Pohoda na pláži je tu pravidlem

Pohoda na pláži je tu pravidlem Zdroj: Jiří Páleníček

Tolerance a svoboda, to jsou hlavní slova, která člověka napadnou na ulicích Dahabu
Čtvrť Assálah
V Dahabu poznáte arabského ducha městečka se vším všudy
„Mohu si vaši paní vyfotografovat?“ bylo to první, na co jsme se zeptali jejího manžela
Místní turisté u Modré díry
26
Fotogalerie

Egyptský Dahab: Přijeďte, dokud je čas

Chcete-li se ocitnout v nefalšovaném arabském Orientu bez obtěžujících nabízečů i dorážejících děcek a cítit se svobodně jako v bájných dobách hippies, navštivte jedno z nejodlehlejších potápěčských míst Egypta, Dahab na Sinajském poloostrově.

Tato původem malá rybářská vesnička leží na břehu Akabského zálivu jen 140 kilometrů od hranic s Izraelem a Jordánskem. Impulz k její změně na známou potápěčskou destinaci dali v roce 1968 izraelští potápěči, kteří v době okupace Sinaje po šestidenní válce jako první prozkoumali a pro svět potápěčů a freedivistů objevili tzv. Blue hole. Po nich se tady usadili hippies a zanechali zde nevymazatelné stopy.

Jen pár metrů u břehu padá dno Modré díry kolmo dolů do stotřicetimetrové hlubiny, kterou příroda na úrovni 55 metrů pod hladinou obdařila složitě proplavatelným tunelem, který ji spojuje s volným mořem. Nejen záhadná hloubka této podmořské Macochy láká potápěče, stejně je láká možnost proplavat tunel. Přitahuje plavce zkušené i nezkušené. Proto Dahab díky Modré díře vešel ve známost jako potápěčská lokalita s nejvyšším počtem úmrtí. Udává se 130 až 200 mrtvých během patnácti let. Jména některých připomínají plakety připevněné na skále, kolem které se prochází k úzkému kanálu The Bells, jímž šnorchlisté a někdy i potápěči vyplouvají směrem k Díře. Své jméno Zvony získaly díky nezaměnitelnému zvuku, který skály vydávají, když o ně potápěči zavadí lahví se vzduchem.

Nejznámější obětí Díry je 22letý potápěčský instruktor Jurij Lipski, který zde zahynul v roce 2000 v závěru svého nezvládnutého sestupu do 115 metrů. Sestup zaznamenával videokamerou, která natáčela dál i poté, co ztratil vědomí a následně zemřel. Jeho video představuje skutečnou smrt v přímém přenosu a na YouTube má několik milionů zhlédnutí.

Bez hotelových nestvůr

Než jsme se vydali nad vizuálně bezednou hlubinu, chtěli jsme se seznámit s Dahabem. Toto nevelké městečko ještě neškrtí velké hotelové komplexy jako Marsá Alam nebo Hurghadu, táhnoucí se podle pobřeží na několik desítek kilometrů. Tady prozatím nezkomercializovaně dýchá beduínskoarabsko-egyptský duch se vším svým koloritem. Jen malá pobřežní část je přeměněná na restaurace a obchůdky. Nehonosné hotely v centru neruší jeho ráz a kozy a ovce ve vedlejších uličkách, kterým jsme i my nosili bioodpad, sem opravdu patří.

Čtvrt Mašraba jižně od centra má ještě méně turistický charakter a navazuje na ni pásmo hotelů postavených Izraelci. Na počátku tisíciletí v nich tepal noční diskotékový život, dnes jsou opuštěné. Betonová promenáda a vyježděné prašné cesty pokračují k rozlehlé Laguně otevřené větru tak, že se stala ideálním centrem kitistů a windsurfařů. Na přímořské straně její kosy v létě kempují se svými auty místní turisté a beduínky pro ně přes den stavějí přístřešky, které vybudují jen pomocí jedné deky, čtyř klacků a pár provázků uvázaných ke kamenům z pláže. Určitě využívají zkušeností a dovedností mnoha generací svých předchůdkyň (až od Laguny na jih stojí osamoceně několik velkých turistických komplexů).

Nehotelový život je soustředěn na severním konci města ve čtvrti Assálah. Kolorit zpestřují zde usazení Evropané, potápěčští instruktoři, zaměstnanci půjčoven, recepční či umělci. Jejich oblečení je minimalizováno a nošeno obvykle až do úplného konce. Množství a velikost jejich kérek odpovídají délce jejich dredů a člověk někdy neví, jsou-li zajímavější oni, nebo tradičně oblečené Egypťanky či muži v dlouhých sněhobílých košilích galabíja. Co se oblečení týče, město patří k nejtolerantnějším místům egyptského venkova. Když se místní divili, jak brzy budeme odjíždět, bylo to asi proto, že jsme se oblečením přizpůsobili zdejšímu bělošskému trendu. Vždyť já celé tři týdny chodila pro pohodlí ve volné krátké noční košili.

U moře na sebe ale jednoznačně strhnou pozornost místní. Od září do zimy pobřeží kralují fádní neopreny potápěčů, léto patří místním dovolenkářům, nejčastěji z Káhiry a Alexandrie. Tou dobou sice Evropana poněkud paralyzují vedra a vichřice občas znemožňuje plavání, ale zase pochopí, že vybrat si v Egyptě plavky je nadlidský úkol i pro zkušenou místní influencerku. Vždyť se musí nejen líbit, ale také vyhovět požadavkům islámu. Základ dámských burkin tvoří oblek připomínající kompletní potápěčský neopren, jen materiál je obyčejný a lehký. Tento černý overálek v pase zpestřuje široká, někdy barevná sukýnka nebo delší šál. Umně uvázaný šátek na hlavě často doplňuje velká kšiltovka, a kdo je důkladný, má i černé rukavice. A kde jinde pozorovat tuto přehlídku než u Modré díry, jejíž přeplavání je pro místní turisty povinností stejně jako pro muslimy pouť do Mekky. Ovšem obejít posvátnou kábu je snadné, chodit umí každý, ale plavat, to je jiná, to mnoho turistů z měst neumí.

Představení zvané Modrá díra

Pickup s potápěčskými lahvemi na korbě brzy sjel z asfaltu na hrbolatou prašnou cestu a po zaplacení deseti eur vstupného na osobu nás po devíti kilometrech vyložil před řadou kaváren. Zabrali jsme nejbližší stůl ve stínu a kolem úmrtních tabulek spěchali ke Zvonům. Mírný proud nás pak pomalu nesl kolem pestrobarevných korálových stěn zpět nad modrou hloubku, jejíž zdánlivou bezednost jsme jako šnorchlisté nemohli vychutnat. Rychle na břeh, vytřepat vodu z uší a poklusem zpět ke Zvonům. Přijeli jsme před desátou, a tak jsme vodní kolečko zvládli třikrát. Pak několik autobusů vysypalo domácí turisty. Ženy si přes burkiny navlékly bytelné záchranné vesty, nasadily potápěčské brýle a šnorchly a dlouhý černopestrý průvod zcela zablokoval stezku ke Zvonům. Obdivuji výdrž Egypťanek. Bylo 39 stupňů a je čekal pohyb v jim neznámém živlu. Zvládly ho. Všichni turisté vytvořili ve vodě hada a celá scéna připomínala hladinu po ztroskotání lodi.

Když se vrátili naši potápěči, nad konvicí s beduínským čajem (bylinkový čaj, jehož základem je marmaria, příbuzná šalvěji) jsme si navzájem snažili sdělit, co jsme viděli. Na muréně, želvě, rejnokovi, perutýnovi a ropušnici jsme se shodli, pro pojmenování příslušníků početných hejn malých rybek jsme museli požádat o pomoc bibli potápěčů od Helmuta Debelia Rudé moře – Průvodce korálovými útesy. Její čtení je úžasné slovní dobrodružství. Jak se vám líbí hranobřich, ještěrkovec, polozobánka, bručoun, šišánek nebo lulanka modroskvrnná?

