Muž na volnoběh. V nové adaptaci dystopické novely Stephena Kinga převažuje společenská satira nad akcí
Když se Stephen King ve svých románech zrovna nehrabe v indiánských pohřebištích a nevypráví o nadpřirozených děsech, umí vidět i do budoucnosti. V roce 1982 vydal – ještě pod jménem Richard Bachman – dystopickou novelu Running Man, která u nás vyšla pod názvem Běh o život. Odehrávala se v roce 2025 (!) v totalitních USA, v nichž jsou masy ovládané a voděné za nos spotřební zábavou, zejména nejrůznějšími reality shows. Té nejdrsnější z nich jménem Running Man se zúčastní nezaměstnaný dělňas Ben Richards; bezprostředním impulsem mu je zoufalství z toho, že nemá na léky pro nemocnou dcerku. Cílem soutěžní show je přežít třicet dní v běžné americké realitě, kde jdou účastníkovi po krku zkušení Lovci a kde ho každý občan může – a většinou chce – za úplatu nabonzovat. V roce 1987 pak vznikla volná filmová adaptace, v níž byl Richards elitním vojákem, který odmítl střílet do civilistů, vláda z něj udělala pomocí podvržených kompromitujících materiálů padoucha a účast v televizní soutěži se pro něj stala domnělou cestou ke svobodě. Hlavního hrdinu tehdy ztvárnil Arnold Schwarzenegger.
Scenárista a režisér Edgar Wright se ve svém filmovém Running Manovi z letošního roku drží knižní předlohy až pietně, snad s výjimkou úplného závěru. Benovo bezručovské zoufalství a spravedlivý hněv vůči mocným tu působí nechtěně komicky, což ještě podtrhuje motiv dceřiny pletené ponožky jako talismanu pro štěstí. Ale skutečně nechtěně? Později se ukáže, že Wright postupně posouvá a přehání motiv společenské vzpoury nejchudších vrstev, přítomný už v novele, až do satiry.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
