Třetí deska Olivie Rodrigo je seizmickým záznamem průběhu vztahu od extáze po agónii
Americká zpěvačka a skladatelka Olivia Rodrigo (*2003) pojímá svou kariéru jako deníček. V debutu Sour (2021), který dala dohromady v sedmnácti, se vyzpívala z typických adolescentních trápení, ve dvojce Guts (2023) popisovala hledání svého místa ve světě. Obě desky zaznamenaly kombinaci komerčního úspěchu a chvály kritiků. Další umělecký i osobní krok byl nejspíš nevyhnutelný: novinka You Seem Pretty Sad for a Girl So in Love je seizmickým záznamem prvního milostného vztahu, který autorka dle vlastních slov zažila jako „velká holka“, od počáteční extáze přes únavu a pochybnosti až po sbírání se z trosek.
Oproti Guts, kde Rodrigo žahala na všechny strany i do svého nitra, je zde soustředěnější. O vztahu vypráví chronologicky, někdy až s klinickým odstupem. Průběh je ještě zdůrazněný rozdělením desky na dvě části – „girl so in love“ (tak moc zamilovaná) a „you seem pretty sad“ (vypadáš dost smutně). Zpěvaččiny umělecké kvality se poněkud obracejí proti ní samé v tom, že ani „smutná“ polovina není příliš depresívní, pořád jde o elegantní pop pro masy, ale Rodrigo dokáže žánr kontaminovat upřímností a emocionální přímočarostí.
Věrna konceptu je úvodní Drop Dead euforickým nájezdem hormonů štěstí, v níž se sladce dráždivé harmonie vokálů a kláves mísí s nekomplikovanými metaforami „ran na solar“. Druhý singl Stupid Song je pohlcující metaforou zamilovanosti, kde zpěvačka šplhá do nebeských vokálních výšin s kadencí, jako kdyby se měla láskou zalknout. A ve zklidněné baladě Honeybee (Včelička, přezdívka jejího partnera) se Rodrigo utápí v cukrové vatě rané naplněné lásky: nad klavírem a smyčci se vznáší její hlas namnožený do sboru a z její výslovnosti hlásek „b“ nebo „k“ prostě kape něha – „lepkavě sladká“, jak zpívá. Zpěvaččin stálý producent Dan Nigro šije atraktivní, přístupný zvukový kabát, který nezapře inspiraci 80. lety, zejména kapelou The Cure, jejíž frontman Robert Smith na desce hostuje.
Po rozpustilém letním popěvku U + Me = <3 nebo suverénní taneční hymně My Way následuje logický zlom a pád. Jednou z nejnaléhavějších písní je The Cure (bez narážky na kapelu), nečekaně jednoduchá až strohá, skrze niž do alba vstupují doteky drásavosti. V druhé polovině se texty komplikují a prohlubují, ono o bolesti se toho dá napsat víc než o štěstí. „Někdy se v noci cítím tak zasraně sama,“ nebere si Rodrigo servítky v posledních verších desky. „Ale furt je to lepší než škemrat, abys stál při mně.“ Zjišťuje, že největší odvaha je vidět věci tak, jak jsou, a že první skutečný vztah se vším všudy, tedy i s nevyhnutelným koncem, je zrcadlem, v němž člověk najde další část sebe samého. Rodrigo dokázala univerzální zkušenost zpracovat do otevřených textů, andělských melodií a v atraktivním zvuku, a natočila tak desku současnou i nadčasovou –
a velmi silnou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
