě Mexiko (téměř 2500 m n. m.) či proti horku v jižnějších částech země. Na mnoha místech nejsou odpadkové koše a popelnice, doporučuji tedy nosit s sebou pytlík či igelitovou tašku na odpadky. Stejně tak nejsou příliš k dispozici veřejné toalety, a pokud ano, bývají nevalné úrovně. Doporučuji využít jakékoliv situace pohodlně si odskočit např. při návštěvě restaurace či kavárny.
  • Bezpečnost. Přes všechny krásy této země je potřeba mít se na pozoru. Závažné trestné činy se sice odehrávají především v okruzích drogových kartelů či gangů, ale kapesní krádeže a drobná přepadení jsou relativně častá. Vyhýbejte se opuštěným uličkám, hlavně v nočních hodinách. V případě přepadení odevzdejte peněženku či telefon, osvědčeným trikem je nosit u sebe v kapse menší částku či starý telefon. Standardní bezpečnostní opatření jako větší hotovost a karty v moneybeltu jsou samozřejmostí. Nenechte se však přílišným strachem svázat, v Mexiku se vám s největší pravděpodobností nemůže stát nic jiného než při jakékoliv jiné cestě. Zapojte selský rozum, mějte oči otevřené a užijte si zemi naplno!

A kam v Mexiku příště?

  • Jednatřicet států Mexika se od sebe liší i bezpečností. Státy při severní hranici s USA mají jedny z nejlepších steaků světa a nad jejich nekonečnými pouštními horizonty vykukují kaktusy, kvůli násilí mezi drogovými kartely však mají komplikovanou bezpečnostní situaci. České ministerstvo zahraničních věcí varuje především před státy Sonora, Chihuahua, Coahuila, Tamaulipas, Nuevo León, Durango, Baja California Norte a Sinaloa. Za nebezpečný platí také Estado de México, obklopující hlavní město, a stát Michoacán (ale jeho rezervace zimoviště motýlů monarchů stěhovavých je překrásná). Obezřetnost se doporučuje i ve státech Guanajuato (ale zdejší lidské mumie rozhodně stojí za vidění), Morelos (i když odpočinek ve městě věčného jara Cuernavace také stojí za to) a Guerrero (hlavně letovisko Acapulco, které má už svá nejlepší léta za sebou).
  • Směrem do středního Mexika poušť postupně ustupuje mírnějšímu klimatu. Býčí i kohoutí zápasy, hudba, tanec, statisíce Mexičanů v kovbojských kloboucích, ohňostroje, práskání bičem, proudy alkoholu a bohatá gastronomická nabídka nejsou pro každého, ale kdo přijde místní vřavě na chuť, zaručeně na ni nezapomene. Stříbrné doly ve státech Zacatecas, San Luis Potosí a Hidalgo (prý s jediným muzeem skřítků na světě) nesou odkaz už od španělské koloniální nadvlády.
  • Státy Nayarit, Jalisco či Colima se pyšní jedněmi z nejpříjemnějších a nejkrásnějších tichomořských pláží a 360 slunečnými dny v roce. Navíc zde lze od poloviny prosince do konce března pozorovat plejtváky keporkaky. Jalisco je také domovem tequily.
  • Stát Querétaro hrdě nese přízvisko kolébky boje za nezávislost na španělském koloniálním impériu a místní impozantní akvadukt a koloniální architektura se každému návštěvníkovi rozhodně zaryjí do paměti. Nejmenší mexická federativní jednotka Tlaxcala čítá řadu kouzelných zákoutí „magických vesniček“, tedy pueblos mágicos, místního památkářského označení pro národní architektonické či historické skvosty. Místní tkalcovská zručnost se tu vpíjí do pestrobarevných koberců a vytrénovaní jedinci můžou vystoupat na aktivní sopku Malintzin do výšky 4420 metrů.
  • Směrem na Yucatánský poloostrov zamíříme do států Quintana Roo, Campeche a Yucatán za mayskými památkami, jako je div světa Chichén Itzá. Milovníci lodí si přijdou na své v obřím přístavu státu Veracruz. V rozpálené a vlhké Villahermose (Tabasco) v parku La Venta jsou uchovány obří olmécké kamenné hlavy. Yucatán je nejturističtější částí celého Mexika a hemží se levnými hostýlky pro batůžkáře i drahými hotelovými resorty. V Mexiku si totiž vybere to své úplně každý.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: