Mariju Pannu přečistou střídají Rozchody a návraty. Po roce se vrací Zuzana Lapčíková s novým albem, které hledá styčné body mezi jazzem a moravskou lidovkou. Některé skladby nesou až náznaky industriálního minimalismu.
Zuzana Lapčíková: Rozchody/Návraty
vydalo: Supraphon
čas: 64:09
cena: 299 korun
Cimbál, klavír, kontrabas, bicí a... saxofon! Neobvyklá kombinace? Zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková nikdy nepatřila k muzikantům, kteří kráčejí jednoduchými cestami. Její tvorba je ovlivněna především českou lidovkou - což v současné pop music není ani moderní a ani nijak zvlášť obvyklé. Na novém albu se Lapčíková ale dotýká ještě další muzikantské polohy. Už tak dost zajímavá kombinace české lidovky s původně americkou "lidovkou" neboli jazzem je na desce Rozchody/Návraty podtržená prvky hudebního minimalismu.
Předchozí Mariju Pannu přečistou vydala zpěvačka přesně před rokem a zároveň vyhlásila, že její před lety započatá muzikantská pouť dochází pomalu naplnění. I díky kolegům z kvintetu, kteří se již několik let objevují po jejím boku na podiích. Zuzana Lapčíková kvintet sklízí ostatně úspěchy i v zahraničí - vystupoval v Berlíně, Drážďanech, Santiagu de Compostella a jinde. Kromě folklóru se věnuje i vážné muzice a známým českým skladatelům. Na nové album například Lapčíková zařadila hned dvě skladby Leoše Janáčka.
Najdete tu ale i Lásko, milá lásko či Dobrú noc, hlavními autory hudebních aranží jsou Zuzana Lapčíková a kontrabasista Josef Fečo. Šestnácku skladeb otevírá Janáčkova píseň Čekám tě a je nutno hned zkraje varovat - pokud patříte k posluchačům masové pop music, připravte se na to, že vaše ucho si bude na Zuzanu Lapčíkovou a její kvintet chvíli zvykat. Libé melodie se tu střídají se zvuky připomínajícími meluzínu, harmonické "lidovkové" části rozbíjejí dramatické odmlky a okleštěné tóny jednotlivých nástrojů.
Jazz tu s lidovou hudbou moravského Slovácka ale také někdy až překvapivě snadno splývá, tenhle experiment se Lapčíkové skutečně zadařil. Jistě v tom důležitou roli sehrály roky, během nichž se neobvyklé hudební žánrové fúzi věnuje. V jejím podání neznějí ty zmodernizované verze lidovek křečovitě. Jakoby našla nové možnosti folklóru a přebarvila ho na jinou, o něco divočejší a sytější barvu. Poslechnout si ji můžete nejen doma v přehrávači, ale i na živých koncertech, například ve středu 11. ledna v pražském paláci Akropolis.
Zuzana Lapčíková balancuje mezi žánry již dlouho a jistě i proto tak dokonale, stejně jako třeba Jiří Pavlica si díky originálnímu přístupu dokázala na českém hudebním poli najít své vlastní místo. Název alba vlastně mluví sám za sebe - Lapčíková z folklórní tradice vyrostla a poté, co poznala zbytek hudebního "globu", se k ní zase vrátila, aby jí obohatila o své vlastní zkušenosti. Buďme rádi. Takových muzikantů už v Česku moc není.
Hudebnice ZUZANA LAPČÍKOVÁ se narodila v roce 1968 ve Zlíně, pochází z moravského Slovácka, kde s rodinou žije. Na brněnské konzervatoři absolvovala hru na cimbál a etnologii a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Vyhrála řadu národních soutěží a zúčastnila se mnoha mezinárodních festivalů. Hrála a nahrávala s moravskými cimbálovými muzikami, Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, různými komorními seskupeními i orchestrálními tělesy, její diskografie čítá přes 35 titulů. Věnovala se intenzívně lidovému tanci, choreografii a jeho uvedením na divadelní jeviště. Při muzikantských "rozpravách" se setkala s Emilem Viklickým, Milošem Štědroněm, Jiřím Pavlicou, Georgem Mrázem, Idou Kelarovou, Josefem Fečem. V roce 2000 přijala pozvání George Mráze k natáčení CD Morava v New Yorku, nahrávka se v žebříčku nejlepších jazzových nahrávek světa roku 2001 Jazztitude umístila na pátém místě. Mezi poslední autorské počiny Zuzany Lapčíkoví patří mimo jiné kompozice oratoria Orbis pictus na texty Jana Amose Komenského, které zaznělo ve světové premiéře na Mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl v roce 2009.
