Komiksový kreslíř Hza Bažant vás vezme na opravdu divný výlet do Nuslí a do kanálů kolem Botiče. A v podzemních stokách zůstaneme i s dalším právě vydaným komiksem – po letech se do Česka vrací Želvy ninja. První díl z plánovaných čtyřiceti se dočkal nadšeného přijetí fanoušků.
Hza Bažant patří k zajímavým postavám české komiksové scény. Jeho práce se vyznačují zejména silnou vizuální stránkou, příběh vždy hraje až druhé housle, jak tomu bylo například v Bažantově Pánovi času. Nový projekt s prostým názvem Nusle (vyd. Hurá kolektiv, o. s.) se scénáři šalamounsky vyhýbá od samého počátku. Když rozbalíte v celofánu zatavené desky, objevíte štos sítotiskových grafických listů tištěných přímými barvami, které souzní náladou a dohromady velmi volně vytvářejí tajemný příběh, který se odehrává pod Nuselským mostem a nad Botičem.
Právě most a potok rámují veškeré dění, které Bažant v první chvíli reportážně zachycuje od roku 2008. Záhy jej ale přemáhá genius loci, přiznává se k odkazu Jaroslava Foglara a vytváří z Nuslí postmoderní Stínadla, která jej pohlcují svým bezčasým kouzlem. Pokud Bažant přiznává Foglara, my musíme poznamenat, že schopností hledání obrazových souvislostí a poetikou připomíná Káju Saudka, ovšem musel by to být Saudek, jenž by strávil minimálně jednu dovolenou s Timem Burtonem. V jásavých barvách se totiž odrážejí temné stíny prýštící z podzemních toků Botiče, a zatímco z mostu padají tanky, od vody stoupá chlad.
Na rubu každého grafického listu naleznete text, který někdy souvisí s příběhem, jindy pouze dotváří celkovou atmosféru Nuslí. Celkové vyznění je velmi poetické a projekt by bez obtíží unesl označení „kreslená balada“. Bažant se rozhodně nepodbízí mainstreamu, ale přesto je jeho tvorba něčím poutavá a uhrančivá. V případě Nuslí se jedná o čistou pocitovku, kterou je nejlépe otevřít v klidu se sklenkou vína a nechat na sebe působit nejdříve po jednotlivých obrazech a později jako celek rozložený po podlaze pokoje.
Želví ninjové patřili v Česku ještě před příchodem blockbusterů Marvelu k nejznámějším komiksovým postavám vůbec. A to jen málokdo tušil, že jde původně o komiks. V 90. letech právě želváci trhali svými japonskými zbraněmi pomyslnou panenskou blánu naší západním komiksem nedotčené společnosti. Televizní seriál odchoval první generaci budoucích komiksových fandů, a zatímco dospělým naskakovala z hnusných mutantů z kanálů husí kůže, děti si je bezprecedentně zamilovaly. Později přišly špatné a ještě horší želví filmy (poslední z nich v loňském roce), ale aureola legendy je silná a ta želvácká stále září dostatečně jasně.
Dokonce tak jasně, že se Comics Centrum rozhodlo využít nového amerického kolorovaného vydání (původně šlo o komiks černobílý) a oznámilo vydání čtyřiceti knih želvích příběhů. Přiznejme si, že je to plán velmi ambiciózní, protože Želvy ninja jsou naprosté a těžké retro. Kresba rozhodně není pro každého, protože má daleko blíže k undergroundu než k mainstreamu, a i když se kolorování snaží, seč může, je pořád vidět, že jde o poměrně starou záležitost.
Ovšem na druhou stranu i starý desky jsou hezký a se želvami to může platit také. V první knize si to želváci poprvé vyřídí s Trhačem, zvládnou zlikvidovat svou robotí Nemesis složenou z ďábelských Myšilovů, seznámí se s April O’Neilovou (která tu není reportérkou) a s kontroverzním Caseym Jonesem… Až si čtenář říká, o čem bude následujících 39 knih. Vydavatel také na přebalu uvádí, že obsah je pro děti do 15 let nevhodný. Důvod? Jiný než peprnější slovník vystupujících zřejmě nebude. Od dob, kdy se želví krunýře leskly novotou, už jsme viděli kde co, a tak se želváci posunuli do roviny lehce sprosté sci-fi pohádky.