Úhoří zahrada

V knize jsme se dočetli i o zvláštních úhořovcích Sillnerových, podle kterých je pojmenována lokalita nedaleko Assálahu. Dlouhou korálovou stěnu oživují zářivé klipky, klauni, nádherní pomci a hejna komorníků, kteří na sebe oblékli pruhované trestanecké oblečky. Z korálového bílého písku podél ní povlávají spojeni se dnem tencí úhořovci. Jejich kolonie mohou čítat až tisíc jedinců, z nichž každý obývá svůj trubicovitý úkryt, jehož stěny oblepil slizem ze žlázy na svém ocase a který nikdy neopustí.

Stejně tak i nad hladinou se najde spousta zajímavého. Nedaleko Eel Garden je např. znamenitá pekárna-cukrárna, nabízející pestrou paletu malých zákusků, které by bez uzardění mohly naše babičky dávat jako cukroví na vánoční stůl. Snad i proto jsem na tomto místě šnorchlovala nejraději.

Dahabské speciality

Odpoledne jsem na silnici u pekárny potkávala ne starého, ale zato vrásčitého hubeného a zarostlého bělocha na kole. Na nosiči měl chladicí box s rýžovými pokrmy, které dopoledne vozil prodávat k Laguně. Soudě podle vzhledu jeho a jeho kola, mnoho jich neprodal.

Stejně hubená, či spíše vychrtlá byla i Polka Ewka, pracující v recepci hotelu. Před jedenácti lety prodala byt a majetek s tím, že s kamarády založí potápěčskou základnu v Chorvatsku. Kamarádi od projektu couvli a ona se neměla kam vrátit. Hledala a našla místo v Dahabu. Je v práci denně, bere šest tisíc egyptských liber měsíčně, z toho třetinu utratí za byt. Na restaurace jí určitě nezbývá, pizza např. vyjde na 150 korun a jeden lahváč na 35. Po celém Dahabu najdete tzv. Drinkies, nevelké, ale o to důležitější prodejny alkoholu. Levnější restaurace alkohol nenabízejí a je zcela normální odskočit si od stolu do Drinkies a pivo si přinést.

Potravinářské obchody pro stálé obyvatele jsou soustředěny kolem kruháče v Assálahu. V prodejnách čajů a koření mě fascinoval ibiškový čaj z celých květů. Domů jsem přivezla i směs na beduínský čaj, vonící přes několik igelitových sáčků. Grilovaná kuřata byla na můj vkus příliš opečená, a navíc hned vedle ve speciální zooprodejně pokvokávali jejich živí sourozenci, na které čekala slepičí gilotinka. V několika obchodech přetékajících vitaminovou nabídkou se v létě za babku prodávalo úžasné mango, to však v neklimatizovaných obchodech přežilo s bídou jeden den.

Pozornost přitahoval poštovní úřad – jasně zelený náklaďák se schůdky k výdejním okénkům a vedle zaparkovaný obdobný větší, opancéřovaný – pojízdná banka. V místním železářství by se určitě zabavili muži, jenomže ženy by v Assálahu nenašly své hadrové a suvenýrové hrabárny, za nimiž musí jižněji na pobřežní promenádu v Dahabu směrem k čtvrti Mašraba. Pokud se budou náležitě rozhlížet, cestou je překvapí totální hotelová ruina na nejlukrativnějším místě na nábřeží u centra.

Jako za většinu staveb na pozemcích zdejších beduínských rodin měl jeho napůl řecký majitel s obrovským zakrouceným knírem platit na základě pouhé ústní smlouvy za t o, že zde může provozovat hotel a velice výnosnou restauraci. Jenomže z restaurace mnoho let neplatil beduínům nic, ti ho chytli, přivázali ke sloupu, knír mu oholili a budovy vybílili. Majitel utekl a dal beduíny k soudu. Ti bez smlouvy soud prohráli, ale Řek se už začal bát, utekl a nabídl objekty k prodeji. Mezitím ruská mafie rozkradla z hotelu vše, co mohla, a o zadlužené budovy nikdo nemá zájem.

U ruin zahlédneme mladého místňáka a náš kamarád, který žije v Dahabu přes deset let, vykládá, že mladík si před časem vzal starší bělošku, která s ním nečekaně přišla do jiného stavu. Už při svatbě ji upozorňoval: „Nejsi nejmladší, počítej s tím, že si jednou přivedu druhou ženu.“ Nebrala jeho slova vážně, ale když si ji opravdu přivedl, zmizela mu i s dcerkou do Evropy. Mladou konkurenci neskousla.

