Bájná hornina, z níž stoupá sklo. Lukáš Novák roste se svými irisy a krystaly i s hmotou, kterou vytváří
Nenápadná výstava Silica (do konce května v pražské Galerii u Betlémské kaple) se nejprve zdá jako komorní počin. V tvorbě úspěšného sklářského výtvarníka Lukáše Nováka (*1987) jde ale o významný moment. Znamená totiž jeho přerod ze světa designu do volného umění a také posun od skla k dalším materiálům.
V centru pozornosti absolventa UMPRUM, který vyrůstal ve sklářské rodině v Novém Boru, sice dále zůstává skleněná plastika, tu ale nyní již světově uznávaný tvůrce kombinuje i s betonem, skleněnými perlami a úlomky korálků. Dohromady tento slepenec připomíná bájnou horninu, která při správném úhlu a nasvícení působí téměř jako živý organismus. U stojících plastik funguje jako podstavec, na nějž se vrství skleněné objekty, které často vypadají, jako by z tohoto korálového podloží přímo vyrůstaly. Tu mají podobu květiny, jindy jde třeba o skleněné odlitky citrusů.
K novému materiálu odkazuje i název Silica, který vzdává poctu křemíku – prvku, bez něhož by sklo nebylo. Novák pracuje s historií skla jako materiálu i technologickými etapami jeho vzniku. Jde sice o práci se sklem, ale v nové podobě, která se tradičnímu pojetí sklářství vymyká. Nová hmota znejišťuje a přitahuje svou záhadností: připomíná sice přírodní geologický materiál, ale při bližším ohledání začnete jeho původ zpochybňovat. Jde o myšlenkové pochody podobné těm, když se snažíte rozlišit autentický obsah od výtvoru AI.
Barevné skleněné sochy Lukáše Nováka mají ještě jeden efekt – při pohledu na ně se vám začnou sbíhat sliny, protože připomínají želé bonbóny. Tohoto efektu umělec dříve využil už v plastice Obžerství, složené z naskládaných žlutých skleněných másel. Na výstavě Silica ji sice nenajdeme, s dozvuky jeho dřívější tvorby se tu ale setkáváme také. Na stěnách visí barevné krystaly a kapky, jimiž Novák oslňuje doma i ve světě. A to jak v duhových variantách, které využívají přirozených optických vlastností skla, tak v jednobarevných. K nim přibyly ještě nástěnné skleněné reliéfy rostlin a květin v převládající fialové, případně v hnědých a zelených tónech.
Všemi objekty Lukáše Nováka prostupuje téma růstu. Stejně jako rostou jeho irisy, grepy nebo krystaly, roste i hmota, již vytváří. A s ní i on sám. Nenápadnou výstavou, která vznikla ve spolupráci s galerií KodlContemporary pod taktovkou kurátora Michala Štochla, autor nastínil nejen směr, kterým se bude dále ubírat jeho tvorba. Pokusil se zároveň redefinovat možnosti skla jako materiálu, který nemusí být jen služebníkem v područí dokonalé estetiky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
