Peroutka, holky & kokain: Marek Epstein přichází s alternativní historií předválečného Československa
V září 1936 dostane gymnazista Ferda Gust z Jindřichova Hradce od své sestry deník, v červnu 1937 se dozví, že jeho kompozice z češtiny byla zaslána do soutěže vyhlášené Peroutkovou Přítomností. Vyhraje. Přestože miluje svoji dívku, odchází do Prahy a stává se redakčním elévem. Jeho příběh sledujeme až do srpna 1968, jsou v něm všechny události našich dějin, s odpovídajícími příběhy. Život hrdinů v soukolí minulého století rádi čteme. Sahá tam naše rodinná paměť, je to jak listovat starými alby.
Marek Epstein (*1975), neobyčejně produktivní scenárista (naposledy Franz), dramatik i spisovatel, řemeslo umí. Dokazuje to i ve své poslední knize, ve více než pětisetstránkovém románu Koketérie (vyd. Listen). Deníková forma s „vlepenenými“ básničkami, dopisy a články, místo kapitol dělení do sedmi knih deníků. Text zaplněn historickými postavami – Peroutka, Jesenská, Haas, Seifert… Hrdina není žádný Marek Dušín, naopak: holky & kokain. Česká historie v lehce alternativní podobě, ale jinak než sedm let starý román Laurenta Bineta Civilizace.
Časové posuny u odpovídajících uzlových bodů dovolují optimální dramatickou práci, například v případě mobilizace 1938 nebo popisu společnosti na konci války, se všemi traumaty i nadšením. Dokonce ani udělení Nobelovy ceny v roce 1959, aniž Gustovy romány vydané na Západě někdo v ČSR znal, nepůsobí jako pěst na oko.
Tak proč to celkově nějak nefunguje? Právě tenhle typ literatury by měl mít vybalancovanou textovou hmotu ve stejném taktu. Ale pokud dvě třetiny příběhu popisují osm let hrdinova života, pak se čtenář musí domnívat, že to ostatní je domyšlené a jen tak nahozené, nebo naopak zkrácené, aby kniha nebyla neučtitelná. A absence dobrého závěru je nemocí mnoha českých próz. Řešení? Uležet, přepsat, nechat si na jindy. Svět snad ještě pár let vydrží.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