Základní pravidla

Odjíždíme a já si dávám slib, že se kdekoliv na světě budu řídit třemi pravidly, která jsem v Dahabu od naší paní domácí dostala, když opravář kol jednou spal, podruhé odpočíval, potřetí pomáhal bratrovi a počtvrté prostě nebyl, přestože jsme byli domluveni na termínu opravy. Nikam nepospíchat, zapomenout na přesný čas a nic neplánovat. Popř. v obměněné místní variantě: v ničem nehledat logiku, nesnažit se někoho něco naučit a být v klidu.

Myslím, že tak se dá v pohodě procestovat celý svět. Na základě těchto pravidel jsem na konci léta koupila letenky a zaplatila pronájem auta v Austrálii na tři zimní měsíce. Inšalláh.


Kde ochutnat místní speciality

  • V Assálahu jsem si zamilovala autentické košarí, egyptskou směs nudlí, čočky, cizrny a smažené cibulky zalitou hustou rajskou omáčkou.
  • S grilovaným kuřetem se v Dahabu mimo jiné podává i molochia, zvláštní polévka z listů jutovníku, vývaru a koření.
  • Na maso si zajděte do restaurace Karkor v centru. Její majitel má hned vedle řeznictví, a proto si zde můžete s klidem dát i grilovaná játra. Kousek vedle dostanete v Athanoru nejlepší pizzu v Dahabu. Nedaleko je zajímavá restaurace The Point, kterou vlastní kuchař a podává jídla s bramborovou kaší. Naproti je rychlé a levné čínské občerstvení a na dosah všeho Drinkies, odkud si k jídlu donesete pivo.
  • Zdejší chléb připomínající pitu se nazývá aiš (eiš, eš výslovnost je nepostřehnutelná) a peče se buďto z hladké, nebo hrubé mouky. Jedna placka stojí libru (cca 1 Kč) a určitě vám nebude stačit.
  • Pečivo evropského typu prodává síť pekáren German Bakery. Chleba není zcela levný, ale pozdě odpoledne a večer ho prodávají za poloviční cenu (ovšem musíte se zeptat).

Dobré vědět

  • Kurz egyptské libry se pohybuje kolem 1 Kč.
  • 1,5 litru pitné vody stojí 5 liber, u moře na pláži ovšem 15. Bydlíte-li v soukromí, zajistí vám dovoz velkých 18litrových lahví do stojanů na vodu.
  • Peníze nejsnáze vyměníte nebo vyberete v oficiálních bankovních automatech všude po městě. Postupně se zavádí nový typ voděodolných bankovek, platí oboje souběžně.
  • Doprava z letiště Šarm aš-Šajch stojí taxíkem 30 eur, i když po vás budou zpočátku chtít 50. Letiště je vzdálené 90 km, tj. hodina jízdy po zdejší kvalitní rychlostní silnici.
  • Kromě přímých letů z Vídně a Katovic a někdy i z Prahy je možné letět s tureckými Pegasus Airlines přes nové letiště Sabiha v Istanbulu. Budete-li déle čekat na přestup, vyplatí se zaplatit si na letišti klimatizovaný VIP salonek s wifi, jídlem a pitím včetně vína (např. na čtyři hodiny za 22 eur).
  • Pro pohyb po městě využívejte kolo, na chůzi je někdy horko a některá šnorchlovací místa josu příliš daleko. Po městě je půjčoven dost, obvyklá cena čtyři eura na den.
  • Za apartmán v soukromí jsme při 21 dnech platili 24 eur na den.
  • Chcete-li se potápět s českým instruktorem, spojte se s Planet Divers u Planet Oasis Dahab v centru města (hotel@planetoasis.eu)

Bezpečnost

Nad otázkou „Jak ses tam na ulici cítila?“, kterou mi dávaly kamarádky po návratu, jsem se musela usmát a s klidem jsem odpovídala: „Určitě bezpečněji než v Česku.“ Šátek na hlavě noste jen proto, aby vám slunce neničilo vlasy, a dlouhý rukáv proto, abyste si na kole nespálily ruce.