Mezi přísností a diskotékou. Výstava Devade shrnuje kvality i excesy pražské porevoluční architektury
Euforie ze znovunabyté svobody, touha dopřát si konečně všechny západní požitky a co nejdříve vyzkoušet všechno, co jsme tu dlouho nesměli. I to se spolu s řečí peněz divoce nastupujícího kapitalismu promítá do atmosféry architektury 90. let.
Tu je do poloviny května možné pocítit i na aktuální výstavě Devade v pražském CAMP. Její autoři – publicista Matěj Beránek, architekt Jan Bureš, historička architektury Adéla Vaculíková a fotograf Radko Šrettr Úlehla – se jali prozkoumat, jak s odstupem třiceti let vnímáme architekturu období, na něž vzpomínáme s nostalgií i satirickým úšklebkem.
Výstava na třicítce signifikantních staveb i pomocí vzpomínek architektů, kteří v té době formovali novou tvář hlavního města, mapuje hlavní principy i společenské nálady, jež se tehdy do architektury propisovaly. V multimediálním sále CAMP návštěvníky zdarma přenese zpět pomocí videoprojekce, fotografií a satirických memů, dobové hudby i blýskající se discokoule. Spolu s Václavem Havlem shlíží divák na porevoluční Prahu z vrtulníku, s Milanem Knížákem se prochází žižkovskými ulicemi plnými reklamního balastu a s architektem Martinem Rajnišem bilancuje nad lávkou jeho Centra Nový Smíchov nad tím, zda ovoce, které tenkrát přinesla spolupráce architektů s tvrdými investory, bylo skutečně zralé.
Koho hudba neroztancuje, může se u videa posadit na židli Olga, již Bořek Šípek navrhl pro Španělský sál Pražského hradu. Právě proměny Pražského hradu spojené i s prací Josefa Pleskota nebo Evy Jiřičné jsou prezentovány jako ten kvalitnější odkaz devadesátek. Vedle nich tu ale nemůže chybět ani podnikatelské baroko. Fotografie vil s věžičkami a křiklavými fasádami střídají snímky technicistních kancelářských komplexů i ikonických zářezů od světových architektů, jako jsou Tančící dům nebo Zlatý Anděl. Nástěnku s časovou osou a hlavními milníky ovlivňujícími architekturu tohoto období, mezi něž autoři řadí i otevření prvního obchodního domu IKEA nebo pobočky McDonald’s, doplňují memy od platformy Dynamický blok. Osa není ohraničena sametovou revolucí a nástupem milénia: přesahuje do začátku nultých let, kdy důležitou roli v proměně Prahy sehrála například tisíciletá voda.
Výstava je však jen obrysem celkového obrazu pražské architektury 90. let. Dobarvuje jej především publikace Devade, v níž jdou autoři u vybraných staveb více do hloubky a přinášejí také rozhovor s teoretikem architektury Rostislavem Šváchou, který u nás platí za odborníka na toto období. Celek pak nabízí novou perspektivu, jak číst podobu města, která s námi žije dodnes téměř na každém kroku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
