Michal Stehlík sice deklaruje, že nechce nad Zápotockým „vynášet závěrečný historický soud“, ale co si o jeho činnosti zvláště po roce 1945 myslí, je zřejmé

Michal Stehlík sice deklaruje, že nechce nad Zápotockým „vynášet závěrečný historický soud“, ale co si o jeho činnosti zvláště po roce 1945 myslí, je zřejmé Zdroj: ČTK / Deml Ondřej

Životní role „Ušatého torpéda“. Historik Michal Stehlík přichází s portrétem druhého dělnického prezidenta

Jan Lukavec
Diskuze (3)

„Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz.“ Projevem, z něhož pochází tato věta, se asi nejsilněji vryl do paměti prezident Antonín Zápotocký (1884–1957). Historik Michal Stehlík (*1976) se v knize Zápotocký: Příliš mnoho životů, kterou právě vydalo brněnské nakladatelství JOTA, pokusil o jeho první komplexní biografii minimálně od roku 1989.

Líčí v ní Zápotockého počátky v autenticky sociálnědemokratickém prostředí, jeho až hyperaktivní činnost v odborech a horlivost pracovitého člena KSČ, který těžce nesl, že jsou jeho spolustraníci málo disciplinovaní a oddaní straně a vykazují „nevysvětlitelnou nedbalost a bezzásadovost“, i jeho vzestup do nejvyšší politické funkce. Ani Zápotocký, veden krásnými hesly o spravedlnosti a socializaci, si podle Stehlíka nedokázal zamlada představit důsledky toho, že se komunisté jednou skutečně dostanou k moci. Určitě ale tyto konsekvence neodmítal: „Perzekuce, politické vraždy nebo sociální nivelizace společnosti, to vše považoval za součást realizované revoluce,“ píše historik ve více než čtyřsetstránkové publikaci.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Vstoupit do diskuze (3)